Gilmour93

Stejně mučivé jako týdenní promítací maraton Posla budoucnosti, jen s tím rozdílem, že tentokrát nejde o pošťáka Keva, ale schizofrenní poštěvák puberťačky Melanie. Kdo je cílová skupina? Dívky pod 14 let? Jehovisté? Žánr sci-fi je jen zneužitá kulisa, Niccolova režijní snaha je jako stříkání parfému z flakónku na nejzasranější toi-toice rockového festivalu. Zaráží mě, jak tak ubohé literární předloze může být věnováno tolik pozornosti přinášející komerční úspěch. Opravdu jsou čtenářky young-adult novel jen jistý druh ptactva, z kterého madam Meyerová trhá psací brka, co pak cpe hluboko do mého chřtánu..?

Hodí se flanderská krajka s růžovým brokátovým kanýrkem ke gilotině? Dá se říci hermeticky uzavřená společnost, která ví, že jí zbývá pár posledních dnů, po kterých už život nikdy nebude jako dřív. Povětšinou vyprávěno perspektivou prostého člověka, sloužícího oddaně svým pánům. Člověka, který je panstvu blízko a přitom celou dobu tak daleko. Tu paralelu s berlínským bunkrem v Pádu Třetí říše nejde přehlédnout.. Od Jacquota komorní kostýmní drama se zajímavou předčítačkou L.Seydoux, nepříliš účinnou snahou o přesah a do jisté míry promrhaným potenciálem. Marie Antoinetta od Sofie Coppola mi přišla osobitější a s cílevědomější autorskou vizí.

Sagvan Tofi hledá poklad pod tělocvičnou, aby nakonec zjistil, že jeden má v učitelském sboru a druhý ve třídě delikventů, jejichž mravní zlepšení sjedná rychleji než Sidney Poitier.. Afektovaná komedie ze školního prostředí, která jede podle zavedených osnov a to včetně romantické linie či srdceryvné nápravy jedinců na scestí. Koutek mi cukl třikrát, z toho dvakrát to byl tik, takže na tom, že „Dobrá německá komedie“ je stejný oxymoron jako „mrtvé milenky cit“, nadále trvám. Vím, že srovnávám nesrovnatelné, doba je jiná a blá blá blá, ale postavím-li Cestu do hlubin študákovy duše vedle Panu učiteli s fakjů, vidím elegantní distingovanou dámu vedle vulgární zmalované šlapky..

Chile con carne.. Dvě zneužívané sestry, jejich retardovaný bratro-syn, pošahaný tatínek, stejně pošahaní gangsteři, cecky, kouření za peníze, kanibalismus místo kouření za peníze, hysterčení, brokovnice, čvachtavé gore a závěrečné rodinné odhalení jak z telenovely.. Neočekávám Soderberghovu řemeslnou dovednost, herectví pana Adamíry či nedej bože hluboký příběh, ale čeho je moc (teda spíš málo), toho je až po krk strejdy Costella. Zaujmout můžou maximálně dvě věci. Neokoukané jihoamerické prostředí a divácká soutěž v hledání dvojníků R.Downeyho jr. a Michaela Jacksona, když ještě nebyl úplně bílý. Spokojené chrochtání části sekce místních čunčat svědčí o rozmanitosti masturbačních fantazií..

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“

Plastovému pouzdru na hračku z Kinder vajíčka se přidělá oko nebo dvě, rozmluví se jazykem připomínajícím turistovu španělštinu po šesti cervézách, párkrát se s ním švihne o zem a je tu postavička populární u dětí a nepopulární v prkenicích jejich rodičů („Prosím dvakrát velký popcorn v kyblíku Mimoni a dvakrát sprite v kelímku Mimoni s malou figurkou neandrtálce nahoře.“ - „Budete to 275.“ - „Que? Mama minio, roberio..“). Universal zkrátka zavětřil potenciál a žlutí podržtaškové z Despicable Me mají svůj spin-off. Něco si v něm najdou i dospělí (soundtrack, Londýn, přechod na Abbey Road, studiový Měsíc), ale suma sumárum no mucho grande funo..

Tak Cruella by ráda byla v něčem černobílém? Při pohledu na její afektované pojetí prostřednictvím G.Close bych to viděl na sněhobílou svěrací kazajku a černé polstrování cely v psychiatrické léčebně.. Průměrné zpracování slavného příběhu z pera Dodie Smith, při kterém děti potěší všechna ta roztomijá štěňátka dělající loužičky, dospělí čekají na závěrečné titulky a doktor House nestačí ani na funkci veterináře..

Od okamžiku, kdy Dolph odmítne počkat na ranní vizitu, se revenge historka o zavírání prodejny s bílým masem jakž takž rozjede, nicméně bitka v obilné sýpce je jejím předčasným vrcholem, střih je absolutně tragický (obzvláště matouce působí mezi scénami) a Tony Jaa, rozbíjející loktíčkem držky o několik hlav větších vazounů, by měl mezi fighty tu svou raději držet a nehrát si na Oliviera. Zúčtování v malé Kambodži se nekonalo, takže jméno režiséra není jediná věc, co si ohledně Skin Trade brzy nebudu pamatovat..

Což o to, krejčí je first class i bez mutantů, ale v jeho šatech nyní chodí Stormbreaker, Austin Powers a Mstitelé. Holt, nekonfekční oblek ještě nutně nemusí znamenat vybrané způsoby.. Více než polovinu stopáže zaučuje zdrsnělý přítel Bridget Jonesové svého dorosteneckého nástupce, aby zhatil pikle prsatého Pistoria a Fresh Prince Jacksona v nejvíce iritující roli jeho kariéry. Pokud hromadné kostelní nanebevzetí bylo vrcholem, co potom bylo dno? Nadhled v množství roční spotřeby šampónu pana Stronga? McFish and Chips profil? Přišlo mi to jako ta nabídka vězněné švédské princezny, která za záchranu světa dala k dispozici svůj několik týdnů nemytý anální otvor. Na první pohled je to vzrušující, ale jakmile se dostanete blíž…

Reklamní klipař Sandberg vytáhl z VHSky magnetickou pásku a omotal ji v kolem ztopořeného nádobíčka martial art a cop movie fetišistů, co tuze rádi grindají v domech z 80.let. Chvílemi jsem u té arkády říkal „Tank you!“, chvílemi prosil o Game Over..