Želvy Ninja

Jeden z těch seriálů, které jsem coby děcko miloval. Možná už jen proto, že ho naši nenáviděli ( Želvy Ninja nebyli zkrátka tak roztomilí, jako Krteček, nebo Ferda Mravenec ). No... po částečném shlédnutí jednoho dílu s odstupem asi osmnácti let už těžko pochopit, že jsem něco tak primitivního miloval:-) A dokážu si i představit, že jakožto rodič bych už nejspíš zaujal podobné stanovisko, jako kdysi ti mí. Ale budu si asi muset přiznat, že většina dospělých zkrátka jisté hodnoty ( které tento seriál nesporně má ) nedokáže docenit (29.03.2011)

Z nostalgie musím dát za plno, tenhle seriál ovlivnil moje dětství asi nejvíc ze všech animáků, už jen těch obrázků a věciček s želvím tématem, co jsem našel na půdě o tom vypovídá dost. I když už mi to dnes po pár shlédnutých dílech přijde hrozně směšná a stereotypní ptákovina, pořád to bude moje dětská srdcovka. (19.03.2011)

Vyrůstal jsem na tom. Chtěl jsem být Donatello, ten byl dá se říct ideální. Nejdřív jsem totiž byl Leonardo, ale pak mi vadilo jak je mirkodušínovskej, potom jsem byl Michealangello, jenže pak mi štval jak furt žral pizzu, Rafaelo měl zase trapný zbraňě (takový ty nudný trojbodáky, myslím že jim říkal „say“). Donnatello byl pro mě jasná volba, měl super tyč a ještě k tomu byl koumák. Seriál měl geniální postavy, ať už důstojnej záporák Trhač a jeho přiblblí poskoci Roxtedy a Bebop, nebo mozek celého gangu (doslova) Krank, kterej chtěl furt otevřít bránu do Dimenze X. Opruznej suchar Tříska zmutovanej do obří krysy, nebo sexy novinářka April, do který jsem byl společně se všema vrstevníkama zabouchnutej až po uši. Prostě tohle je nostalgie jako trám, kterou mi stále připomínájí stovky nálepek na posteli, které nejdou dolu. (09.03.2007)

Dodneška stále hledám a hledám takovou pizzu, která by naplnila moji dětskou zidealizovanou představu o pizze, jakou jsem viděl jen a jen v tomto seriálu!!.Je to běh na dlouhou trať, ale já věřím, že to není utopie, že opravdu taková existuje! A až ji najdu, třeba u vedlejšího stolu si na ní budou pochutnávat i Želvy Ninja! (08.03.2010)

Kdo vyrůstal na počátku devadesátých let, toho Želvy Ninja neminuly. Mým oblíbencem byl Raphael. (Mimochodem, proč mu všichni přidáváte ke jménu -o, které tam vůbec není?) No a Trhač, to byl borec. Svého času jsem měl doma i sběratelské album s "pohyblivými obrázky" a plátkové žvýkačky, jejichž pachuť cítím v ústech i po patnácti letech, byly samozřejmostí. (145.) (07.03.2007)