Chyby

Každý má v minulosti nějaké šrámy, s věkem dozráváme a věci, které bychom dnes neudělali, se prostě staly a už je nezměníme, můžeme změnit jen samy sebe a snažit se být lepší a prostě si tak nějak šťastně žít. Kdo někdy neudělal nějakou p**ovinu, ať hodí kamenem. Tohle je takový malý film, který krásně vyobrazuje realitu dnešního světa a lidskou potřebu řešit a hledat špínu na ostatních, aby ti, kterých se to týká (nebo spíš absolutně netýká), zametli a nevnímali tu svou vlastní. Z českých filmů poslední doby mnohem zajímavější než většina velké produkce. (12.02.2022)

Kluci mají evidentně nakoukáno. Zavrženíhodná videa samozřejmě nikdo z nás oficiálně neviděl, ale vypadají velmi autenticky. Prušinovský má překvapivě velkou oporu ve Vojkůvkovi. Společně mažou hranici mezi fikcí a realitou. Kam se hrabe jejich věhlasnější konkurence, u které divák nevěří jediné větě ani samotným hercům. Sázka na neokoukané tváře se rozhodně vyplatila. (15.02.2022)

Ten film má hodně silných a zajímavých aspektů - v několika momentech umí skvěle zobrazit bezvýchodnost a strach jaký může žena cítit z mužů. Nejde se ale zbavit pocitu, že by byl mnohem lepší, kdyby byla protagonistkou ona, namísto jeho (protože ačkoliv marketing se tváří jinak, progagonistou toho filmu je rozhodně on). Třeba by se pak podařilo vyhnout řadě klišé a stereotypů. Takhle to padá do formátu, který je pro Prušinovského typický, a sice že vše a všechno se musí přizpůsobovat a doprošovat bílému hetero muži. A často je to dlážděno dobrými úmysly, tedy snahou vysvětlit onomu bílému hetero muži, že "výkyvy od normálu" jsou v pořádku. Vždy je to ale založeno na tom, že jeho souhlas je nutný a že o něj musí být nejdřív usilováno - stejně jako v Mostu se trans Dáša a Romové museli doprošovat svojí neskonalou trpělivostí a snaživostí "normálním lidem", musí to tady dělat Ema. Jenže paradoxně tím, jak dokonalou, hodnou, chápavou, trpělivou a snaživou tváří v tvář agresivnímu balíkovi ji film dělá, tím víc stvrzuje, že takového chování má za potřebí a že taková "cesta hamby" je u ní na místě. Jan Prušinovský vynakládá ve své tvorbě hodně síly na to, aby ukázal, že "nenormální" lidi si mohou vysloužit tolerování, což mu rozhodně slouží ku cti na úrovni záměru, problém ale je, že tahle tolerance je vždy výsledek jeho anekdotických vyprávění a je založena na hyperaktivní snaze ze strany "freaks" této tolerance u "normálního člověka"  dosáhnout, nikdy nemá nádech inherentní reality, která jen není každým chápána, ale odměny. Jinými slovy Prušinovský v důsledku vypráví příběhy výjimek, které navíc působí svou přehnanou dokonalostí (Ema během samotného příběhu opravdu neudělá jedinou chybu - paradoxně vzhledem k názvu filmu - pokud jako chybu nepovažujeme rozhodnutí s tím idiotem zůstat) nepřesvědčivě. Na konci filmu je scéna (malý spoiler), v níž se oba navzájem jeden druhému omluví, což by mělo naznačovat nějaké konečné smíření, ale zároveň se jaksi ignoruje, že ona se nemá za co omlouvat a u něj naopak nevím, proč by tahle vágní omluva za jeho chování měla stačit - nicméně vzhledem ke statutu quo a mocenské dynamice toho vztahu to působí přirozeně. Vlastně to trefně zobrazuje realitu ve společnosti, jen si vůbec nejsem jistý, jestli si to ten film uvědomuje a jestli chápe, o jak tragický konec se jedná. Takže to je případ filmu, který na nějaké úrovni trefně zobrazuje nějaký aspekt společnosti, ale jeho problém je, že to nevystavuje žádné skutečné reflexi a místy to nevědomky implicitně legitimizuje. Otázka není, co měly dělat jinak postavy, ale co měli dělat filmaři (snad s výjimkou toho, že Ema mohla mít nějakou lidskou/negativní vlastnost). Podle mě by vážně stačilo, kdyby ten film plně přijal ženskou perspektivu a neutíkal k chlapovi jako k protagonistovi, o jehož emoce jde nakonec především. (12.07.2021)

Romantika z prostredia klasickej robotníckej vrstvy. Hoci som sa trochu obával, musím uznať, že sa dejovej linke podarilo vyhnúť všetkým ultrasladkým klišé a štandardnému romantickému obsahu, ktorý človeku zalepí ústa. Oceňujem aj celkom slušné civilné natočenie a herecký výkon hlavných postáv, ktorý síce nebol bohviečo, ale nebolo to ani nič hrozné. Záver celkom potešil. Ľudia sú jednoducho ľudia, dobrí aj zlí. Človek sa môže snažiť o nový začiatok, ale nie vždy to je jednoduché a nie vždy to pôjde. Na druhú stranu sa mi zdá, že to ten chlapík trochu preháňal. Čo si o tom myslím v jednej vete krásne vystihol Ivo Gogál. Nadpriemer. 75/100 (11.03.2022)

Někdo tam nahoře má Romana Vojkůvku asi rád, a tak se zdá, že se vyléčil. Příběh lopaty a malé české pornoštětky, toho času bývalé, má sice jisté kouzlo defektního, ale rozhodně nedosahuje rozměrů jako výše zmíněný hřích z mládí. Ba spíš naopak.  Upřímné pičování, buranství ( a kuřba a všechno bylo, vole? ... Si piš) či podrazácký charakter "nejlepčího kamaráda z šolichu a  Mokré čtvrti" tu působí naprosto přirozeně a nenuceně a stejně tak i třeba hysterická  a pomstychtivá reakce na zjištění, že má milá šukala kdekoho v pornu za prachy. "Já se ti pak vystříkám do ksichtu, jo?"  Ale jinak jo, konečně zase jednou neotřelá a upřímná česká vztahovka, kde se nedá říct, že takových je plná prdel a za srdce ( i níž) to vezme. Čtyři čísla bych si dal... (12.08.2022)