Krotitelé duchů: Odkaz

Jsem spokojený úplně stejně jako v roce 2015 s Jurským světem. Zase jednou se totiž podařilo fantasticky navázat na film, který kdekdo miluje, představit úplně nové hrdiny, nespoléhat jen na nostalgii, dvě hodiny bavit pamětníky i úplné nováčky, mít v kině lidi s úsměvem od ucha k uchu. Opravdu jsem nečekal, že se Odkaz až tak povede. Je to obrovské potěšení. Mile mě překvapilo, že film nemá hlavního hrdinu, nýbrž hrdinku (Finn Wolfhard promine, Mckenna Grace tu doopravdy vládne), a navíc tak skvělou hrdinku. Ale snad všechny postavy jsou vtipné, nikdy ne trapné, a Jasonu Reitmanovi o ně jde stejně jako o speciální efekty, které krásně kombinují digitální a praktické a jako na všechno je na ně radost pohledět. Koho nedojme už úvod, toho si závěr jistojistě podá. Další díl pro definitivní uzavření kruhu by se mi líbil moc. (07.01.2022)

Zajímavěji a lépe na 40!!! let starou komedii navázat asi nešlo. Bylo potřeba vysvětlit strašně moc věcí a uvést do chudí úplně nové reálie a herce. Příjemné je, že většinu filmu je vše tak sympatický zašlé a zacouzene. Nová krev taky na jedničku. A digitálně jsi finále do očí nevině. Zhruba na úrovni slabší původní dvojky a už jen to je dost slušný zázrak. Těším se na regulérní čtyřku v NY. (31.12.2021)

Jason Reitman napsal krásný, upřímný a dojemný scénář, který si bere dobré  z prvních dvou filmů (tedy hlavně z prvního) a zároveň jim umně vzdává poctu.  Současně je tato pocta směrovaná jeho otci Ivanovi Reitmanovi.  Jen pro srovnaní Krotitelé (krotitelky) duchů (2016) měli rozpočet 144 mil. dolarů a Krotitelé duchů: Odkaz 75 mil. dolarů. Peníze nejsou vždy vše.  Tento film zapůsobí v kině i na malé děti, které jinak pobíhají po kině jako torpédo. (15.11.2022)

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)

Celá hodina je o ničem - matka je asi nefachčenko, bo nemá na nájem (a těžko říct, za co kupuje jídlo), holka je malá nerdka, cucák syn větším charismatem netrpí, v novém maloměstě se ti dva snaží zapadnout, zatímco matce se líbí jediný učitel, který asi na škole učí. Vůbec to maloměsto je divné - mají tam bistro div ne ve stylu Hooters, nóbl restauraci, velké vězení, ale v ulicích nikdo nechodí, nikde nikdo nežije, jen občas se sem tam někde objeví jakýsi kompars, aby se neřeklo. Kam třeba zmizeli ti kluci, co s tou děvčicou z bistra jeli poprvé k dolu, proč nejeli i potom? Duchové nastoupí až nějak po té hodině, ale že by nějak strašili... Původní 80. filmy se braly s nadhledem a měly jistý vtip, přesto ta strašidla působila i děsivě - ale tady nejenom že humor zcela chybí (pokud nebereme nerdské vtipy), ale ani duchové nepůsob vlastně nějak strašidelně, spíše nechtěně směšně. Navíc, proč zase Gozer? Proč ne nějaké jiné strašidelné božstvo? A vůbec, koukat, jak svět zachraňují patnáctileté děti (plus posléze tři důchodci), to mě nějak nebralo, přemoudřelé děti obecně nemám ve filmech moc rád. Ostatně, ten konec jde zcela v duchu finálního souboje Harryho Pottera s Tím, jehož jméno se nesmí vyslovit, ani ty brejličky nechybějí. Jo, a odkdy jde ducha obejmout? Btw, ta krize originálních nápadů musí být děsná, když se pořád dokola restartují staré osvědčené filmy. (05.01.2023)