Opus pana Hollanda

Trošku idealizované pojetí vztahu k hudbě. Někomu se nedaří, skvělý učitel žákyni poradí, aby hudba cítila, zavřela oči a ono všechno příjde samo. Nakonec si dokonce guvernérka státu zahraje ve školním orchestru jedinou skladbu pana Hollanda. Mimochodem, jestli je tato skladba vrcholem jeho tvorby, tak jsme zas tak o moc nepřišli, tím, že byl odstaven od notového papíru. Jeden černoch necítí rytmus, po pár hodinách šlapání na nohy a poslouchání moderní hudby je to najednou tady. Každý , kdo má alespoň nějaký vztah k hudbě, musí věděť, že tak to prostě není. A u tohoto filmu se tak akoráť mohou utěšovat ti, kteří neuspěli. Ale utěšování to je moc hezké. (24.09.2004)

Nádherný film plný laskavého humoru i dojemných událostí, průřez životem jednoho "obyčejného" učitele hudby. Napoprvé jsem byla naprosto okouzlená, napodruhé po 12-13 letech mi zážitek poněkud kazil dabing a hlavně absolutně nevhodné užití monotónně mluveného slova přes píseň pro syna - jako by nešlo dát do filmu zcela dostačující titulky... doufám, že autorovi tohohle impertinentního zprznění jednoho z klíčových okamžiků filmu bude pravidelně chodit srát na hrob nosorožec. Pravda, na druhé shlédnutí mě taky trochu iritoval ten americky patetický závěr, ale vyhodit tohle milé, lidské drama z TOP 11 mě nedonutil:-). 95% (29.10.2008)

Přeslazená patetická americká slátanina, kde nebyl jedinej krizovej moment, všechno klouzalo po povrchu a všichni (až na pár vzácnejch vyjímek) se chovali, jak v nějaký červený knihovně. a korunu tomu nasadil naprosto neskutečnej, dlouho neviděnej happyend. Hvězdy dávám jen proto, že Richard Dreyfuss opravdu hrál dobře a jedině on mě udržel u filmu až do konce. (18.09.2010)

Musím se přiznat, že předloni jsem ještě o existenci tohoto filmu nevěděl. První shlédnutí mne pořádně zaujalo a když jsem později viděl film podruhé, dostal se až do mé Top10. Je o celoživotním vývoji hlavní postavy a především o tom, že vnímání hudby hodně často může ovlivnit životy lidí a také jejich morální a životní hodnoty. Hlavní představitel (vynikající Richard Dreyfuss) se na to předávat tuto moudrost svým žákům, "dal" zpočátku neúmyslně - učení hudby jako jeho "bokovka" pro uživení rodiny se ale průběhem času stala jeho celoživotním posláním. Do filmu jsou zajímavým způsobem zakomponovány historické milníky té doby a jejich vliv na životy všech představitelů. Mnoho scén z tohoto filmu se mi hluboko zarylo do paměti. Namátkou jen : "Hraj západ slunce" , osobní přednes Lennonovy písně "Beautiful Boy" svému synovi, či rozloučení abiturientů se svým profesorem. Škoda, že za tento film Dreyfuss tu zlatou sošku tehdy nedostal ... (22.02.2017)

Můj počet hvězdiček není úplně objektivní. Je čistě sentimentální. K panu Hollandovi mám totiž zvláštní vztah. Je to jeden z prvních filmů, které jsem kdy viděla v kině. Učitelka hudební výchovy nás na něj vzala v rámci výuky hned několikrát. Tehdy jsme si pochopitelně mysleli, že se nás prostě chce na odpoledne zbavit – nebyli jsme zrovna třída géniů – dnes, kdy sama učím, si ale myslím, že jí možná ten film pomáhal překonat frustraci. Jistěže je to děsný kýč, citová ždímačka a nechutný doják (tenkrát jsem na konci plakala a teď jakbysmet), ale, milé děti, žáci a studenti, i vy, tupá, odporná, deprimovaná hovada, i ty, Jiříčku, tamhle vzadu, vaši učitelé prostě občas potřebují pohádku, kde dobro není po zásluze potrestáno, kde jejich úsilí má smysl i výsledek a kde pedagog žije šťastně až do smrti. (26.05.2014)