O princezně Jasněnce a létajícím ševci

Téhle pohádky jsem se jako malý bál a nechtěl jsem se na ni moc dívat. :-) Tvůrcům se povedlo vytvořit místy až děsivou atmosféru (pro děti), za což tvůrcům vlastně patří z pohledu dospělého pochvala, ale pro malé děti to úplně není. Byl jsem překvapený, když jsem zjistil, že režisérem byl Zdeněk Troška a byl to jeho pohádkový debut. Je to hodně jiné, než jeho další pohádková tvorba. Dospělejší, méně ukřičené, vážnější a má to lepší atmosféru. Masky a výpravu si pamatuji už od mala. Stejně tak jako fungující hlavní dvojici v podání Jana Potměšila a Michaely Kuklové nebo dvě odporné (a skvěle nahastrošené a zahrané) čarodějnice. Kdybych to viděl starší, možná dám i vyšší hodnocení, není to vůbec špatné. Jen si nemyslím, že je to pro nejmenší a svým dětem to zatím pouštět nebudu. To je u pohádky pro děti mínus a v hodnocení se to projevilo, tři hvězdy. (05.05.2024)

Pohádkový filmový důkaz z dob, kdy byl Zdeněk Troška ještě talentovaný a progresivní nadějný mladý režisér. Dříve, než úplně přičichl k pitvořící stylizaci a estetice pastelových barev (Princezna ze mlejna...), točil svébytné a osobité pohádky, jako je právě tato - O princezně Jasněnce a létajícím ševci... Krásný příběh, nezkalené herectví (i když pitvořící se čarodějnice už naznačují prognózu o neveselých uměleckých časech budoucích), lyrické pasáže a progresivní práce s leteckými záběry a zajímavými střihovými přechody (oko na klíčové dírce - několikrát na sebe nastřihaný záběr v rozsahu od celku po detail...). Jan Potměšil je ,,vesnicky" vitální a Michaela Kuklová ještě není parodií na sebe samu (jako třeba v pseudoromantické Andělské tváři)... Zdeněk Troška zkrátka točit uměl, škoda, že se jeho umělecký tvůrčí způsob utopil v preferování pouze hlediska masové sledovanosti a s ním souvisejícího komerčního úspěchu... (25.12.2007)

Rozhodně a suverénně nejlepší Troškův film. Základem úspěchu tu je ovšem dobře vybudovaný příběh z pera Karla Steigerwalda. Troškovým hlavním přínosem pak až manýristická opulentnost, která ve své době působila značně neokoukaně a pravděpodobně i dokázala mnoho zúčastněných poctivě "chytit za srdce", neboť to stále ještě byla doba levných, "nemastných a neslaných" filmových pohádek, jaké se točily po podstatnou část sedmdesátých a osmdesátých let. Samotná režie je ovšem i zde místy poněkud ledabylá a celý děj v mnoha ohledech neuvěřitelně natahovaný a šroubovaný, doslova na nejvyšší možnou mez a pohybující se na samé haně kýče (také projev zmíněného manýrismu, ovšem tentokrát vysloveně negativní). Celkový dojem: 70% (04.01.2012)

Tato pohádka se mi nějakým záhadným způsobem vždycky vyhýbala, a tak namlsán ucházejícím hodnocením a některým příznivými komentáři jsem ji zkusil. A dostavilo se docela zklamání. Celý film je totiž plný trapné infantilnosti, a to bohužel nejenom v případě čarodějnice a její dcery (Blanarovičová už zřejmě cvičila na budoucího čerta a „vrcholem“ je scéna radování se), ale i drtivé většiny dalších postav. Humoru zde bylo minimum (tedy až na tu jednu dnes už nekorektní narážku na naše spoluobčany). Až od zmizení Jasněnky z tržiště to na chvíli chytlo pořádnou šťávu, jenže od konfrontace s královským vojákem se to zase navrátilo do starých kolejí. O logických kiksech (a že jich bylo) radši pomlčím, avšak potěšila mě zdařilá technická stránka filmu (a třeba ten kohout byl hodně fajn). Hodnotím ještě průměrem, ale opravdu žádná sláva. „Třebas holka špitala ze spaní.“ – „Ale dvojhlasně?“ (29.12.2013)

Troška se v těch pohádkách vysloveně našel. Škoda ale, že od něj jsou všechny na jedno brdo. Nicméně je potřeba uznat, že tahle byla první. Každopádně u mě měla smůlu, že ke mně první nepřišla, ale byla až v sérii za daleko lepšími. A jelikož si švec taky mohl odpustit to tílko na styl pohádkový středověk a stejně Troška si mohl odpustit některé záběry, ve kterých nebylo vidět nic jiného, než záblesky slunce, nemůžu jít víc, než na tři hvězdy. (25.12.2015)