Manderlay

Manderlay se mi opravdu hodně líbilo, čím víc příběh postupoval, tím byl lepší, závěr byl naprosto dokonalý, dala bych vážně 5*, ale já opravdu neskousnu ty kulisy, klepání na neviditelné dveře a imaginární slepice. Jinak je to velmi působivé, pěkné, trefné, vtipné, satirické, skvěle odvyprávěné a nenudí to ani chvilku. No dobře, tak 4,5* (01.09.2006)

Jinačí a přitom stejné. Pravda, že kouzlo neznámého již malinko pominulo, ale s novou myšlenkou přišel i nový zážitek. Možná, že dopad Manderlay není tak dunivý jako Dogville, ale základní myšlenky a kostra je zde možná ještě o fous chytřejší. Bryce Howard není možná tak zkušenou herečkou jako Kidman, ale stejně ji fandím od začátku do konce. Možná kvůli tomu kukuči. Chci nutně vidět třetí část a doufám, že Trier ještě takových veleopusů má v rukávech dost. Manderlay malinko doplácí na absolutní dokonalost svého předchůdce. Druhý díl je stejně perfektní a Trier se i díky němu může na ostatní dívat z vrchu. (15.05.2012)

Všichni o všem a nikdo o ničem - převýchova k demokracii podle Triera. Film, který dokáže být nad věcí, takže vyvolává současně smích i mrazení v zádech. Grace ani po zkušenostech z Dogvillu nezanevřela na snahu napravovat svět (anebo její snaha pramení právě z oněch zkušeností?) a když narazí na otrokářskou osadu, možná to v prvém okamžiku skutečně není vlastní prospěch, co ji přiměje zůstat. S kapitálem v podobě čtyř gangsterů a naivního úsměvu začíná bourat po staletí zažitý systém a prosazovat svou vlastní představu spravedlnosti. „Tohle je demokracie?“, ptá se nechápavě muž, jehož hlasitý smích byl „valnou hromadou“ shledán za závadný. Ano, takhle nějak vypadá demokracie ve své ryzí podobě, při prostomyslném (i když dobře míněném) dělení na věci dobré a špatné, na činy správné a nesprávné, na černé a bílé. Jak postupně vychází najevo pošetilost Graciina počínání a o paralele k americkému obsazení Iráku nemůže být pochyb, Trier začíná některý motivy zbytečně rozmělňovat a vše završí návodným vysvětlením principu „dobrého zla“. Nehledě na tuto atypickou vstřícnost (neřkuli podlézavost) k divákovi a trapně explicitní plivanec do tváře americké demokracie v závěrečných titulcích, Manderlay je chytrým a pro svou podvratnost také nebývale zábavným snímkem. Bryce Dallas Howard navíc dokázala úspěšně převzít štafetu po Nicole Kidman a ženu žijící v domnění, že má a může všechno (jenže moc není všechno), obohatila o několik nových tváří (její sexuální náruživost lze chápat jako sebestřednost západních a své zájmy hájících států). Budete mít nad čím přemýšlet. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, Morien, Radko, k212, Martyr (09.06.2010)

Tak jsem se po delší době vrátil k Larsu von Trierovi... Vzhledem k tomu, že předchozí Dogville se mi přes menší rozpaky docela líbil a dočetl jsem se, že v Manderlay oproti němu již ubylo většiny svérázně experimentálních prvků, z nichž mi některé režisérovy úlety (jako křídou nakreslený pes s nápisem DOG, který hlasitě štěká) úplně nesedly a vážnost jinak zdařilého díla spíše narušovaly, sliboval jsem si od volného pokračování zážitek. Dopadlo to ale tak, že mi Manderlay den po zhlédnutí připadá jako jeden z nejméně výrazných von Trierových filmů. V Dogville přinesl nezvyklý divadelní styl v poloprázdném studiu účinné překvapení, zde jsem však vnímal značně zaostávající recyklaci původního nápadu, kde sice zvolený příběh má světlé momenty, ale svou tematikou otroctví a pracích na plantáží ve zvoleném historickém období je až příliš silně spjat s ryze americkou kulturou a ve finále mě ve zdejším podání zaujal tak napůl. Komorní atmosféra se sešlostí herců v černoprázdném studiovém prostoru s velmi skromnou iluzí plantážních exteriérů má místy něco do sebe, v pár scénách mi nabídla podmanivý pocit zvláštní, jiné dimenze, díky čemuž jsem si vzpomněl na rané režisérovy filmy jako Prvek zločinu a Evropa, ale pouze sbírka záblesků té atmosféry mi zde po celou dobu silný zážitek nevytvořila. A také (pro mě neznámá) Bryce Dallas Howard bohužel není zdaleka Nicole Kidman, ani Willem Dafoe není James Caan, aneb rovněž po herecké stránce mi často Manderlay připadal o třídu níž (možná i dvě) oproti svému předchůdci. Některými filmy mi von Trier přinesl silné či aspoň zajímavé zážitky, jinými nepříjemně znepokojil až přivedl k odporu, ale ve většině případů nakonec cosi zanechal (do jisté míry i těmi Idioty, i znechucující Nymfomankou). Tady mě bez většího zásahu, byť s jistými klady v atmosféře a netradičním exkursu do minulosti USA, docela míjel. [55%] (30.04.2024)

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... ***** (15.10.2006)