Podezření

Vopred som nečakala, že miniséria, navyše z nášho prostredia, ma tak posadí. Klára Melíšková si zaslúži vyjadrenie obdivu za svoj herecký prejav. Príbeh, ktorý sa stal a je obžalobou ľudskej krutosti voči nevinným, ale nesympatickým. Ako to bolo v nejakom vtipe – kým nebol Facebook, babky ohovárali na lavičke na priedomí. Vieme byť k sebe veľmi krutí, bezdôvodne. (09.04.2022)

Od prvých minút bolo zrejmé, že sledujeme pozoruhodné dielo. Skvelá práca kamerou a vyzretá réžia mladého režiséra, ktorému zverili prvú veľkú prácu v kariére sú ozdobou tohto televízneho filmu. Ale to najlepšie ešte len prišlo. Klára Melíšková v úlohe obvinenej zdravotnej sestry je stelesnením herectva a jej výkon si pýta všetky lokálne herecké ceny. (04.04.2022)

Když se rozbrečí, tak si hlídá, aby byla sama. Beze svědků. Jinak vystupuje s maximální věcností a tvrdou sebekontrolou. Životem znavená a skeptická zdravotní sestra Hana (Klára Melíšková) měla na oddělení následné péče v okresní nemocnici způsobit smrt pacientky. Nejprve se rozběhne vyšetřování na úrovni nemocnice, ovšem její záludně aktivní ředitel událost oznámí na policii, dotyčné nařídí dovolenou, ze které ovšem záhy zamíří do vazby. Bavila mě solidně budovaná atmosféra, nejednoznačnost figur i situací. Na malém městě se každý zná, kdekdo asi druhému závidí, rád veřejně utrousí nějakou „zaručenou zprávu“. Nejzajímavěji se jeví vztah mezi (neempatickou) matkou a (lehce zhýčkanou) studující dcerou. Brzy se objeví starší pochybné případy, novináři rozjíždějí vlastní verze, i v nemocnici je cítit napětí. A veřejnost má pochopitelně jasno, kdo je viníkem a kdo zabíjel. Melíšková jakékoliv divadlo odmítá. A je jedno, zda se shýbá nad kňučícím pacientem nebo sedí u soudu, u kterého jí hrozí doživotní vězení. Věčně stažená ústa, žádný úsměv, drsně přímé reakce. Ale furt to neznamená, že vědomě zabíjela. Bavilo mě právě veřejné vnímání jinakosti. Naopak se příliš nepodařilo samotné vyšetřování: policie sice koná, ale důkazy tak nějak (náhodně) přicházejí a divně se s nimi pracuje. Scenárista Štěpán Hulík nicméně na cokoliv zatím sáhnul, to proměnil ve zlato: napsal Hořící keř a hlavně skvostnou sérii Pustina. Mezilidské vztahy mu holt jdou náramně. (28.07.2023)

Štěpán Hulík opět napsal hluboký příběh, zapracoval do něj tolik (potřebných) odboček, emocí a souvislostí, že je opravdu důkazem kvality, že se mu takové vyprávění nerozsypalo pod rukama. Michal Blaško natočil svůj první výrazně nadprůměrný počin a dovolte mi, abych výkon Kláry Melíškové zařadil až za fenomenálního Miroslava Hanuše, Ivan Trojan byl tentokrát trochu upozaděn. (31.03.2022)

Českou seriálovou produkci (obzvlášť tu kriminální) v podstatě dokonale ignoruji, ale zvědavost mi nakonec nedala, když to všichni tak chválili - abych si nakonec jen potvrdil, že kdybych to neznal, absolutně o nic bych nepřišel - osobně mi to prostě přijde strašně přeceňované, i když samozřejmě racionálně chápu, že jedním ze zdrojů popularity Podezření je jeho kontrast s podobnou produkcí na Nově a Primě, která se tomu samozřejmě rovnat nemůže, ale osobně mi ta laťka stejně pořád přijde nastavená strašně nízko, a všechny tři díly mě dost nudily, mj. kvůli tomu, že případ Marešové byl svého času hojně medializovaný, a pokud to člověk jen trochu sledoval, v seriálu se nedozví skoro nic nového, a jen si to útrpně spěje ke svému předem očekávanému rozuzlení. Nebavilo mě ani obsazení okoukanými hereckými tvářemi a veskrze to v mém případě považuji za ztrátu času, a osobně si trochu myslím, že nejvíc to vychvalují ti samí, kteří měli tenkrát o Marešové předem jasno, podobně jako nemám pocit, že by se něco od těch časů změnilo a že by se česká média a veřejné mínění nějak víc naučily uznávat presumpci neviny, je to pořád stejná bída jako tehdy. Btw. dceřina milostná scéna s přítelem je nejzbytečnější sex ve filmu za hodně dlouho. (17.09.2022)