Velemír

Hravá animace, čerpající z japonské popkultury napříč žánry, ve službách nesmyslného přebujelého příběhu. Jak pejsek s kočičkou pekli dort pro novou generaci.

Sledování seriálu jako fyzicky vrcholně nepříjemné svědectví, ba až spolupachatelství!

Srandovně bezbřehý patos, tupá doslovnost, neživá šablonovitost, nulový děj (extrémně laciné berličky typu teď budeme všichni jeden po druhém vzpomínat) a navzdory vší akci a omalovánkovým barvičkám až překvapivě ubíjející nuda. Nevěřil jsem, že by to mohlo být takhle nezábavné, ba téměř nekoukatelné, tak to mám za to. Jímá mě závrať z pomyšlení, že někdo investoval tolik úsilí do tak slaboduchého produktu... a co víc - že tvůrci až tak málo důvěřují imaginaci i inteligenci diváků. To je skutečně děsivá zpráva!

Seriál bezmála na lékařský předpis (v mnohém prvoplánový a nevěrohodný - viz nezáměrně srandovní "umělecký" svět a vůbec situace kolem Filipových rodičů - v tom podstatném ale neselhávající a křísící naději) proti čemukoli od trudnomyslnosti až po tumorosaura.

Avatar light.

Objektivně nicméně jednu z hvězd připínám výsostnému Mistru Goldsmithovi *

Celovečerní pieta.

Pravděpodobně trochu nadhodnocuji, ovšem po všem tom hejtu okolo jsem čekal mnohem méně.

Snad až příliš chirurgicky čisťounká, ovšem sebevědomě po strop vyšroubovaná, mýdlově těžkotonážní nálož emocí!

Vizuálně pecka, příběhově jsou ale tyhle želvy trestuhodně krotké.