Děti Nagana

A pak proč je na tom naše školství tak špatně, když se ve třídě učitelé se žáky, místo výuky, koukají na olympiádu. Ale my to tak měli v době Nagana ve škole úplně stejně, takže zcela chápu a je fajn vidět ve filmu děcka opět za doby, kdy se nesedělo jenom doma a v jednom kuse se nečumělo do ajfonů, ajpedů a dalších pytlovin od Nakouslého jablka. Pánek se nesnažil natočit další Klukypány nebo Osvaldovo nadbíhání Lucii - na to jsou Děti Nagana málo dobrodružné nebo humorné. Přesto jde v české kinematografii o příjemnou změnu, u které jsem rád, že nám nemusí být neustále jen podsouváno o čem muži, ženy, děti, invalidní důchodci, případně Langmajer touží. Protože, jak už zmiňuje Hynek Čermák, na hajzlu přeci tlačíme všichni stejně. (24.05.2023)

Jeden si přidřepne a za zády rozhodí hokejky… to byly časy. K tomu Jardova žvejka, Zárubův ječák, dvacetikorunová bankovka, Tamagotchi, devadesátkové káry, móda, nostalgie a „specifický“ výchovný styl. Ale taky skrz naskrz průměrný a průhledný příběh. Nemá to dynamiku, nemá to tah na bránu, nemá to ani moc humoru. Kluci (a nej holka ze třídy) dostanou na plácku u hospody klepec od party z druhého stupně, ujme se jich bývalý extraligový hokejista, kromě tréninků padne i pár „životních“ rad, takže odveta bude jiné kafe. Nic víc, nic míň. Nagano (hlavně ten dopad na společnost), které bylo minimálně pro jednu generaci zásadní událostí, se už nikdy nezopakuje. Dané době docela rozumím, příběhu méně. Dan Pánek totiž otevírá řadu témat, která nezvládá, neumí s nimi pracovat a vlastně je ani nedokáže nějak solidně uzavřít. A asi ani nechce. Takže pokud něco funguje, tak právě nostalgie. (27.05.2023)

Velice příjemná rodinná záležitost, která svojí atmosférou hodně zvolňuje a nutí diváka odpočívat. Zároveň ale notně přidává na nostalgickou tóninu, protože už dle názvu všichni, kteří Nagano zažili, prožili a užili, musí vědět, co takový příběh znamená. Pokud Vám bylo osm jako mě, tak pochopíte prakticky vše, co se zde děje. A jelikož se to tvůrcům povedlo na výbornou, tak nemůžu jinak, než jim poděkovat za hezký exkurz do minulosti a do doby, kdy bylo divoce, ale v jeden moment pro národ velice hezky. (26.09.2023)

Pánkův sportovně laděný film je sympatická žánrová snaha i s tou dobovostí roku 1998, ale první hodinu se tam nic neděje a pak něco až na závěr. Motiv Olympiády v Naganu je majstrštyk, ale bojím se že to ocení jen pamětníci 40+, které odradí cílový divák filmu 8+, ale ti zase neporozumějí těm popkulturním narážkám té doby. Snaha byla, Čermák fajn, ale nejcenější na tom je asi zobrazení dětství dětí z doby před dobou mobilů a internetu. (28.05.2023)

"...hokejkou. Nebo čím já vím." Krásný pohled na rok, který si velmi dobře pamatuji. Rok, co poznamenal celou jednu generaci. Nagano prostě bylo sen a začátek filmu mi to celé krásně připomněl. Pánek vytvořil moc hezké dětské drama, které je naplněné láskou a sny. Skupinka kamarádů musí řešit nejen školu a dospívání, ale i svoje hokejové sny. Film mi utekl jako voda a skvěle jsem se u něj bavil. Trefa do sítě je i Hynek Čermák, který dokazuje, že umí hrát i s hodně mladými herci. Za ty finální emoce musím dát tu čtvrtou hvězdu. Protože pan Pánek umí vytvořit krásné scény plné emocí. Navíc mi připomněl nostalgicky moje dětství. Krásný film. (75 %) (28.06.2023)