Okupace

Pár dní se mi nedařilo přijít na to, co je na tom filmu tak moc špatně. Atmosféra je neustále působivá, tísnivá, okupující člověka/diváka na mnoho způsobů, suverénně budovaná, je vidět, že režisér si je vědom svých silných stránek. Ale pak mi konečně došlo, že snímek vlastně nenabízí nic jiného než to, že jenom kope do lidí, kteří se ocitají v morálních dilematech, neumějí si s nimi poradit a snaží se z toho vyvléknout. Že je to vlastně takový snímek-hajzlík, který se vyžívá v cizím trápení se, či ještě spíše v trápení cizích, v tom, že někdo morálně neobstojí - ovšem právě a jen podle měřítek filmu a jím konstruovaných situací, které ani zdaleka neotevírají problematiku do dostatečné hloubky; pokud jde o postavy a jejich motivace, zůstává film na úplně obecném plytkém povrchu, a tedy také u zcela jalového a banálního souzení. Je znát, že autorovi postavy nejsou blízké, že je dobře nezná, že mu slouží jen jako políčkovací panáci. A z toho mi bylo zle, proto jsem se cítila okupovaná, že za snímkem - při tom, co si bere za téma a jak chce šít do tzv. české národní nehrdinské povahy  - nebyla znát vyšší mravní síla, soucit, nadhled, empatickou existenciální zkušeností zformované porozumění, a právě ani osobní odvaha. Bylo to jen takové to trochu sviňačinské bažení po tom přistihovat lidi v trapných a tísnivých situacích, jak se kroutí, a jenom jim ještě víc a víc zatápět. Bylo to samoúčelově kruté pasení se na cizích rozpacích a selhávání, bylo to týrání postav (za účasti zajatých diváků) z moci režiséra pro vlastní uspokojení, pro laciný pocit nadřazenosti. A bylo mi z toho zle. Paradoxně přesně v intencích filmu, ježto jsem se po celou dobu promítání cítila násilně okupovaná člověkem fascinovaným svou mocenskou pozicí tvůrce, který je mnohem méně citlivý než já i než jeho vlastní postavy, ale přitom se (falešně) cítí dostatečně morálně nadřazený, aby si připadal oprávněn dovolit si vůči nim i vůči divákům tak násilnické, sadistické, neurvalé chování. ****  Kdosi tu v jednom komentáři přirovnával snímek kvalitou k Samotářům - ale právě pro to, nač upozorňuji, to nemůže být dál od skutečnosti. Samotáři jsou ironičtí, mají nadhled i soucit. Tento film je naopak aktem ryzí škodolibosti a samolibého tyranství uplatněného s gustem jak na slabých postavách, tak i na divácích, kteří se mu na chvíli s důvěrou vydali všanc. Je to ale naopak autor, kdo se tu odkopává jako reprezentant té tzv. české národní povahy, pro niž má být typické bez hlubšího pochopení se navážet do druhých a sám si připadat jako hrdina, aniž by to člověk musel jakkoli dokázat. (Kino Pilotů, 22. 8. 2021.) *~ (25.08.2021)

Príbeh sa gúľal z kopca len veľmi pomaly a ak aj po návšteve sovietskeho armádneho predavača bandasky pohonných hmôt nabral aké-také obrátky, celkovo to bola nuda. Ešteže to malo logické rozuzlenie a postupný prechod k hrdinským prehláseniam spľasol ako bublina. Presne, ako si doba vyžadovala. Absurdné, fraška. Asi to bolo cieľom? (03.03.2022)

No jako žádná sláva. Proč hned takové drama? Měl jsem představu, že to bude aspoň trochu komediálně laděné. Nemůžu říct nic negativního na herecké výkony, s těmi jsem byl spokojen. Ale jediné, co mi v hlavě zůstalo v tom pozitivním zážitkovém smyslu, byl to ujeté úvodní choreo. Škoda, že to celé nebylo v podobném duchu... Ale k tomu duchu, který to mělo, mi tam nějak neseděl ten výběr hudby - ne že by byla špatná, ale nehodila se tam - teda v té době se taková hudba určitě nehrála. A kde se tam vzal jukebox? To asi těžko, ne? A pak ta ruština - díval jsem se na to přes HBO Max a nebýt anglických titulků, tak v české verzi úplně chyběl překlad ruských dialogů (možná v kinech to bylo, nevím). A kdo byl přesně ten Fučík? To jsem si musel dohledat... nebo jakože bych to měl vědět? Nevěděl - asi jsem už generace, kterou tato osoba nepostihla. Takže celé mi to smrdělo tím, že to je tak trochu film pro pamětníky. Pro ty, kteří vědí, kdo to byl Fučík a kdo ještě ovládají základy ruštiny, protože se ji tenkrát učili. A kromě toho jsem měl pocit, jak kdyby někdo zfilmoval nějakou divadelní hru (v tomto případě dvakrát divadelní, vzhledem k tomu, že se odehrávala v divadle) - na to, že okupace je tak velké téma, se pohybujeme jen v interiéru a zfilmovaná příhoda s ní souvisí jen okrajově. Vlastně by se to mohlo odehrávat v úplně jiné době, protože česká odvaha, ehm, teda to druhé, je historicky profláknutá a dá se aplikovat na jiné scénáře, které by mohly být mnohem zajímavější. Ale Ceny české filmové kritiky jsou v tomhle proti mě. (14.02.2022)

Když jsem si ve středu chystal na dnešek tento film, ještě jsem netušil, že bude tak aktuální. A už vůbec jsem nepředpokládal, že budu ve velmi krátké době už podruhé tak spokojen s českým filmem. Tento snímek byl ale tak dokonalým náhledem do české nátury, že jsem si ho nemohl neužít. Tvůrcům se podařilo dokonalé spojení smutné komedie a dramatu, vše podtrhli dokonalou dobovou atmosférou a ve výsledku z toho pro mě byla tahle komorní lahůdka. Herci nezůstali nikterak pozadu a vystřihli parádní výkony, takže jsem mohl být v tomto týdnu už podruhé hrdý na český film. K tomuto pocitu mám jen málokdy důvod, ale jak je vidět, nemusím ještě propadat depresi:-) Jsem rád, že se znovu potvrdila pravda o šatech, které dělají člověka, protože se Petr Kraus (Pavel Neškudla) dokonale vžil do své role a i Antonínovi ( Tomáš Jeřábek) pomohla jeho hnědá košile ke skvělému výkonu. Těžko říct jestli by jim Julius Fučík skutečně odolal. No, pokud se Chybami a Okupací blýská na lepší časy české filmové tvorby, budu se tetelit blahem. Mé nadšení ale silně brzdí fakt, že jsem realista, takže tuším, že na mě v budoucnu čeká nejeden nepěkný zážitek. Ale i tak držím sobě, ostatním divákům a hlavně českým tvůrcům palce. / Poučení: Cítíš-li nespravedlnost ze strany státní moci, staň se odbojářem. (25.02.2022)

Zaujímavý, neuveriteľne nevyrovnaný film, v ktorom sa striedali záblesky vynikajúcich postrehov a myšlienok  s neskutočnými hlúposťami. Dávam najširokospektrálnejšie tri hviezdičky, pretože neviem, čo iného by som si s týmto filmom mal počať. Neviem, či to samomrskačstvo Čechov muselo prevyšovať zhovadilosť ruského sveta. Som rád, že som film videl, viackrát nemusím. (29.03.2024)