Království Planeta opic

Oslavovaný vizuál je práve to, čo u mňa dáva body dolu, od poslednej časti to je už predigitalizované a namiesto hraného filmu skoro animák. Evolučný vývoj u opíc tu síce postupuje do doby bronzovej, ale za mňa si takú planétu nemusím pozrieť v nejakej dystopii, takýchto planét je v niektorých európskych metropolách ako na dlani a hlavne naživo. Len nejde o evolúciu, ale devolúciu. (24.05.2024)

Když nad tím hlavně ve v logice skřípajícím finále moc nepřemýšlím, tak se Planeta Opic naprosto fikaně vyvinula v úžasně atmosférické post-apo dobrodružství, na které bych se dokázal dívat hodiny. Hodiny! Jedná se vlastně o překvapivě fungující slepenec několika žánrů (thriller, akce, horor, i detektivka apod.), kdy na sebe jednotlivé fragmenty přirozeně navazují a vzájemně se neruší. Neskutečné triky určitě vyhrají Oscara, a jinak celkově radost pohledět. Znovu to ve mně probudilo takový ten filmový úžas z nových zážitků. [Kino MAT] (08.05.2024)

Všechno se to ke konci semlelo příliš rychle a v závěru zanechalo relativně dost trhlin a mezer, které měly být buď dořečeny v nějakém širším sestřihu anebo se mají vejít do druhého dílu a ani to není jisté. Království má naštěstí tolik silných chvil a po celou stopáž se drží v kvalitě tak vysoko, že za mě není o čem a potvrzuji, že návštěva kina je kvůli nádherným záběrům, opět uvěřitelným digitálním lidoopům, hudbě a zvuku naprostá povinnost. Potěší i pomrkání panenky a klasické hudební motivy. Producentům mávám a děkuju, že to nepodělali a držím jim palce, ať to s pokračováním funguje stejně tak dobře a ještě líp. Ať je příběh epičtější a akční scény více osudové a ať je čas na to říct toho méně, ale stejně dobře, tudíž fakt pořádně a v klidu. Jako to uměla celá předchozí trilogie. A vůbec, mám pro tuhle franšízu celoživotně slabost a zatím jsem v pohodě úplně se vším, co mi naservírovala, vedle ikonické Planety opic zejména v posledních čtyřech filmech. Malý zázrak mezi blockbustery, které jsou v dnešním světě kompjútrú plné bombastických scén o ničem a pro nic a vlastně ani ne tak efektních jako to umí Planeta opic, kde i jen jízda na koni v otevřené krajině nebo procházka lesem činí radost. A ve finále ani nevím, kdy to bylo a nebylo digitální. Fungovalo to na jedničku. (12.05.2024)

Tak predsa len ďaľšia zo ság prešla svojim vývojom, po technickej a filmárskej stránke dospela, príbehom o čosi menej. Nemohol som sa zbaviť pocitu že pocas sledovania v kine v susednom meste s kinoparťákom som sa akoby v niektorých momentoch ocitol naspäť v čase pri hraní Crysis 3, nakoniec prevláda spokojnosť a do kina sa oplatilo. Hádam Mad Max sága s Furiosou prekvapí ešte viac, za mňa spokojnosť. (19.05.2024)

Planeta opic, počínaje rokem 2011, je možná nejvíc nedoceněná blockbusterová série současnosti. A ne ani tak z hlediska hodnocení, ta jsou zpravidla pozitivní, ale z hlediska pozornosti, kterou přitahuje, resp. nepřitahuje v poměru k tomu, o jak kvalitní filmy se jedná a jakou by si tím pádem zasloužila. Wes Ball byl pro mě neznámá, protože Maze Runnera jsem neviděl. Ukázal se nicméně správnou volbou, skvěle navázal na Caesarovu trilogii a stejně jako jeho předchůdcům v minulé dekádě se mu povedlo najít ten správný balanc mezi modernizací konceptu a poctou původní Planetě opic, na kterou se zde odkazuje opět poměrně frekventovaně. Např. scéna s panenkou byla až mrazivá. Ball si dává záležet na expozici, ve které představuje postapokalyptický svět i hrstku hlavních postav, se kterými pracuje dostatečně na to, aby vám v závěru na jejich osudu záleželo. Noa sice není Caesar a asi mě i trochu zklamalo, že to není ani jeho potomek, ale hlavní roli utáhl a pokud by se k jeho postavě vrátily i další díly údajně plánované trilogie, tak bych se nezlobil. Příběhově je to opět velmi silné, což je nadále jednou z devíz, kterou se tahle série může pyšnit. Kde jiné blockbusterové produkce mají na prvním místě bezmyšlenkovité atrakce nebo na sílu tlačené a kontextem příběhu neopodstatněné kvóty, mnohdy na úkor kvality, tam Planeta opic stojí na silném scénáři a pečlivém budování fikčního světa, který nabízí skutečně chytrou politickou a společenskou alegorii bez těch nejotřepanějších klišé a ze které, světe div se, nemáte pocit, že si zrovna procházíte lobotomií. Audiovizuální, trikovou a všeobecně technickou kvalitu to má opět prvotřídní. Hudebně to odkazuje na Giacchina i Goldsmithe, nějaký nový výrazný motiv si ale z hlavy nevybavuju, snad jen u scény s orlem. Byl jsem v imaxu cca 10 dní po premiéře, moc lidí v něm nebylo. Otvírák to nicméně mělo slušný a v kontextu globální krize v návštěvnosti kin je těžký odhadnout, jaká čísla budou považována za úspěch. Byla by ale hrozná škoda, kdyby takhle kvalitní práce nebyla odměněna odklepnutím dalšího dílu, se kterým se evidentně počítalo. (21.05.2024)