V úskalí

Subjektivně nejmilejší Sofia Coppola od... Ztracena v překladu? Dává to smysl, ty paralely jsou tu celkem jasné, byť nijak extra zdůrazňované. Stejně jako Tokyo, je i tady New York za jednu z hlavních postav. Byť tentokrát se na megalopoli režisérka nedívá pohledem okouzlené turistky, ale rodačky, která velkoměstu bez velkých gest propůjčuje samozřejmou majestátnost. Murray zase hraje "sám sebe"; evidentně patří do úplně jiného světa, než všichni ostatní tady. Je žánrovým hrdinou ze staré školy, který každou prkotinu proměňuje v dobrodružnou špionážní akci - a je to v podstatě všechno okouzlující. Na druhou stranu je to všechno i mírně průhledné, a proto možná ve finále ani ne tak působivé, jakkoli dojmout se u toho asi lze. Ten film je jako martini, fajnový aperitiv, po kterém ale nějak nepřichází ten hlavní chod. Trochu z toho viním Apple, je to takový zakázkový film pro tu "lepší" korporaci. Na druhou stranu si říkám, jestli Sofia Coppola vůbec chce točit "velké" filmy, možná ani nikdy nechtěla. Jenže některé ty dřívější měly kouzlo, které tomuhle přes veškerou akurátní sofistikovanost schází. (23.10.2020)

Kdysi oslavovaná Sofia Coppola se tak nějak „stáhla“, dál píše malé velké látky, dál to vypadá, že rozumí (nejen) ženské duši, a dál tak nějak chápeme, co nám svými látkami chce sdělit. Její Marie Antoinetta zažila prázdnotu života u dvora, čerstvá absolventka filosofie Scarlett Johansson osamělost v Tokiu, Stephen Dorff coby obdivovaný herec samotu v luxusních hotelech, ředitelka, učitelka a žákyně život v ústraní při vrcholící občanské válce a v neposlední řadě newyorská matka Laura zase osamění v manželství, ve kterém její druhá polovička propadne pracovnímu nasazení. Tak trochu ztracené spisovatelce s tvůrčí krizí hodlá pomoct ochranitelský otec, který ztracený není nikdy: rozhodně ne pak v případech, kdy okolo projde nějaká přitažlivá sukně. Jelikož Laura s jeho přičiněním zavětří, že má manžel beztak poměr, stává se z tatíka zapálený detektiv. A dcera úsměvnému šmírování chtě nechtě propadne s ním. Možná je ztracená i v tom, jak zůstat atraktivní a zajímavá pro svého partnera. Coppola je osobitá, to se musí nechat, ovšem znovu chybí to, co zdobilo třeba mnohými právem milované Ztraceno v překladu: spontánní sekvence, lehce zapamatovatelné momenty, lehkost, emoce. Nabízí sice odlehčené scény i přirozenost, navíc se může spolehnout na gentlemanského svůdníka Billa Murrayho, přesto její sdělení, že mnohdy řešíme složité situace ještě mnohem komplikovanějšími způsoby, je přeci jenom trochu málo. (31.10.2020)

Does It Get Easier? Not yet. Well kind of, but... Milá i smutná momentka z všedního života o nejistotách, které v nás s přibývajícími roky víc a víc bují jako rakovina. Přesné dialogy, elegantní Bill Murray a New York jako kulisa pro tuhle malou screwball komedii. Těch 63% se mi zdá celkem nezasloužených a zbytečně přísných. Jasně Phoenix už do světa vypustili lepší songy, ale Sofia tu střelbu na komoru stále ještě zvládá. (19.01.2021)

Někomu může V úskalí připadat málo vtipné a vlastně nepříliš zajímavé povídání, postavené jen na hercích a solidních dialozích. Chápu, ale nesdílím. Vedle akčních spektáklů, hrubozrných rádobykomedií a nekvalitních sci-fi filmů, je nejnovější počin Sofie Coppoly jemné pohlazení, jakého je schopná asi jen žena. Pokud bych měl napsat o čem to bylo, tak já viděl příběh o tom, kam můžou přivést ženu s pochybami předsudky a okolím podporovaná nedůvěra v partnera. Jak moc je nejistota a názory druhých toxická, pokud nevěříte svému úsudku a nemáte důvěru v člověka, který je vám nejbližší. A ve druhé vlně nám Coppola ukazuje, že přestože mohou mít dcera a otec (kdokoliv), naprosto odlišné názory a životní cesty, může mezi nimi být s trochou respektu krásné pouto. Mohlo to být pojmuto jako hutné drama, ale v podání Coppoly je to lehce úsměvný příběh ze života, okořeněný postavou Billa Murraye, který si jako vždy krade film pro sebe. Tady je to ale úplně v pořádku, protože taková je i postava, kterou představuje. Navíc v mém případě se mu to tak úplně nepovedlo, protože Rashida Jones je přesně můj typ, takže ... . Díky sympatickým postavám a pampeliškovému feelingu, to hodnocení trochu přifouknu. (31.03.2021)

Po slabším začátku a prvním hejkání B. Murrayho jsem zvažovala, že to vzdám, ale vydržela jsem a vyplatilo se. Film se pěkně rozjel a bavil mě. Při dalším pokusu o Murrayho zpěv jsem se tedy raději vzdálila, abych si nekazila dojem, ale na těch 75% pro mě tenhle film dosáhne. Nejsem si jistá, jestli se bude líbit klukům, je to spíš pro nás holky. Jedna věc mi není moc jasná, co má ten film společného se svým názvem. (15.12.2020)