Stockholmský syndrom

Musím jít tentokrát s davem. První částí tohoto poměrně očekávaného televizního filmu si Dan Svátek rozehrál úžasný koncept krimifilmu s kvalitami, které jsme tu v rámci žánru neviděli už pekelně dlouho. Posbíral si k tomu množství talentovaných herců v čele s mým velmi oblíbeným Davidem Švehlíkem. V půlce druhé části začal ale najednou přešlapovat na místě a místo kvalitnějšího zakončení příběhu, který by si zasloužil delší dobu vyprávění, vytvořil několik naprosto zbytečných pasáží, viz vztah Švehlíka a Mauréryové. Začátek byl na jasnou pětku, konec sám sebe zahrabal do průměru. Tohle by skvěle fungovalo jako alespoň 6dílný seriál. (31.01.2020)

Přiznávám, že chvilkami jsem zlehka ztrácel pozornost a říkal si, zda je film to, co jsem očekával dle publikovaného obsahu. Děj mě ale vtáhl a závěr mě doslova zmrazil. Obsazení je celkem slušné, především záporáci jsou doslova hnusní. Těším se, jak tento propletenec osudů dopadne. Edit po druhé části: Tak napínavý film jsem od našich tvůrců dlouho neviděl. Až na pár drobných nesrovnalostí jsem byl skutečně spokojený. Edit po druhém dílu: Tak napínavý dramatický thriller, kde do sebe dokonale zapadaly osudy protagonistů, jsem od našich tvůrců nečekal. Až na pár drobných nesrovnalostí jsem spokojen. (12.01.2020)

Po dlouhé době fakt dobrý a koukatelný český napínavý TV film, který si nehraje na Kobru 11, neodehrává se ve filmovém studiu nebo Praze (jakožto většina), jeho dění je bohužel reálné a příliš se o něm nemluví. Až na postelovou zápletku ve druhém díle, co nesměla samozřejmě v českém krimi filmu chybět (hlavně se držme žánru), to bylo fajn. Na české poměry dobře natočené, skvělé obsazení, nechybělo napětí, psychologie postav a vše to podtrhla raw atmosféra. (22.01.2020)

Mám pochybnosti o tom, že se stockholmský syndrom vztahuje na pouto, které mezi sebou měli Klára Osecká s Lukim. O tomto jevu se obvykle mluví v souvislosti s únosci a jejich rukojmími poté, co spolu strávili nepřetržitě dlouhou dobu. Tihle dva to spolu ale měli jinak, Klára Lukiho nemusela vidět možná roky. Stačil jsem si taky všimnout chybek, které mi kazily celkový dojem. Například Osečtí se rozhodnou prodat chatu. Kláře se ještě ani nestačily vstřebat modřiny a chata už je prodaná- Osečtí vytahují před Mojžíšem z igelitky balík bankovek. Jindy zvoní vrah u dveří a paraplegik Osecký, který do té doby sledoval z pohovky televizi, najednou sedí v kolečkovém křesle v předsíni. Nebylo to špatné, bavilo mě to, ale kriminálky, které považuji za výborné, jsou kvalitativně trochu někde jinde. (19.01.2020)

Promyšlený a stylově vyprávěný žánr s psychologickým přesahem. Promyšlený, napínavý, dobře zahraný a vyprávěný filmovým jazykem, Stockholmský syndrom nestojí na akci ani na kresbě podsvětí, která náleží spíše k jeho slabinám, protože svůdné slečny u tyče a snědí poskokové obchodníků s bílým masem zosobňují otřepané klišé. Překvapivě výbušně účinkuje vztahový trojúhelník mezi postavou Švehlíka a rodiči poznamenané dcery v podání Martina Fingera a Zuzany Mauréry. Dokonce milostný akt, jindy doplňková banalita románových zločinů, je tady spíše výrazem zoufalství osamělých, navíc motivem svým ztvárněním uměřeným a z logické podstaty bezvýchodným. Bohužel zrovna logiku příběhu podrývá fakt, že ač uprchlá školačka představuje pro gang nebezpečnou svědkyni, policie jí neposkytuje ochranu – teprve těsně před závěrem a ještě nedbale. Pocitový strach se od triku s výtahem po vpád do nemocnice náležitě stupňuje a především silně zabírá takřka hmatatelná, přitom střízlivě vykreslená bezmoc rodičů. Až ve finále se dostaví tradiční úlitba žánrovému modelu, kdy hrdina musí jít proti přesile sám. Švehlík je ideální typ pro detektiva drsné školy; vedle uniformity domácích krimiseriálů má totiž Stockholmský syndrom jednu velkou výhodu, jíž se říká osobitost. (01.04.2020)