Paralelní matky

Jako kdyby Almodóvar chtěl světu sdělit něco o temné historii španělské občanské války, ale nevěděl jak to uchopit. Tak si vymyslel absolutně nesouvisející příběh o dvou matkách. Čekal jsem, co z toho vyleze. A nevylezlo zhola nic. Penélope Cruz hraje naprosto skvěle. Bohužel ve filmu, který neví o čem je. (14.03.2022)

Pedro Almodóvar se ve svém posledním filmu Paralelní matky věnuje závažným tématům jako je záměna dvou novorozených holčiček v porodnici či náhlé úmrtí jedné z nich. Nosný příběh mateřství pak nepříliš obratně prolíná s děním kolem odkrývání a exhumace hromadného hrobu z doby španělské občanské války. Postupné odhalování celého toho propletence však není ani zdaleka tak napínavé a emotivní, jak bych vzhledem k silnému námětu očekávala. Působí to na mě až moc chladným dojmem. (60%) (29.04.2023)

Někde na netu jsem viděl rip tohohle filmu s portugalským dabingem a začínám mít pocit, že je tam takto vypuštěný schválně, protože tohle je tak neuvěřitelná telenovela, až jsem se sám před sebou při sledování styděl. Šlo to až tak daleko, že jsem kontroloval, zdali mám puštěný správný film a při jedné scéně (návštěva Artura s kyticí růží a smyčci v pozadí) jsem se zatajeným dechem čekal, kdy se ta scéna shodí jako sen nebo naivní představa protagonistky. Od poloviny filmu mi udržovala pozornost akorát nenávist k němu a má pověstná škodolibost. Jsem ale vítěz já, když se chichotám dvěma hodinám příšerně nasvícených mid-shotů, kterým chybí už akorát Petr Rychlý v doktorském plášti, nebo tvůrci, kterým bylo očividně všechno úplně jedno, ztratili cit pro tu nejzákladnější filmovou řeč a přesto s tím vesele objíždějí prestižní festivaly. Fakt se zastřelte. (27.01.2022)

WE SHOULD ALL BE FEMINISTS Těžko lze přijít s random almodóvarovštějším titulem, než Madres Paralelas, a to i když si odmyslíte, že ho známe od Rozervaných objetí. Přesto jakoby se Almodóvar pokoušel dělat všechno i trochu jinak: Natočil film o matkách, v němž je nositelem klíčové rodičovské intuice heterosexuální muž. On, který kdysi diváka freneticky doslova mrdal  okázalými nápady od titulků k titulkům, nechává dnes filmařskou náruživost prýštit pozvolněji a erupcemi typu lesbické vzplanutí za tónů Summertime od Janis Joplin spíše šetří. Ať už jde o promyšlenou umírněnost nebo symptom nastupující filmařské impotence, výsledkem je společně s neobvyklým akcentováním politických a historických motivů něco velmi nečekaného - příjemně tlumená divácká zkušenost. (30.09.2022)

Almódovar nakrútil film, kde divák vie, aké zvraty ho čakajú. Neviem, či to proste Pedro iba neodhadol, alebo je to súčasť jeho hry. Každopádne tušiť, čo nás čaká a potom si povedať, že ste mali pravdu, nie je tá najlepšia cesta, ako diváka almodramaticky dojať. Navyše tu kombinujeme dve dejové línie, kde síce nájdeme nejaké paralely, ale dramaturgicky to príliš spolu neladí. Janis sa chová občas dosť nelogicky a Anina predstaviteľka s blond prelivom je čistým dvojníkom Macualyho Culkina. (30.10.2021)