Polednice

Hned na začátek je třeba vyvrátit několik mýtů, co tu píšou lidi, kteří film zjevně nepochopili. Zaprvé Polednice rozhodně nesedí na dvou židlích - od začátku do konce je mysteriózním psychothrillerem, ničím jiným být ani nechce a neplánuje a z náznaků hned od začátku je to celkem zřejmé. Zadruhé - přečtěte si Erbena ještě jednou. Pak nebudete říkat ty nesmysly, jak to sním nemá nic společného. A zatřetí - jak, že Eliščina "proměna" byla tak překotná a uspěchaná? Vždyť k tomu směřuje snad od 20. minuty, takže 70 minut se vám zdá málo? Nene, jen jste nedávali pozor. Příběh je totiž plný symbolů, někdy skrytějších, jindy okatějších, a ty jasně naznačují, co se bude dít dál (včetně takových detailů, jako je zvuková spodoba jmen Eliška x Anežka a podobně). Vedle nádherně dusné letní atmosféry, kdy horko z plátna sálá, potěší i skutečnost, že vesnické figurky nejsou trapnou karikaturou, ale jsou v zásadě reálné, jaké opravdu je možné snadno potkat (snad s výjimkou manželky nadrženého souseda, ale i ta se ještě drží na hraně); i Kolářová v roli Anežky Mrázové je namaskovaná démonicky, ale pořád uvěřitelně. Dalším plusem jsou skvělé herecké výkony: u Geislerové jde o standard (i když je, chudák ženská, pořád ošklivější... mně se nelíbila nikdy a s věkem je to víc a víc znát), mě nadchnul především Jiří Štrébl, pohříchu tak málo filmaři využívaný. Taky nevím, zda to byl záměr od začátku, nebo za to mohl rozpočet, ale úsporný minimalismus ve výpravě tvůrci zvládli skvěle, nerušilo to v ději a působilo opět uvěřitelně (právě slovo uvěřitelně se, jak tak koukám, stalo leitmotivem mého hodnocení, to jsem ani neplánoval). Na druhou stranu, pořád jde "jenom o český film" - tak trochu jsem po traileru s opravdu světovým vizuálem zadoufal, že by jít nemuselo, ale jak kamera, tak hudba vrací na zem. Hlavně hudba: ve vypjatých chvílích stojí za to, ale příliš rychle zařazovaný uklidňující motiv snadno naznačuje, kdy končí napětí a začíná klidná pasáž, a tím trochu kazí dojem, že divákovi napovídá až moc. Přesto je tahle parta kolem Samira, Chlupáčka a Sádka vzhledem k jejich věku obrovským příslibem pro budoucnost a jestli vydrží v nastoleném trendu a nebudou dělat žádné pitomé úlitby mainstreamu, těším se na jejich další díla. (13.03.2016)

Spokojenost. Co mě ale vůbec neuspokojilo, je samotný námět Erbenovy povídky/básně. Přesný opak platí o atmosféře filmu. Forma vyprávění díky spolupráci kamery, prostředí a ozvučení téměř dokonalá a po dlouhé době na mě působil nějaký český film světově. Stejně tak se povedlo obsazení. Každá postava působila opravdu věrohodně. 65 % (21.08.2016)

Nemusí pršet, stačí, když kape? Snaha o budování atmosféry, napětí a následné gradování se účinkem příliš nemíjí, a to hlavně kvůli tomu nejlepšímu na filmu, hudbě. Dojem ale kazily postavy (na jejichž protagonisty bych to ovšem tak úplně nesvaloval). A ne snad ty vedlejší (z nichž mně některé přišly typově výborné, samotnou kapitolou je pak Daniela Kolářová), nýbrž hlavní. Zaprvé, dětská představitelka mě štvala snad stejně jako její postava, a pokud to měl být účel (nemyslím si), tak tohle fakt klaplo. A za druhé, hlavní ženské hrdince pro změnu začalo hrabat tak nějak skokově a ne příliš přesvědčivě (alespoň z mého pohledu). Možná jsem přespříliš náročný, ale čekal bych asi o něco propracovanější charakter její postavy. U hororu, já bláhový? Ne, u psychologického dramatu, tím je totiž Polednice ve výsledku nejvíce. V případě těch pár lekaček jde spíš o takové náznaky hororu, než žánr jako takový. Naopak mě příjemně překvapil opravdu krásný vizuál a solidní zvuk. A když si to tak sečtu, vychází mi z toho lepší průměr. (10.08.2016)

"V najlepšom treba prestať" je síce rada, ktorú si tvorcovia Polednice vzali k srdcu, ale mne to potom zase nestačilo. Som asi divák, ktorý nevie, čo chce. Na režijný debut je to úplná pohoda a hlavná detská herečka je tiež zrejme nadaná, lebo celý čas dokázala rozprávať aj artikulovať prirodzene, čo sa u nás len tak nevidí. (12.11.2016)

Když jsem se o Polednici bavil s kdekým, kdo ji už předtím viděl, tak mi každý řekl, že se mu moc nelíbila. Ale zajímavý bylo, že dokázal pochválit atmosféru, hudbu a herecké výkony. Nepochopil jsem tedy, v čem je problém. Dokud jsem ji sám neviděl. Polednice je totiž film, který podle mě ocení opravdový fanoušek filmu. Ne konzumní divák. On to totiž rozhodně není horor, ale spíš psychologické drama. To ale naprosto výborné a s atmosférou, která by se každou další minutou dala krájet. Osobně musím říct, že boží je jak prostředí vesnice, které je obestoupené obilnými klasy a sálá z nich vedro, že i v zimě by Vás plátno v kině zahřálo, tak v podstatě všechno ostatní. Herecké výkony byly například fantastický. Každá postava byla naprosto perfektní a to jak ze strany všeobecně známých filmových tváří jako je Aňa Geislerová nebo Daniela Kolářová, tak ze strany malé Karolíny Lipowské, které taky byla opravdu super. Z chlapské strany byl Jiří Štrébl úplně úžasnej a zahrál tu svojí pivní postavu úplně fantasticky. Stejně tak i Zdeněk Mucha, ze kterého ta nepříjemná minulost vysloveně tryskala. Musím se přiznat, že tak dobrý postavy jsem v českém filmu hrozně dlouho neviděl. Stejně tak jsem se rochnil i v hudbě, která je na české poměry v podstatě ultimátní. Jednoduché, ale intenzivní piáno zde dodává atmosféře naprosto parádní napětí. Za sebe tak musím říct, že mě trošku mrzel závěr, který byl hrozně rychlý, ale vševypovídající v rámci samotné balady, která byla pro tento film základem. Divákům do budoucna doporučuji, ať od filmu očekávají zážitek a nesnaží se ho srovnávat s americkými horory. Takové srovnání jsem totiž také slyšel. Polednice si totiž divákovo oko zaslouží a já jsem hrozně rád, že se někdo v naší malé zemičce nebál a zkusil natočit něco jiného…jinak. (11.03.2016)