Asteroid City

WTF??? Přiznávám, že tohle je moje první seznámení s tvorbou Wese Andersona. A po tomhle filmu můžu konstatovat, že asi taky poslední. Dle obsahu jsem očekával úplně něco jinýho než mi nakonec bylo nabídnuto. Navíc mám asi taky úplně jinou představu o tom co je vtipný a o tom co je komedie. Tohle rozhodně NE. Sledovat tenhle film a vůbec ho dokoukat pro mě bylo doslova utrpením. Tvorba Wese Andersona evidentně nebude nic pro mě. (16.07.2023)

Jestli jsem zažil za poslední dva roky do posledního místa narvané klubové kino, tak na posledních dvou filmech Wese Andersona. Po Francouzské depeši, která mi připadala formálně příliš přeplácaná, jsem se dost bál dalšího zklamání, ale naštěstí tentokrát se nekonalo. Pan režisér sice opět hraje hodně na formu, včetně střídání formátu a barev, ale tentokrát se naštěstí drží v únosné míře, navíc dost mě chytl i stylový průvodce ve stylu Roda Serlinga z Twilight Zone a metafilmové či divadelní vtípky z černobílého studia. Mezi opravdu zábavnými výkony většiny herců, z nichž i ta Scarlettka dokáže být vtipná, pro mě jednoznačně kraloval Jason Schwartzman, který mě tady často rozesmál už jen samotnými pohledy (ať už s fajfkou, fotoaparátem nebo bez nich :)) či tónem pronesených replik... obsazení do hlavní role se hodně povedlo. Chod městečka s neobyčejnou historií kolem spadlého meteoritu je zpracován velice nápaditě a s nejednou vtipnou scénou, ale jestli mě něco zklamalo, tak zejména vyvrcholení slibně se rozvíjející sci-fi zápletky, která je zakončena podivně nevýrazně, bez očekávaného vysvětlení. Z tohoto důvodů a také s ohledem na pár scén, jejichž případný vtip jsem nepobral (např. u jakési dětské hry s říkáním spousty jmen), nevidím Asteroid City na plný počet a Grandhotel Budapešť i díky silnějšímu vyústění pro mě zůstává nepřekonán, ale jinak jsem si tuto esenci hravé výtvarné stránky a svérázného humoru většinou hodně vychutnával. [85%] [Art Film Fest 2023, Košice; navštívěno s honajzem2] (23.06.2023)

Nezaměnitelný styl Wese Andersona se zde trochu vymknul kontrole a skončil v kotrmelcích. Experiment, který se dá těžko popsat, o čem vlastně je. Dokonalá ukázka, že i mnoho slavných herců včetně režiséra s úspěšnými filmy může narazit do zdi. Film exceluje hlavně v tom, jak se mu daří neustále snižovat zvědavost vidět další scény a tak postupně přechází do solidní nudy. Anderson se zasekl ve své režijní šabloně a tak si především natočil film sám pro sebe a možná pro pár intelektuálů, kteří se asi nebudou moc bavit, ale určitě tam najdou uměleckou hodnotu. Třeba scény jsou vizuálně povedené, dialogy působí vyspěle, ale herci mají za úkol hrát jak roboti, což podivnost nesourodého konceptu který nikam nevede jen umocňuje. Dílo jako stvořené pro odmítnutí kritiky větou - Nelíbí se ti to, protože si to nepochopil. Zde už nezáleží na tom, jak moc chytře, nebo umělecky to působí, protože emoční prázdnota a nezájem o celý tento vysněný paskvil přehlušuje téměř všechno. (22.06.2023)

Přestože forma dokáže obsah často zastínit, tak by rozhodně neměla být upřednostněna na jeho úkor. Obzvláště u filmu Wese Andersona. Přesně proto jsem si po opuštění sálu položil otázku: „Co tím chtěl autor říci?“ Odpověď moc nemám, kupa zajímavých motivů a postav je sice luxusně zabalena, ale divákovi toho tolik nepředá, o nějakém napojení už vůbec nemůže být řeč. Hodil je tam trochu ladem a skladem. Spojení divadelní hry a pozadí jejího vzniku je sice svěží nápad, ale v konečném důsledku celou soudržnost spíš rozbije než pozvedne. Nevadí, snad Wes dostane wakeup call a vrátí se příště ve staré formě (24.06.2023)

Taky si s každým dalším filmem Wese Andersona kladete otázku: „Bude to tenhle film, kdy si řeknu, že už je to nuda? Že je to ohrané? Že už se nic nového nedovím a nemá význam ho sledovat?“ Dobrá zpráva! U tohohle filmu si to neřeknete. V Asteroid City je opět hromada toho, na co jste zvyklí a co od Wese Andersona čekáte: propracovaný vizuál se spoustou dokonalých drobností, na kterých pookřeje vaše oko i srdce, luxusní herecké obsazení, i v těch nejmenších rolích (Jeff Goldblum) a ty role napsané tak, že postavy mají co hrát a ukázat svůj potenciál, dokonalé dialogy až na pomezí dada, příběh, který to krásně rámuje a nad to všechno ještě vrstva navíc. Tak jako Anderson v minulosti podrobil důkladnému průzkumu žánr dokumentu (Life Aquatic with Steve Zissou, nebo reportáže (The French Dispatch), pustil se nyní do rozboru divadelní hry. Od jejího vzniku, až po uvedení na prkna, která znamenají svět. Svět fikce je tedy doplněný „opravdovým světem“, ve kterém vzniká a je to velice povedená kombinace. Obsazení herci mají dvojnásobnou možnost ukázat, co v nich je, a jak může být herectví absurdní. Klasické Andersonovi herce vůbec nebudu jmenovat, ale víc a víc se mi líbí Scarlett Johansson. Skvěle hrály i všechny dětské role, což se často nestává. Příběh je sice o smrti, ale smála jsem se přesto od začátku do konce. A nebyla jsem sama. Není divu, když ve chvíli, kdy si myslíte, že absurdnější už to být nemůže, se ozve: „Já nejsem v téhle scéně?“ Kupujte lístky, jděte do kina, užijte si to. Doporučuju všem. 👍 (24.06.2023)