Vančura

Ten typ evropského filmového artu, který mě dokonale míjí. Fakt jsem tomu chtěl dát šanci a herečka v hlavní roli je skutečně výborná, ale co je to platné, když to na mě celé působilo jako pospojovaná skládačka veskrze náhodných záběrů, jejichž pořadí by šlo prakticky libovolně měnit, a na výsledku by se to nijak neprojevilo (stejně jako by z toho šlo libovolnou scénu vypustit či přidat se stejným nulovým efektem na výsledný dojem - takto koncipovaný film mohl mít prakticky libovolnou stopáž). Cítil jsem z toho jen fascinaci bizarními světy disco tance a náboženského fanatismu, což mi na celovečerní film přece jen přišlo trochu málo, a osobně jsem to shledal tak nesnesitelně nudné, že by to uspalo i mrtvého, a celé to nakonec nepochopitelně ústí v nejednoznačný finální záběr, který považuji za facku a výsměch divákovi za to, že to utrpení vydržel do konce (jako každý otevřený konec). Tematicky trochu podobné Tiché doteky jsou úlně někde jinde.

Tohle mě bohužel totálně minulo, dokonalému obsazení a kameře navzdory. Děj mi přišel nesnesitelně nudný, a vlastně i nesrozumitelný, protože jsem veskrze nepochopil motivaci postav a jejich chování a celé to šlo mimo mě a působilo to na mě jako takový pokus o filmový dozvuk nové vlny, ale např. na práci s trapností takového Formana to nemá ani omylem.

Člověk si u toho nemůže nevzpomenout na snímek Přišla v noci, protože minimálně zpočátku to vypadá podobně. Jak se ale děj postupně rozvíjí, až konečně přijde zásadní zvrat, přišlo mi to o poznání méně zajímavé, a veskrze scenáristicky jalové, byť perfektní obsazení to samozřejmě zachraňuje. Přesto soudím, že za vidění to dnes už prakticky nestojí.