Der letzte Mann
Posledná štácia
The Last Laugh
The Last Laugh
Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauScénář:
Carl MayerKamera:
Karl FreundHrají:
Emil Jannings, Harald Madsen, Carl Schenstrøm, O.E. Hasse, Hans Unterkircher, Maly Delschaft, Emmy Wyda, Neumann-SchülerObsahy(1)
Jedinečná psychologická studie tragédie jedince. Stárnoucí hotelový portýr byl díky své uniformě vrátného pro celé okolí symbolem velkého světa. Už ale není schopen unést kufry přijíždějících hostů, a tak je ředitelem přeřazen na místo uklízeče toalet. Aby se mohl důstojně zúčastnit svatby své dcery, uniformu ukradne. (oficiální text distributora)
Recenze (80)
Dokonalost odkazu Poslední štace kazí jenom drobnost - existence remakeu z 50. let, který celý příběh posunul někam úplně jinam. Zatímco tady je radost trávit čas s každým okénkem filmu. Někdo tvrdí, že skutečnou úlevu pocítil například na konci Resnaise, já jí pravidelně zažívám s Janningsovým Hotelportierem. ()
Výborný filmový zážitek. A závěrečný happyend je tak geniálně natočen, že lepší srandu si ze producentů snad ani udělat nemohl. Chtěli happyend, tak ho dostali v celé parádě. A na okraj vidět němý opravdu "němý", tedy bez jakýchkoli zvuků film je dnes již nečekaný zážitek. A opravdu byli lidé celou dobu zticha. ()
Týmto filmom ako keby Murnau zaviedol do kinematografie pojem deus ex machina. Ale k veci. Murnau expresívne vyjadruje pocity starého človeka, ktorý prežíva poníženie, keď je v hoteli, v ktorom pracuje, doslova degradovaný presunom na nižšiu pozíciu. Áno, z dnešného hľadiska sa môže divák pozastavovať nad osudovosťou situácie, zamestnanec mohol ísť predsa v kľude a pokoji do šťastnej penzie. Lenže Murnaovi išlo podľa mňa o vykreslenie osamelosti staroby, o neschopnosti sa prispôsobovať novým veciam a životným situáciám a vďaka kontroverznej záverečnej časti, ktorú sám nazýva v medzititulku ako vysoko nepravdepodobnú, ukazuje rozdielny prístup ľudí k chudobe a k bohatej elite, čím demonštruje ich pokrytetstvo. Der letzte Mann je rovnako, ak nie viac, zaujímavý aj z technického hľadiska. Navodzuje atmosféru kontrastom svetla a tmy, množstvom tieňov a takmer až hororovým vyznením niektorých pasáží. Máme tu zoom, pohyblivú kameru, triky, snové vízie a dvojexpozície. ()
Uznávám, že tento film já jistě nezaměnitelné místo v historii kinematografie. Oslovila mě práce s kamerou, atmosféra i herecké výkony, které v dnešní době působí trochu komicky. Některé scény byly navíc zvláště povedené. Nedokázal jsem se ale přenést přes jednoduchý příběh, přehnanou délkou a místy pomalu uspávající tempo. 70% ()
Plánoval jsem dát diplomatické 3, především kvůli neznalosti hudebního podkresu, ehm, zajímavé projekci, mé ospalosti a hlavně dokonalému závěru (odteď vím, kdo udělal vůbec nejlepší happyend). Líbila se mi také atmosféra, pobavily "mezititulky". Ovšem to ostatní? Pro mě velmi nevýrazné po všech stránkách, nezajímavé a snadno zapomenutelné.. (abych to rozkódoval; nic moc příběh, nestotožnění s postavami, nuda). Hodně neprofesionální pohled (holt takový už asi jsem), ale zas nádherně subjektivní, no ne? :-). ()
Galerie (9)
Photo © Universum Film (UFA)
Zajímavosti (11)
- F. W. Murnau se pokoušel natočit film pokud možno bez použití jakýchkoli textových vysvětlivek. Proto v něm scházejí titulky a i všechny nápisy, které se ve filmu objeví – na plakátech, značkách apod. –, jsou psány esperantem. (Hwaelos)
- Snímek, který se stal prvním Murnauovým filmem pro slavné studio UFA, zaznamenal velký finanční i kritický úspěch. Režisér tak mohl krátce na to natočit dva vysokorozpočtové snímky, včetně Fausta (1926), do té doby nejdražší produkce UFA. (Letní filmová škola)
- Kameraman Karl Freund, který spolupracoval s F. W. Murnauem už na jeho raných filmech, revolučně „osvobodil“ kameru, když využil jízd po kolejích postavených ve studiu namísto do té doby využívané statické pozice (filmu je přisuzováno první užití pojízdné kamery). Zároveň zde najdeme i první pokusy o steadicam, když si Freund nechal kameru přivázat k pasu a jezdil s ní po ateliéru na kole. (Letní filmová škola)
Reklama