Oni žijí!

Zdegenerování současnou popkulturou, která nám ukazuje příběhy o tom, jak skromný sedlák k velké pravdě přišel a porazil ji pak fikaně jejími vlastními prostředky, můžeme mít pocit, že They Live jsou vlastně typická oběť osmdesátkového primitivismu, kde se pravdy domůžeš ideálně pěstí, loktem či rovnou brokovnicí. Přitom Carpenter zde alespoň nemaskuje nijak, že se k řešení problému zkrátka dostal nasvalený nádeník, který večer nečte Nietzscheho, nýbrž Hustlera a Guns & Ammo. Prostředky, kterými se pak domáhá satisfakce tomu jednoduše odpovídají. A navíc Carpošovi v osmdesátkách ty mačo střílečky a mlátičky strašně šly, takže se na to dívá jedna radost. (29.03.2020)

Tenhle tesaruv pojem jsem videl poprve nekdy pred 20ti lety jeste v mladi a neskutecne na me zapusobila posledni sex scena a jeji "zvrat". Je to jedine co jsem si z toho pamatoval a nemel jsem poneti o jaky film se jednalo. Ted jsem v ramci doplneni mezer v tesarove filmografii shlednul "They Live" a voala, on to byl presne tenhle kousek. Ma to vyborne poselstvi o nenapadne destrukci populace skrze media propagujici konzumni zkazu spolecnosti a upadek lidskosti ve prospech jakychsi robotickych alienu. Je to ale cele podano tak hystericky a self-parodicky, ze to vyzniva ponekud neefektivne. Mozna ale o to vice zapamatovanihodne a stravitelne pro ty, kterym by podobne "kazani" prospelo nejvice, tedy mozkum vygumovanym konzumem. Nektere sceny jsou skutecne vytribene, krome jiz zmineneho lahudkoveho finale se jedna vesmes skoro o vsechny "brylove" sekvence, ktere prinasi nejvtipnejsi situace. Absurdnim zpusobem genialni byl pestni souboj dvou hlavnich hrdinu, takhle nekonecne natahovana a naprosto zbytecna bitka se vazne jen tak nevidi. Co me ale dostalo naprosto ultimatnim zpusobem bylo, kdyz borec nasel brokovnici, nasadil si slunecni bryle, prisel do banky a pronesl: "I have come here to chew bubblegum and kick ass... and I'm all out of bubblegum." 7/10 (15.03.2009)

Jestli mám jmenovat film, který by si zasloužil remake, tak jednoznačně Jsou mezi námi!!! Tematicky by to bylo velmi aktuální a dát tomu ještě o něco děsivější atmosféru, psychologii postav, charismatického hlavního tahouna, byl by tu možná slušný blockbuster! Na originálu je nejvíce fascinující hrdinovo nalezení tajných brýlí, díky kterým spatřuje svět ve své skutečné podstatě a také zjištění, že je také zcela ovládnut mimozemskou rasou se kterou dokonce lidé z vyšších pozic spolupracují. Tak například máte tu scénu s trafikou, kde na první pohled vidíte magazíny a noviny. Při pohlédnutí přes brýle vidí John Nada bílé stránky, na kterých jsou velkými nápisy napsány pouze slova: konzumuj, sleduj televizi, poslouchej, spi, přizpůsob se, aj. Na dolarové bankovce je třeba pouze vidět: toto je tvůj BŮH. John nevěřícně brýle opakovaně sundavá a nandavá a nemůže věřit vlastním očím. Je opravdu veliká škoda, že z toho nakonec vypadlo akční béčko, přitom je to opravdu vynikajicí nápad. Je tam tolik paralel na světové dění. (02.12.2013)

Johna Carpentera žeriem, ale toto mu vobec nevyšlo. Je to len hlúpa nelogická scifi kravina, ktorá sa naozaj nemôže brat vážne. Je to slabé po všetkých stránkach. Niekoľko scén je naozaj stvorených len pre to, aby tu bolo nejaké zrušo, ale inak to vyznelo celkom opačne. Scéna kde sa tasajú dvaja kolegovia bola celkom zbytočná, robená len na efekt, ale z určitosťou viem, že to nevyšlo , vobec. Vela vecí ma iritovalo, ale hlavný predstaviteľ rozhodne najviac. Bol hrozný, či herec, či postava. Cakal som akciu, ale dostal som len ceckový zhluk sračiek, slabé 2*. (14.02.2020)

Sympatická stopáž, zajímavý děj a jméno mistra Carpentera, jsou slušným lákadlem. Snímek se rozjíždí pomalu, ale když zhruba po půlhodině najde hlavní hrdina (on je nejslabším článkem filmu) krabici plnou zvláštních brýlí, je se na co dívat, až do konce závěrečných titulků. Je jen škoda toho obsazení. Kdyby hrál hlavní roli třeba Schwarzenegger (v roce 1988 na vrcholu sil), mohlo to být třeba takové sci-fi Komando. Arnie by postřílel všechny mimozemšťany a ani by nemusel rušit nějaký vysílací signál. Ale ne, teď vážně - i tento závěr měl něco do sebe a pěkně mě pobavil. Osmdesátky jako hrom. John Carpenter mě jako tradičně potěšil. On je ve světě filmu jednou z mála jistot. (08.02.2014)