Ostermanův víkend

Peckinpahův styl mi nikdy neseděl (se dvěma výjimkami), přišel mi takový dryáčnický a nefilmový. Bohužel se to dotklo i této knižní akční klasiky. Kdo četl Ludlumovu předlohu, ví, že její předností a hlavním prvkem napětí je to, že NEVÍME, co se vlastně děje a proč, a mezi jednotlivými postavami si musíme sami udělat jasno. I v tom, komu fandit. Film nám naopak na úvod řekne v podstatě VŠE, takže tento prvek napětí je pryč, a v knize gradované napětí a interakce a skoro až psychologické thrillerové postupy jsou ve filmu nahrazeny několika nic neříkajícími dialogy. Kdyby to někdo natočil, jak to leží a běží v knížce, bude to napínavé. Tohle je jen další, vlastně poslední, Peckinpahovo dryáčnictví. (29.12.2010)

Film, který promrhal svůj možný potenciál. Nechybí mu napětí a akce, je plný zbytečného násilí, má nepochopitelný až zvrácený děj, kdy už samotný střet obou hlavních postav je více než nesmyslný. Ctihodný občan a televizní moderátor John Tanner (Rutger Hauer) je vtažen do nebezpečné špionážní hry: rozkryj v kapitalistické velmoci komunistickou špionážní síť. Až pozdě pochopí do čeho je zatažen a začíná mu boj o holý život. Agent CIA Lawrence Fassett (John Hurt) si v brutální hře vyřizuje účet se svým nadřízeným, který stojí za smrtí jeho ženy. Stal se z něj podivín, který likviduje nevinné lidi a lpí na zvrácené formě osobní spravedlnosti plnou kruté brutality a zabíjení. Z dalších rolí: Tannerovi přátelé Bernard Osterman (Craig T. Nelson), Richard Tremayne (Dennis Hopper) a Joseph Cardone (Chris Sarandon), ulévajíc si peníze do Švýcarska a oběti Fassettovi zlovůle, Tannerova manželka Ali (Meg Foster), vyděšená průběhem událostí, Tremayneova partnerka Virginia (Helen Shaver), projíždějící si nosem bílý prášek, Tannerův malý syn Steve (Christopher Starr), všemocný šéf CIA Maxwell Danforth (dobrý Burt Lancaster), skutečný cíl zvrhlé Fassettovi hry, a ruský tajný agent Andrei Mikalovich (Jan Tříska). Podivné ve své neuvěřitelnosti, nepochopitelné ve svém ději. A přesto je to dílo s jistou syrovou silou, která působí na diváka. (30.08.2012)

Na Ostermanův víkend mě nalákal ten naprosto cool americký plakát, aniž bych věděl, co mám vlastně čekat. A chápu, proč je poslední snímek Sama Peckinpaha vnímán tak rozporuplně. Je mírně znát ten produkční chaos, co natáčení doprovázel, ale mně se přesto líbil. Scénář a gradace děje fungují, hudba Lalo Schifrina baví a to herecké obsazení je velice zajímavé - John Hurt se překonává, Craig T. Nelson překvapuje a jindy excentrický Dennis Hopper je zde nezvykle v nejvíc uťápnuté roli. A jakmile se dostavila pro Peckinpaha typická akce se slow motion záběry, nemohl jsem odtrhnout oči a vyloženě mi to připomínalo styl Michaela Manna. Ostermanův víkend mohl být samozřejmě ještě lepším filmem (můžeme si jen domyslet, jak by to vypadalo, kdyby režisér nebyl před sestříháním snímku vyhozen), i přesto se podle mého názoru jedná o zajímavý thriller, který by si zasloužil více pozornosti. Jako finální dílo velkého režiséra žádná ostuda. (12.09.2018)

Ze začátku jsem pociťoval alespoň trochu zájmu: co, kdo, proč. Postupem doby mně to ale přestalo zajímat, protože motivace jednotlivých postav byla stále méně čitelná. A na konci jsem nevěděl, mám-li se smát. Co to je? Varování před establishmentem? Před vlivem televize na společnost? Před ochranou státních zájmů jakýmikoli prostředky? Možná, že Peckinpahova idea byla úplně jiná (srovnej alternativy na IMDb) a producenti ji bezohledně zmršili, v tom případě je výsledek spíše varováním před vlivem producentů na filmové tvůrce. (03.07.2008)

Inu, špičku režisérovy tvorby "Ostermanův víkend" určitě nepředstavuje. Ty tam jsou westernové kulisy "Divoké bandy" a "Pata Garretta...", znepokojivě apokaliptické Mexiko z "Alfreda Garcii", zběsilé tempo "Útěku" i zoufalý boj osamělého intelektuála proti přesile ze "Strašáků". A přece má poslední autorovo dílo s těmito snímky společného i něco víc, než tipicky zpomalené záběry. Je to výsostně peckinpahovské téma přátelství a jeho rozpadu, loiality tvrdě zkoušené okolnostmi a také vnějšímu tlaku vystaveného vztahu mezi mužem a ženou. "Ostermanovým víkendem" se Sam Peckinpah rozloučil s režií důstojně a já se k tomuto snímku vrátím určitě raději, než třeba k dnes již hodně naivně působící "Jízdě vysočinou". (28.09.2007)