Nová šichta

Když změna, tak pořádná. Přerodu z horníka na IT programátora by asi mnoho lidí nebylo schopno. Je to sice trochu sci-fi, ale i takové věci se dějí, což ukazuje Jindřich Andrš ve svém časosběrném dokumentu na příkladu sympaťáka Tomáše Hisema. Ten má můj velký obdiv, už jen proto, že v relativně pokročilém věku na trhu práce dosáhl téměř nemožného a přitom si zachoval tvář. (80%) (18.05.2022)

Sociálně laděný dokument přesně podle mého gusta. Tomáš Hisem má můj upřímný obdiv - samoživitel se třemi dětmi, který ránu osudu přijal s nadhledem a využil ji jako příležitost k tomu, aby se v životě po spoustě let výrazně posunul. Fotbalové fanoušky nemusím, ale s tímhle chlapíkem bych klidně někdy zašel na pivo. Totální (nejen) chlapský doják s působivým dvojznačným koncem. Jsem zvědav, jestli někdy vznikne hraná verze. Moc bych se totiž divil, kdyby z ní nebyl hit. A kdyby Tomáše nehrál Leoš Noha... :-) 90 % (06.01.2021)

"Mě se kdesi někdo ptal, proč nemáme rádi Spartu. Já řikám, ty vole ja nevim, to je geneticky dané, vole. – Mně to nedokázal vysvětlit ani můj tata. – První, co sem od taty slyšel, bylo, že Sparta, to sou kurvy, vole, pražské, ty vole.. :D A už se to veze celý život. Děcka, co ode mě první slyšely... pražský kurvy, že jo. :D" .... "Co chceš programovat, vagon s uhlem?"... "Tohle není Božkov..." – Smála jsem se, někdy mi bylo úzko, ztotožňovala jsem se, vzpomínala na někdejší hrdé, lokálně-patriotistické pořvávání na fotbale (jiný klub) a všechny ty fotbalové emoce, na garážové party s opileckým "Banik pyčo"... žila jsem to. S Tomem bych si aj teho Božkova dala, byť od střední školy ho (nechápu proč...🤔) fakt nemůžu cítit. Skvělá věc. Doufám v časosběrné pokračování! (15.01.2021)

Nová šichta je koncepčně čistý dokument s dobrou dramaturgií, atraktivním i zábavně zpracovaným tématem, svižným tempem, zábavností i hloubkou poselství – a to obzvláště v (post)koronavirové době. Jindřich Andrš to na první dobrou trefil výborně. Více zde. (08.07.2021)

Andrš nakrútil Novú šichtu v podstate ako hraný film, len s pôvodnými predstaviteľmi zo života. Ťažko tak hádať, ktorá scénka je autentická a ktorá bola vopred napísaná na papieri, prípadne sa o nej všetci dohadovali na pľace. Ide samozrejme o moderný trend v rámci dokumentaristiky, tá hranica s hraným filmom je síce stále celkom zrejmá, ale doba, keď sa dokument musel rovnať automaticky hovoriacim hlavám a pravidelným vstupom režiséra pred kameru, je dávno preč. Tomáš je sympaťák a tak nejak z jeho prejavu cítite, že ak by išiel hneď z gympla na vyšku, mohol byť aj intelektuál. Čím nechcem znižovať jeho dlhoročnú prácu, práve naopak, klobúk dole pred týmito ľuďmi "dole v dole". (10.08.2021)