Hlas moře

Další působivé existencionální drama z takřka bezedné truhly filmových lahůdek španělské kinematografie. Tenhle film vám nedá žádnou konktrétní odpověď. Jen vás nechá v klidu hloubat, přemýšlet a soucítit s hlavním hrdinou, který dokáže, i přes své pevné odhodlání ukončit svůj život, dávat lidem novou chuť do života. Líbí se mi, že pohled na tak citlivé téma, jakým je eutanazie, je podán nenásilně, srozumitelně a hlavně z pohledu obou stran. A ani u mě se to nakonec neobešlo bez několika slz. 75% (22.07.2008)

Nádherný film. Citlivý přístup k látce zaručuje divákovi možnost uplatnění vlastního postoje k dané problematice. Budete respektovat Ramónovo přání zemřít, nebo v něm uvidíte slabého člověka, který se neumí vypořádat se svým osudem a žít alespoň tak, jak mu jeho stav umožňuje. Já osobně, jako zastánce euthanasie a práva absolutní svobody co se týče nakládání se svým životem, bych řekl, ať skončí, když si to přeje, ale v jeho situaci bych takové rozhodnutí určitě neučinil. Někteří lidé jsou na tom mnohem hůř. (03.07.2009)

Přiznám se, že tomuhle titulu jsem se hodně bránil. Čekal jsem klasické morální dilema ceděné skrz emoce. No, dočkal jsem se, ale naštěstí ne v takové míře jak jsem předpokládal. Film se vyhýbá přílišné lacinosti (alespoň v takové podobě jako třeba u "Philadelphie"), na druhou stranu ani on se jisté schematičnosti neubrání. Naštěstí se však nesoustředí jen na ústřední téma eutanázie, zaměřuje se i na mikrosvěty "těch okolo", nezapomíná bavit, nabízí dostatek kvalitních hereckých výkonů a je v něm řada krásných filmařských nápadů. (06.08.2005)

Čekal jsem lehký průměr, dostal se mi těžký nadprůměr :-). Výborný a zajímavý film s originální myšlenkou, dobrými hereckými výkony, citlivou hudbou, srdečními scénami, inteligentními dialogy, lehce dojemným a zvláštním koncem a ještě malým úkolem pro samotného diváka-přebrat si to, co viděl a třeba trochu poupravit svůj vlastní názor/postoj na toto téma. Ten jsem nezměnil, spíše upevnil. Hlavnímu hrdinovi jsem rozumněl, ale stejně tak i ostatním postavám, které prezentovaly své/ostatní názory se stejnou uvěřitelností. Původně jsem se tu chtěl rozepsat o tomto tématu více, ale vlastně proč, každý si to přebere po svém. Ano, i mně zde některé scény úplně neseděly, navíc ta kamera mi přišla (sám nevím proč) nějaká místy trochu divná (nebo jsem měl umatlaný brejle? :-)), ale těch 5* si tento snímek zaslouží, dlouho jsem neměl tak blízko k slzám. (22.07.2008)

Seru na to jestli mě film citově vydírá nebo ne, když se mě chce brečet tak prostě brečím a hotovo. Nestává se to často, ale film už to nejednou dokázal a i tady jsem k tomu neměl daleko. Hrozně hezky to tady napsala kleopatra, a jen bych potvrdil že ta scéna kdy Ramóna / cituji Kleopatru lépe bych to totiž nenapsal / vezou k soudu, jak dychtivě otáčí hlavu za každou "nepodstatností", kterou vidí skrze okénko - to už jsem si zaslzela. Já musím jen napsat "zaslzel", protože jsem rodu mužského. Ne, nechci tady kopírovat ničí komentáře, jen chci říci jak je krásné, když film o touze po smrti dokáže v lidech probudit tolik citu. Ne, nebudu tady psát elaboráty na téma eutanázie, jen chci říci, že na zachování své vlastní lidské důstojnosti by měl mít právo každý z nás. A jak že zhodnotím tenhle film ? Řekl jsem přece na začátku, že jsem měl slzy na krajíčku. Může mít film o životě a umírání lepší zhodnocení než divákovi emoce ? (24.07.2008)