Zloději paměti

Rozjezd je plný příslibů - neboť zápletka diváka lanaří a vyzývavě si hraje na tajemno až mysteriózno ... ale znenadání ji to s ním nějak přestane bavit - jakoby právě zjistila, že takový průměrný divák není ani zdaleka ten pravý a jediný, kvůli kterému by se měla jakkoli namáhat. Znechuceně se oklepe, z rukávu vysype na jednu hromadu všechna uschovaná esa - a efekt je naprosto stejný, jakoby (ne)milému divákovi převelice neomaleně dala košem a poslala ho do háje zeleného ... případně na jiná, nevábně vyhlížející a zavánějící místa. Patřičně otráveně ho dostrká do finále, s úlevou za ním zabouchne dveře - a výsledkem jsou poněkud nedomrlé 2* (15.05.2017)

Na tento kousek jsem se moc těšila (i přes dosti negativní recenze v tisku). Musím také říci, že prvních 20 minut jsem byla přímo unešena. Atmosférou, dějem, barevnou stylizací, podmanivou kamerou, zvláštní hudbou. A byla bych udělala moc dobře, kdybych po těch dvaceti minutách prostě film vypla. Neučinila jsem tak, čímž jsem si připravila hodinu dlouhý dojezd - s každou přibývající dějovou hm hm gradací se dílko prapadalo hloub a hloub do stoky televizních plagiátů Akt-X. Ano scénář, ten za to může. Bohužel ani uvěřitelná Julianne Moorová a příjemný Dominic West to nezachrání. A proto nemohu dát více než dvě, i přestože audio-vizuiální složka je nadprůměrná a velmi náladotvorná (úhly kamery, pohled na špinavý NY). Jako jediné přirovnání promarněné šance díky hroznému scénáři mě v poslední době napadá Gothika, která však byla o fous níž, a to díky příšerným hereckým výkonům. (29.04.2005)

Spíše zloději času.. Je smutné sledovat přední hollywoodskou herečku, jakou Julianne Moore bezesporu je, v tak plytkém psychologickém dramatu. Ošidné téma nedokázal ani scenárista, natož režisér, udržet v nějaké napínavé rovině, film se několikrát nelogicky převrátí, v první polovině se z něj stává thriller, kdy po hlavní hrdince jde několik federálních agentů, kteří musejí za každou cenu uchovat tajemství jednoho vládního experimentu. Věci se totiž mají tak: Telly žije v představě, že její malý synek umřel při letecké katastrofě, jenže nejbližší okolí (včetně manžela a psychiatra) jí přesvědčují o tom, že dítě se nikdy nenarodilo, jelikož těhotenství skončilo potratem. Jak to tedy celé bylo? Upřímně zhruba po třiceti minutách filmu mi to bylo relativně jedno. Atmosféra chybí, jen kameraman s autorem hudby Jamesem Hornerem se snaží vyloudit na divákovi alespoň nějaké emoce!! Ostatně příběhy s „nadpřirozenem“ mi nikdy moc neříkaly, ono si stačí vybavit poslední snímky M. Night Shyamalana. (13.09.2006)

Jediným kladem filmu je spolehlivý výkon Julianne Moore. Vše ostatní je jen hodně špatný scénář, který sice zřídka obsahuje slušné momenty, ale ty ztroskotávají na neschopnosti tvůrce vtělit jim poutavou podobu, to se týká i vizuální stránky s amatérsky roztřesenou kamerou a houpavým obrazem, který (autor promine) je jen velmi těžko tvůrčím záměrem. (02.06.2005)

Tohle je přestě ten druh filmů co mám v oblibě. Nepatrné náznaky, žádná velká odhalení až do samého konce. No a tady jsem narazil na problém. Sice to říkám nerad, ale konec bych nechal víc otevřený bez toho obyčejného odhalení a potom by to byla ta pravá bomba. Celkově je to průměr, který mohl jedním krokem dostat pět. (11.02.2011)