Běžná selhání

Sledujeme jeden deň v živote troch žien z rôznych generácií, ktorých príbehy sa v istom momente pretnú. Rumunsko-maďarská režisérka Cristina Grosan pracuje s témou straty a smútku, inakosti a sebaspoznávania, ako aj s pochybnosťami o rodičovstve a svojom mieste v odmietavej spoločnosti, zatiaľ čo vonku to začína vyzerať na koniec sveta. Pastelovo-neónová farebnosť, futuristická architektúra a akási odľudštenosť sálajúca z okolia, dodáva na tej správnej atmosfére. Potešilo. [Febiofest, 2023] (20.03.2023)

Ve své podstatě ekologická agitka (Gaia se zlobí, Gaia si to řádění lidí nenechá líbit) ve feministicko - lesbicko - ADHD a celkově moderně politicky korektním duchu. Chlapi jsou tu jen na ozdobu, myslím, že se to mělo celé natočit rovnou bez nich. Celkově nuda, kdy pořád jako divák čekám Něco, nějakou větší výpověď, ale ta nepřijde. Postavy jsou žel jen načrtnuté, postava Hany si přímo říkala o lepší propracování a psychologii a větší prostor, pak tu máme tu lesbickou "zlou" maminku, kde jsem naprosto chápal její touhu být chvilku sama, chvilku sama se sebou a dělat si to, co ji baví, a pak jsou tu postavy rodičů a Terezy plus samotný ten kluk, které výpověď nenesou žádnou, ale fakt vůbec žádnou, snad kromě opět ekologické snahy chránit zvířátka. A kurňa, porod kočky jsem fakt vidět nemusel. Celkově slušná kamera, výprava, ale mizerná psychologie postav a naprosto tristní a nicneříkající vyznění. Film mi nic nedal, tedy jestli poselstvím nemělo být něco tak okatě profláklého jako mějme se rádi, dokud je čas. Jo a abych nezapomněl - jděte už do pr.dele s těmi klišé, jak všichni bydlí v moderně zařízených vilách nacpaných nejmodernějším nábytkem a spotřebiči. Tímhle sponzoringem film jen popírá sám sebe. (20.05.2023)

Záhadná exploze v centru města protne osudy tří žen. Hana (Taťjana Medvecká) má těsně před důchodem, je čerstvá vdova, nerada chodí na skupinová terapeutická sezení, doma má robotického psa a čerstvě dostala padáka z práce. Tereza (Nora Klimešová) má doma březí kočku, má rodiče, co razí úzkostlivou péči a se svými nastrčenými kamarádkami slaví své třináctiny. Silva (Beáta Kaňoková) má lesbický vztah, pochybnosti, zda je dobrou mámou a svého malého syna v návalu paniky zanechá v dětském centru. V tuzemsku (existencionální) sci-fi neumíme. A když se k tomu přidá experimentální ráz, je běžný divák velmi znejistěn, co mu vlastně takový druh filmu dá. Rumunská režisérka Cristina Grosan se prezentuje ne úplně špatně, jenže nedisponuje vypravěčskou hutností, která by vzbudila o ženské hrdinky a jejich různorodé osudy nějaký zvýšený zájem. Triková složka je k zasmání. Nějaká valící se mračna nad městem dnes opravdu nevyvolají hrůzu ani u těch nejlabilnějších jedinců. Střídavě se natáčelo v Praze a Plzni, což nepředstavuje z hlediska atraktivity lokací něco extra. Navíc je v rozlehlém městě zřejmě jen jedno nákupní středisko, takže všichni lidé chodí nakupovat právě tam. Takže naše hrdinky se musí vzájemně setkat, i kdyby nechtěly. Pocitově mně film přišel delší než je. Najde se pár scén, které jsou poměrně kameramansky dobře zvládnuté. Takže detailně vidíme, jak kočka přivádí své mladé na svět, a svoji symboliku má oheň, jelikož vzplanou fábory i umělý pták. A rozhodně špatné nejsou herecké výkony protagonistek. Většina filmu je ale naprosto nezajímavě podaná. Žádný vzruch, napětí a nedostaví se ani žádná výrazná emocionální křivka. Když si budu chtít dát sci-fi, tak sáhnu do úplně jiného políčka, kde nebudu pátrat většinu filmu, co to mělo být za výplod. 4/10 (04.04.2023)

Autenticky ženský protipól vůči "Melancholii" Larse von Triera se na rozdíl od zmíněného díla neutápí v depresích a cynismu. Naopak hledá naději v nám důvěrně známém futuristickém světě, kde hrdinky znovunalézají prostor na své opravdové city a pouta, navzdory obklopení odosobněnou architekturou a v kontrastu s uměle institucionálními snahami o sdílení emocí (od pomocných skupin po narozeninové oslavy). (06.11.2022)

Ono to vyzerá ako jedna z mnohých zaujímavých malých vecí na nejakom sci-fi festivale, na ktorú náhodou narazíte, ale potom sa vám aj tak bude zlievať s ostatnými fajn filmami. Nie príliš presvedčivé prepojenie mozaikovitého rozprávania a apokalyptického sci-fi a to najmä z dôvodu, že atmosféra a predlžovanie stopáže sa dosahujú najmä zazeraním postáv na oblohu. Má to ale kúzlo, nepôsobí to nikdy nechcene smiešne, len ten najväčší klad tkvie v tom, že "na naše pomery" je to niečo úplne iné. Napadá ma, že oba smery sa dali prepojiť nejakou menšou katastrofou spojenou s úkazom, čo by asi ako prvé napadlo napríklad Arriagu s Iňarittuom. (17.01.2023)