Rozpaky kuchaře Svatopluka

Hrozná nuda překvapivě s podpisem Dietla. Falešně srdeční lidé a nadřízení a pokud někdo kazí společné dílo, superman Kuřátko ho odhalí a problém vyřeší, případně černou nenapravitelnou ovci s morálním poučením odstraní z kolektivu. Plytký děj jednotlivých epizod s neuvěřitelně trapnou pointou pravidelně narušuje živými vstupy pro mě teď už nesnesitelný Josef Dvořák, ochotný zábavní poskok, který natahuje stopáž nesnesitelným blábolením před ochotným občansky zodpovědným publikem a przněním českého jazyka. Jeho ksicht a hláška "stiskněte vypinače" mě bude strašit do smrti. Jasně, hraje v tom sešlost dobrých herců (utkvěla mi v hlavě Šafránková překvapivě v roli trhlé dělnice), ale nestačí to na zakrytí té bídy. Do toho přidejte nesnesitelný title song od Matušky, kterou uslyšíte v každém díle min. třikrát plus hrozná syntetizátorová hudba melodií horší úrovně než vyzvánění na digitálkách. Teď už vím, proč finančně zajištěný Matuška zdrhl do USA, před ostudou. Přežil jsem všech třináct dílů, ááááá! (24.10.2012)

Rozpaky kuchaře Svatopluka zacházejí s jedním nesmírně zajímavým experimentem, který nejspíš pak již nikdy nebyl použit. Diváci mohou rozhodnout o průběhu děje. Pokud ale sledujete pozorně, pak vám brzy dojde, že veškeré rozhodování má na celkový vliv seriálu jen malinký podíl a chování Svatopluka dokonce po hlasování někdy mění děj jen kosmeticky. Osobně moc nemůžu pochopit, jak mohli energetici vytvářet mlhu co se týče hlasování pomocí blikání žárovek. Seriál navíc není dějově pospolitý a leckdy přeskakuje docela dost zásadní věci, které kdyby Josef Dvořák z pozice průvodce nevysvětlil, tak bychom asi nepochopili. Na druhou stranu jde o projekt novátorský a velmi originální. Dnes si umím něco podobného představit třeba s využitím aplikací a rozhodně si nemyslím, že by i po více než třiceti letech byl celý nápad mrtvý. Diváky by jistě zaujal i dnes. Stačí číst příspěvky fanoušků různých seriálů, jak by toho kterého hrdinu posunuli... (21.12.2022)

Z otravnej šede socialistických televíznych seriálov to vytrháva jedine to, že sa jednalo o pokus aktívne zapojiť divákov do formovania vývoju samotného deja. Niekoľko starostlivo vybratých súdruhov prišlo do štúdia, aby v určitých zlomových situáciach zahlasovali akou cestou sa má dať hlavný hrdina, kuchár Svatopluk Kuřátko. Ľudia pri televíznych obrazovkách dávali najavo svoj názor prostredníctvom zapínania či vypínania elektrických spotrebičov, čo v energetickom ústave vyvolalo výkyvy spotreby jedným alebo druhým smerom a tak sa rozpoznal hlas väčšiny. Bolo to originálne, nevšedné. V dnešnej dobe je podobný projekt už úplne nemysliteľný. ** (01.04.2013)

Kinoautomat je unikátní a výjimečný československý vynález Radúze Činčery, který ale dostal (těžko v tomto případě však napsat neprávem) mediální tvář Miroslava Horníčka, jenž ho uváděl a ,,obsluhoval". Diváci na Světové výstavě Expo‘67 měli sami možnost v určitých momentech rozhodnout o tom, jakým směrem se má ubírat děj sledovaného dramatického filmového kusu. Něco podobného se pokusili zapakovat československý seriálový král František Filip spolu s elitním českým scénáristou Jaroslavem Dietlem a vymysleli ,,teleautomat", tedy obdobu kinoautomatu, ovšem na seriálové bázi. Nápad to byl unikátní a v zatuchlých vodách československé postnormalizační televizní tvorby dokonce spásonosný...kdyby... Kdyby se tvůrci vyvarovali mainstreamové dobové produkce a hluboce neupadli do dobového tvůrčího stereotypu ála československá posedlost seriály. Dějově a obsahově je tenhle seriál skutečně hodně průměrný. Tři hvězdičky za nápad a nevšední originalitu, interaktivní přístup k televiznímu médiu, hodně skoupě ale za realizaci... (25.11.2007)

Ten pořad je špatný stejně jako žrádlo za socíku. O co jde? V hledišti sedí zasloužilí hrdinové práce, soudruzi a soudružky, tlustí i vychrtlí, nacpaní v oblecích, aby jim zase tolik ta sláma z kapes nečouhala, všichni se zkaženým chrupem, a každý si drží kartičku, aby národ viděl, z jakého chlívku je vyhrabali. Sešli se tak soudruzi Josef Klátil - jezdí s Bobrem, Marie Hulínová - pěstební dělnice, Jan Zasunul - pokrývač dělnic z STS Chvojkovice/Brod (zřejmě slušnej oddíl), Blanka Panenská - průzkum trhu, Milan Podržel - ošetřovatel dobytka, Ota Mléčný - ostřikovač, Josef Chytil - důstojník PS, Jiřina Dudáková - dojička, a další a další jelimáni národa, páteř československého pěstebnictví, onen pracující lid, nositelé řádů, aby s připitomělými úsměvy, neskrývající radost, že jsou v televizi a že vidí naživo šaškujícího Pepu Dvořáka, losovali, kudy se bude vyvíjet příběh kuchaře Sváti Kuřátka. Ani jeden z těch moulů ovšem netuší, že to je stejně už dopředu předtočené, takže jejich volba je jen další habaďůrou na naivního prosťáčka u televizního přijímače. Jako všechno za socíku. Jistě, že to svého času vyvolalo rozruch a mezi diváky a televizí, nástrojem moci, vzniklo velké pouto, které mělo vydržet na věky, napříč všemi režimy. A co příběh? Sám o sobě taky stojí za vyližpepudvořáka. Sledujeme jen uměle dramatizované události tehdejšího velenudného života angažovaných kuchařů a vůbec života v hotelech různých kategorií. Vlastně je cílem ukázat, že i blbej kuchař je přeci jen taky člověk. Prostě se pořad veze v trendu, kdy si komunisté vzali za cíl, že každý seriál bude o nějakém povolání. Jednou to jsou celníci, jednou železničáři, jednou ouřadové ze severu, jednou kavaléristi z JZD, jednou nějací jiní pičoidi, tak letos to budou kuchaři. Tak, a měli jsme to - legendární seriál o Sváťovi. Dnes se jeví jako cudný homouš a agilní debil, kterého by v práci každý nesnášel. Na druhou stranu, jednou v budoucnosti se ještě na to nostalgicky znovu podívám a řeknu si: "jo, jo, gastrofekál za socíku, to byla ještě bžunda" a půjdu na kolonoskopii. (25.03.2014)