Sardinky aneb Život jedné rodinky

Místy děsná nuda, k nesnesení protahované trapné scény. Ale přeci jen takový p. Hrušínský v nehluboké komedii, to je zajímavý zážitek. Též se mi líbilo, jak hrála pí Veškrnová, byť epizodní roli - to je výjimka, jinak ji jako herečku moc nemusím. Ale málo platné, pí Pawlovská má celý život svůj styl a má i silné stránky. Třeba zobrazení rodičů jako nenápadných, ale regulérních šílenců, to má něco do sebe. Též cením její jasnou myšlenku - bez velkých příkras psát o emancipovaných mladých ženách, které nechtějí vzdát rodinu. Což je současně i hrozný, jak ty lidi se za každou cenu ženili, aniž by byli jen trochu zralí. Z oboru perliček připomeňme cameo p. Vozába a p. Čepelky od Cimrmanů. Pamětník se pobaví nad "nenápadnými" luxusními rekvizitami té doby: hi-fi v obýváku nebo dvoulitrovka koly - tu jsem znal jen z Maďarska. (01.07.2013)

Velmi dobrá komedie postavená na vtipném scénáři Haliny Pawlowské. Zajímavé je, že ač je film, obsazení a dialogy mnohem zábavnější než filmové komedie Co je doma, to se počítá nebo Zítra to roztočíme drahoušku, je hodnocení horší. Obecně ze souboje televize versus film vychází častěji jako vítěz stříbrné plátno. Mělo by to být spíše naopak, protože televize má hendikep formy i nižších nákladů. (02.04.2020)

Velice velice ubohé. Hraje v tom elita, ale to nestačí, pokud příběh stojí za to, co jim přidělili na byťáku. Navíc Andrlová je prostě krajně nesympatická. Přitom to téma není špatné, ale opět to Halina prostě nedokázala zpracovat. Anebo se možná před třiceti lety lidé smáli něčemu jinému. Já bych teda komedii v tomto hledala jen těžko. (05.09.2015)

Ona je to spíše tragikomedie. Komediálního jsem na tom nic moc nenašel. Rudolf Hrušínský jako věčně opilý otec byl ovšem výstavní. Ani bych se nedivil, kdyby Halina Pawlowská čerpala ze svých zkušeností. Ale ještě bych si dovolil poznámku na téma výběru. Socialismus měl evidentně problémy s byty. Téměř každý druhý film popisuje problémy s bydlením a nejednalo se ani zdaleka jen o mladé lidi. A to je asi jediná úsměvná věc na filmu. Přestože komunistům se vyčítalo nedostatek bytů, položme si otázku, zda dnes je situace lepší. Máme dvacáté první století, rok dva tisíce dvacet a jak to u nás vypadá s bydlením? Nedostupné. Bytů je málo a pokud už jsou tak drahé - tedy pro mladé nedostupné. A na hypotéky mladí také nedosáhnou. Čím se dostáváme k začarovanému kruhu nízké porodnosti a tím pádem málo uzavřených svazků a zase zpět nízká porodnost, jak jsem řekl uzavřený kruh. A zpět k filmu. Lze tedy konstatovat opravdu s podivem, že tehdejší mladí lidé se vzali a až pak řešili bydlení, přestože to mnohdy znamenalo bydlet s rodiči nebo tchánem a tchyní. Tím víc, že si do toho malého prostoru ještě pořídili dítě. Dnešní mladí jsou v tomto tedy zodpovědnější, ale optimističtější situace v Česku rozhodně není. Ještě poznamenám, že v roce osmdesát šest vidět ve filmu gaye je vskutku zajímavé. (29.03.2020)

Socialistickokritická normoralitní satirealitka v konzervě... Jenom té "komedie" a banánů je tam přes téměř hodinu a čtvrt stopáže nějak poskrovnu. Scenário pí H.P.? Aha! Nepřekvapuje... - - - - - (Poprvé viděno v oněch dobách trampotných, hodnocení 9.4.2012 při repete na >mrtvé jebničce< 145., komentář zde se zívnutím jako třicátý - 9.4.2012) (09.04.2012)