Jara.Cimrman.jr

"Můžeme se zeptat Vašeho polena, co vidělo?" Co je na tom divnýho pokecat si s polenem? Samozřejmě nic. Stejně jako je zcela normální potkat muže ve smějícím se pytli. Aspoň myslím. Ovšem sovy nejsou tím, čím se zdají být a to mne znepokojuje. Takže nezbývá, než se pustit do vyšetřování, při kterým nejkratší vzdáleností mezi dvěma body rozhodně není přímka. A to už je divný. Ovšem úvodní znělka je vynikající, jakýkoli vysvětlení spolehlivě zamotá další děj a koláčorout agent Cooper prostě nemá chybu. Mně se to prostě líbí. Jen tomu úplně nerozumím. Ale v tom patrně nebudu sám.

"Já jsem se těšil, že někomu můžu ublížit. Že se to lidem bude líbit. Že za to dostanu zaplaceno." MMA mám rád. Preferuju však fightery, kteří o boji přemýšlejí a svý soupeře respektujou. Takovej Karlos není. On je rváč. Namyšlenej rváč. Terminátor. Prostě má prachy, tak se cítí jako někdo s velkým Ň. Nezávidím mu. Jen si myslím, že to promenádování se s taťkou kápem Rittigem (a jeho rušičkama) se příliš nepovedlo. Mě vlastně zaujaly jen archívní záběry bitek z Anglie a komentovaná prohlídka Vémolandu. Jinak je to jen bulvární nuda a nepříliš pestrá nabídka vulgárních výrazů.

"Minule se nepopravovalo bez soudu. Týhle novinky bych se nerad zúčastnil." Jsem příliš malej schopaholic na to, abych do Zlatý labutě chodil rád. Nicméně jsem byl k nejedný návštěvě donucen okolnostmi, takže si dovolím odborně poznamenat, že tohle je jen obyčejná protektorátní nuda. Navíc kladní hrdinové jsou tak trapně dokonalí, že jsem okamžitě začal fandit temný straně. Mazanej Gruber, zákeřnej Bouchner nebo svědomitej kolaborant Lhotský, tak to jsou pro mě hrdinové doby, kteří ve mně dokázali probudit aspoň nějakou tu emoci. Bez nich by se jen prodávalo, nakupovalo a pomlouvalo, tak jako v každý sámošce.

"Klidně můžete tleskat. Mně to nevadí. Já su zvyklé." Tohle mě od začátku strašně bavilo. Zábava skončila někde mezi druhou kurvou a třetí pyčou, tedy asi po minutě. Mně totiž sprostý slova nevadí, některý jsou mi i povědomý, ale tohle bylo vyloženě plýtvání vulgaritami na úrovni ožralýho dlaždiče. Tady prostě došlo k omylu - nekorektní humor je něco trochu jinýho. Taky mě dost nebaví komici, kteří se nezřízeně chechtají svýmu "kvalitnímu" humoru. Abych však jen nehaněl, tak jsem se dost bavil ve chvílích, kdy Kozub urážel diváky, protože jsem při sledování jejich reakcí dospěl k názoru, že si o to říkali.

"Už v roce 75 jsem se začal chovat jako čůrák. A zapomněl jsem přestat." Tak nějaká ta upřímnost tam byla. To je fajn. Jinak je to jen příběh jednoho nepříliš studenýho kluka, kterýho rodiče neměli rádi a nikdo mu nerozuměl. A proto začal být závislým na všem, co se dalo nějakým otvorem dostat do těla. Tomu moc nerozumím, ale asi jenom proto, že nemám talent na cokoli, co by mi vydělalo aspoň dva majlanty. Mě to prostě moc nebavilo. Asi proto, že od Eltona snesu jen pár songů a ty tady většinou nezazněly. A když už se objevily, tak je nezpíval Elton a já na to vážně míněný herecký "zpívání" mám celkem alegii.

"Já na neschopnosti STB nevidím nic paranormálního." Na historky z Ústavu paranormálních jevů za socíku jsem se skoro až paranormálně těšil. Moje blbost. Výsledek totiž příliš nepřipomíná parádně ujetou zábavu, ale spíš lehce zmatenou frašku. Ovšem dvě postavy mě dost bavily: Agentka STB Snížková se svou "romantickou" dušičkou a "seriózní" badatel Zajíc, kterej si uměl najít práci snů. Já teda ve flákání podávám famózní výkony, ale tady jsem našel svýho mistra. Nechce mě taky někdo platit za to, že budu poslouchat hudební alba dle svýho výběru?

"Přemýšlet uprostřed palby mi moc nejde. Rozptyluje mě to." Miluju týpky, kteří jsou schopní zachovat klid za každý situace. Tady se Antoine s Jeffem možná mohli vytočit o chvilku dřív, ale to by pak nebyla taková kravina a to by určitě byla škoda. Navíc "mrtvej" Michalon byl slušnej prudič, poťouchle popichující Eglantine byla neodolatelná a rockující Angláni by byli ozdobou každý parodie. Mě to prostě bavilo.

"Zastavte! Já ty holky ošukám a zabiju, vy to na místě vyšetříte a budete mít další dva vyřešený případy a můžem domů." Tak tady konečně Láďa pochopil, o čem policejní práce je - o statistikách. Skoro jsem se až divil, že major Markovič s tímto návrhem nesouhlasil, když už Láďu nehlídal při převozu, zval ho domů na oběd a málem ho nechal uškrtit figurantku při rekonstrukci. Bylo to celý takový zvláštní, mrazivý a skutečný. Dost mě to bavilo, zejména rozhovory s inženýrem Stahlwerkem Tekverkem byly vynikající, ale postavu poručíka Červenky jsem nedal. Štval mě s každým nezaklepáním a tajně jsem doufal, že ho nakonec Láďa sežere.

"My si půjčíme koně a oni nám ještě zaplatí výkoňné." Debily mám obvykle celkem rád. Ovšem kretén Mára a imbecil Lukyn mezi ně nepatří. Sledovat jejich trapnosti s neskutečně debilníma plánama na zbohatnutí mě fakt nebavilo. Trochu zábavy přinesly jen Láďovy bonmoty, Dušanovy šmeliny a chudej ostrostřelec Chicaga Václav "Mašina" Mach. Tahle nepřiznaná adaptace Cimrmanovy pohádky "Jak chudák do ještě větší nouze přišel", se prostě moc nepovedla.

"Taky na ni stála fronta, ale dostala ji Iveta. No tak, bydlely jsme vedle sebe." V pubertě jsem s Ivetou prožil nejeden vlhkej sen a kvůli jejímu hlasu to tak úplně nebylo. Na dokumentu se mi nejvíc líbil popis princip fungování hudebních mafií za socíku, osvěžení porevolučních prázdnejch sálů při vystoupeních zasloužilejch umělců a vzpomínky fotografa Miloše Schmiedbergera. Toho chlapa jsem neznal a on přitom byl u všeho. A abych ukázal svou znalost tématu, tak Ivetu jsem potkal v roce 1986 v Brně při natáčení Dva z jednoho města a žádná romantická princezna to v tu chvíli teda fakt nebyla. Spíš měla ráda zvířátka. Zrovna si táhla na zádech docela slušnou opici.