Kytice

Převést do filmového děje báseň - byť epickou - je těžké. Pojednat tak celou nikoliv útlou sbírku je ještě obtížnější. Zvládnout své předsevzetí tak, aby oslovilo i jiné a vnuklo jim pocit, že čas, který tomuto nekomerčnímu filmu věnovali, nebyl zmarněn, to už přesahuje tvůrcovo nejsmělejší očekávání. Osobitá kamera, zvláštní typ prostředí dokonale dotvářející prostředí té které básně, stroze sevřená, avšak nezkreslující autorova adaptace básnických textů, to všechno jsou baterky, to všechno se nabízí potenciálním divákům. Přes určitou rozkolísanost ztvárnění některých básní se jedná o film hutný a divácky vděčný. V kontextu devadesátých let jde určitě o dílo, které je víc než vycpávka na jeden večer. Je to tak trochu také STŘÍBRNÝ VÍTR, v němž pohádka nic nepředstírá a skutečnost o to více nabízí. Precizností svého provedení i promyšleností záběrů a kreseb se obrozenskou KYTICI podařilo přiblížit i mladším divákům. Za unikátní lze označit vodní scény VODNÍKA. Přízračný svět erbenovských balad ožívá, český horor kořenící v slovanském dávnověku máme náhle před pčima. Jinak řečeno: Zážitek, který se jim naskýtá, stojí za to. (05.11.2007)

Kytici Karla Jaromíra Erbena jsem si mezi vší tou povinnou četbou, kterou nás učitelé zásobovali, poměrně dost oblíbil, a to nejen díky skvělé zvučnosti Erbenových textů (snadno se to učilo nazpaměť…), ale hlavně kvůli celkovému hororovému nádechu a rázným pointám jednotlivých balad. Tento literární skvost rozhodně není nejsnadnějším materiálem pro filmovou adaptaci, sice nabízí spoustu příležitostí pro tvorbu nádherných obrazů, zároveň je však vzhledem k narativní strohosti balad obrovskou výzvou pro filmového vypravěče. F.A. Brabec bohužel není kdovíjakým vypravěčem a v Kytici se omezil na pouhou vizuální interpretaci s mechanickým drmolením veršů. Je znát, že tvůrce je především kameraman, proto se snaží neustále opájet obrazem, využívá optických triků a kýčem prolezlých aranžmá, přičemž se mu v tom všem ztrácí jakákoliv dramaturgie. Brabec rezignoval na poctivé vyprávění a pokud se snaží být sofistikovanější, je to ve výsledku spíše k pousmání, viz propojení jednotlivých balad skrze postupně zhasínající svíčky – v tomto ohledu jsem se cítil velmi ošizen. Některé části filmu jsou na český film nezvykle pohledné, u Svatební košile jsem si vzpomněl na dílo Juraje Herze, u Dceřiny kletby jsem obdivoval práci s pohybem kamery (kamera otřásající v rytmu bubnů, které zase napodobují tlukot srdce…to je pro mě vrcholný moment celé Kytice) a i ten podvodní svět ve Vodníkovi mě celkem uspokojil. Z filmové Kytice se tak stala pouhá manýra – stín velkého díla. Značně nevyrovnané herectví, které je navíc stěžováno veršováním, a některé technicky nezvládnuté momenty (+celá zvuková stopa – dialogy trhaly uši), jako je například vražda ve Zlatém kolovratu, kdy se místo do oběti bodá do vzduchu, výsledné zklamání jen prohlubují. Lépe by celá adaptace dopadla, kdyby se z balad vzal jen námět, rozepsaly se normální dialogy, neboť zvolený otrocký přístup se příliš neosvědčil. Navzdory všem záporům se však jedná o zajímavý experiment dokazující, že by i hororový žánr mohl koexistovat s českými reáliemi. (18.10.2010)

Sám Brabec mluví o obrazovém kýči a přesně taková jeho Kytice je. Vizuálně samolibá, nekompromisní, uhlazená, prvoplánovitá a KÝČVITÁ.A tak se mi i líbí. Těžko říct, co by s takovouhle látkou udělal třeba Terry Gilliam, nebo zůstaneme-li v našich končinách Vávra nebo Vláčil, ale Brabcovo zpracování mi nevadí. Ač bych si pro Kytici představoval kapku syrovější a bizarnější kabát, kouká se na to hezky. Svatební košile je ideální! (04.05.2007)

Vizuální i hudební a hlavně scénáristické hody. Karel Roden ve Svatební Košili nemá chybu, i Jiří Schmitzer působí coby umrlec velice věrohodně:). Vodník je působivý od začátku až do konce a Zlatý Kolovrat je, jak to jenom říct, úžasně dekadentní (hlavně co se postavy krále týče). A o tom zbytku není proč se rozepisovat, bylo to skvělé. Můj dojem z Kytice kazí jenom to školní představení, kde jsem (ne vlastní vinou) film sledoval z první řady:) (10.02.2003)

Tak ako ani veľký Shakespeare ma nikdy na plátne neoslovil,tak to nebude asi ani s Erbenom. Je to veľké dielo, ale má sa asi čítať. Filmové spracovanie nie je to pravé orechové napriek zachovaniu poetiky i epickej časti. Ďakujem aspoň za pokus, ale nabudúce nech si herci najprv prečítajú celé dielo. Kvitujem ale dobrú muziku. (21.12.2016)