Gilmour93

Lovci krabů a efektů globálního oteplování vs. stvoření vypadající za normálních okolností jak milimetrový pytlík do vysavače? Nerovný souboj, řeklo by se, nicméně mutace je prevít, co umí zařídit, že želvuška ještě nevečeřela.. Nutno ocenit přijatelnou stopáž, odkaz na Čelisti („Budeme potřebovat větší kýbl.“), nestora Henriksena, co už má víc stařeckých skvrn, než rolí a v neposlední řadě tvůrčí nadšení vyvažující rozpočet, jenž by u Marvelu nestačil ani na pokrytí gáže Hemsworthovy kadeřnice. Nedá se však říct, že by Gillis nějak přesvědčil, že ví jak na Věc...

Chudák finanční poradce Derek. Ač je věrným manželem, dokonalým otcem i neuvěřitelně zdatným krotitelem erekce, nechá si příliš dlouho pro sebe, že blonďatý záskok v práci hodlá zjistit, jestli má dlouhý nejen Mercedes. Plně chápu jeho tajnůstkářský postoj a obavy. Taky bych měl doma strach kápnout božskou, abych nedostal od té černé stíhačky F-16 hlavičku.. V rovině dramatu o potenciální nevěře se to díky Elbovi ještě dá, jakmile však přijde na řadu thrillerová část, kdy kolegyni začnou vlny příboje až moc omývat maják a podkrovní wrestling přináší rozuzlení, trpí nejen bílé hubené prdele.. Zajímalo by mě, jak prudce by reagovala Derekova manželka, kdyby podlehl a neudržel Juniora za branami poklopce? Napadá mě historka Nice Guy Eddieho z Gaunerů o superlepidle, ptáku a zasrané stojce pokaždé, když by šel Derek chcát..

Minimum zábavy, nepatřičný voiceover, přehnaná teatrálnost a příliš mnoho kopanců do rozkroku. Nemyslete si, i Lautner a Belmondo mají nárok na slabší chvilku.. Reputaci částečně zachránila poslední čtvrthodina, kdy se Bob Saint-Clarovi vrátila obsese s bochníkem chleba..

Během dlouhé expozice obsahující i etnické obřady a slavnosti se několikrát protne hranice té chvíle, kdy je nutno říct, že dobře už bylo.. Matej Mináč, specialista na Nicholase Wintona, přináší mezinárodní ambice, silné scény (děti zpívající nacistický marš), citlivost, lidskost i emotivní vyústění, čili atributy, které ve snímcích z období, kdy se bůh choval jako pěkný antisemita, málokdy chybějí..

Digitální triky připomínající dětské omalovánky, anestetická mytologie, dialogy provádějící genocidu mozkových buněk, nepřekvapivě prkenný Reynolds v roli bukanýrské světlušky, politování hodný sloní muž Sarsgaard a vizuální ozdoba Lively. Už ten začátek připomínající Top Gun / Hot Shots! (a to nejen traumatem z úmrtí otce) mě měl odradit, jenže já hlupák jsem se tou zelenou bludičkou nechal vlákat do močálu sterility, v němž se může beze stopy klidně ztratit dvě stě míčů.. V poslední době začíná být u komiksových adaptací nadvláda kvantity nad kvalitou neúnosná..

Sebastien Grenier, ač by rád spal, musí vstávat. Neúprosný vír událostí rozhodne, jestli už nikdy oka nezamhouří, či upadne do hlubokého spánku.. Střídmý Morriconeho hudební doprovod, každým pórem kůže přesvědčivý Ventura a realismus, který ve své krutosti nikam neuhne. Pro někoho málo, pro mě moc..

V detailech poctivý, jinak nepříliš zábavný Spaceyho trénink na Americkou krásu. Vadil prapodivný výběr hudby, kýčovitý vánoční čas i nepříliš ladná odbočka od komedie k rodinnému / partnerskému dramatu. Christine Baranski vypadá jako bratr Rona Perlmana, ale nejen krása může dopomoci k rolím..

Tramontate stelle! McQuarrie vinceró! Nejen u špionážních akčních thrillerů, ale vůbec u filmu všeobecně nejde stylem vyprávění čas vrátit ani zastavit, jen částečně zpomalit a Rogue Nation tak činí vskutku znamenitě. Oceňuji nevysokého scientologa, že se nebál podělit o prostor s královnou stehenního stisku Rebeccou Ferguson i režiséra, co spolu s Peterem Yatesem pochopil, že u auto-moto naháněček hraje významnou roli kromě střihu i burácení motorů (GP Maroko úchvatná) či že zase naopak přijde okamžik, kdy se nejmocnější ukáže prosté ticho. Přítomnost Londýna přinesla bondovský esprit i zároveň jistou rezervovanost v hodnocení, dokud ke mně nedorazí Mendesův přízrak..

Zabils matku? Slyšíš hlasy? Hrabe ti v tvé v palici? Pak se nediv, že máš doma půl účtárny v lednici.. Jeden by tu psychologickou studii i ocenil, kdyby však vedle majonézy, lidských hlav a jogurtů neleželo několik ale. Filmů, potažmo seriálů o sériových vrazích jsou kvanta a málokterý dokáže originalitou vybočit z řady. Summer of Sam zpracovalo motiv „zvířecího našeptávače“ mnohem působivěji, Henry: Portrét masového vraha se může opřít o nesrovnatelně přesvědčivější herecký výkon v hlavní roli (pro Reynoldse střídajícího pohledy veselé a smutné vyorané myši to byl menší prubířský kámen jeho schopností a co si budeme nalhávat, příliš nezaperlil), námětem podobné Americké psycho má zase hutnější atmosféru. Satrapi zaslouží kredit za hravost, černohumornou strunu (obhroublý kocour) i výtvarně pojaté rozdělení dvou odlišných světů v jedné chorobné hlavě. Chvílemi jsem koketoval i se čtyřmi hvězdami, ale pak se na konci přihlásil Ježíš do Milton hledá Superstar, znovu se mi vrátily myšlenky na ústřední castingový přešlap a počet hvězd se sjednotil s počtem hlávek zelí v Jerryho chladničce..

Lubitzovo letecké intro spíše zamrazí, než pobaví a pak přijde sled bakalářských historek, po kterých by se Menšíkovi zamlžily brýle. Jejich společné body: cynismus, pomstychtivost, pochodová cvičení nervů v krizových situacích, čitelnost, nevýrazné pointy a následné mezinárodní přecenění. Svatba jak z Melancholie už přišla pozdě..