Sbal prachy a vypadni

Podobnost tohoto filmu spolu s novějším Podfu(c)kem se nezapře a díky stejné režii se asi ani nevyhne srovnání. Když tedy dojde na nože, novější "verze" vyhrává díky větší detailnosti a svižnosti. Sbal prachy a vypadni se ale i tak může chlubit naprosto skvělým scénářem nebo výbornými postavami s charismatickými přízvuky či hláškami. Nejvíce však potěší samotný závěr, který po skvělé a vtipné jízdě dozajista odrovná každého diváka. [85%] (05.11.2015)

Existuje cirka deset způsobů, kterak převést účinně na plátno dialog dvou lidí. Osvědčenou a dnes malinko opotřebovanou formuli (i) záběr / protizáběr lze šikovně obohatit (ii) o prostřihy na postavy z profilu (Kawasakiho růže), popř. se nabízí (iii) oživit fádní konverzační scénu rotací kamery v rozmezí šedesáti stupňů mezi tvářemi obou hovořících (Vicky Cristina Barcelona), přičemž ona rafinovanost spočívá v tom, že se tím vyhneme střihu. Kromě toho můžeme (iv) kamerou kroužiti kolem do hovoru zabraných hrdinů (TDK), což patrně shledáme za progresivnější postup než (v) rozestavět postavy u stolu a zabírat jen z jedné strany. Zmiňovaný pátý postup vyobcovává diváka mimo dění a navrací kinematografii k malířství, k jedné dominantní perspektivě, zatímco čtvrtý postup je symetričtější, vzdušnější, filmu vlastnější a více pozornější k divákovi, protože jej umísťuje všude po scéně. Co tu máme dále? Andreje Tarkovského, který kladl (vi) postavy při rozhovorech do jednoho záběru, obličeji nasměrovanými od sebe, jak to známe z Andreje Rubleva a Stalkera, zalaškoval si s tím i Spielberg při objetí Cruise a S. Morton v Minority Report. Připomeňme, že tím Tarkovskij nemínil trapně podtrhávat komunikační bariéry; šlo mu o osobité výrazové prostředky, které mu byly nástrojem poznání reality a osvojením světa, protože pouze tehdy, má-li režisér svůj vlastní pohled na věci, stává se z něj filosof a umělec a z filmu umělecké dílo. Za další možno při dialogu (vii) natěsnat celičký herecký ansámbl k sobě do jednoho záběru, (viii) užít splitscreenu (a vtipně zrušit polyekranovou iluzi tím, že se vzdálené postavy při meziměstském telefonním hovoru vzdor dělící čáře začnou mlátit po hlavě jako v Haunted World of El Superbeasto), anebo (ix) provést syntézu výše uvedeného ve filmech řízených pravidly intermediality, která je založena na vzájemných kolizích, průnicích a transformacích mediálních forem (nikoliv na jejich bezproblémovém soužití, jako je tomu v případě multimediality). Ritchie rozšířil už tak bohatou abecedu dialogu pastišem sovětské filmové avantgardy o další zbrusu novou fintu: (x) při dialogu se drží formule záběr / protizáběr, ale jednu postavu bere často v detailu zblízka a druhou zdálky, parafrázujíc tím heroizující podhled a k němu opoziční nadhled, poněvadž postava blíže se zdá být autoritativnější, naproti tomu postava v dálce subtilnější a co nevidět bez života. (11.09.2010)

Zamotaný děj s milionem (zajímavých!) postav a postaviček nevyznívá nikterak samoúčelně, videoklipový střih působí nečekaně stylově a navzdory modernímu kabátku je tam cítit nepřehlédnutelný vliv staré britské školy černých komedií studia Ealing. Guy Ritchie a jeho prvotina, potvrzující výjimečnost tohoto tvůrce. 90% si zaslouží bez debat. (03.04.2020)

Film mě nijak moc nelákal, abych se na něj podíval, ale když je v topce, tak musím no. :D Naštěstí se to přehouplo do takového stavu, že mě to moc bavilo. Takovýhle vtipný propletení mě baví a jsem rád za to jak to dopadlo. Jen ten konec mě štval. Zachránili prachy nebo ne? Nemám rád filmy, když si konec musím domyslet. :D (10.05.2019)

Stylový snímek plný hlášek, zbraní, přestřelek, trávy, akce a vynikajících hereckých výkonů, na kterých to celé stojí. Musím také pochválit výbornou doprovodnou hudbu a práci s kamerou. Celá atmosféra filmu je skvělá a všichni aktéři a celý děj zajistí to, že se člověk vážně nenudí, ale baví. Jak už to tak bývá Guy Ritchie prostě umí a neokouká se mi snad nikdy. Jediné co mi zde chybělo byl trochu hlubší podtext a nějaká větší zápletka nebo více ženských, jinak ale uznávám, že opravdu povedené dílo. (21.04.2012)