Než jsem tě poznala

Vím, že je to klišé, ale já mám tyhle romanťáky prostě ráda. Asi proto, že vím, že realita je tomu naprosto vzdálená a já jsem snílek, co rád čerpá do své fantazie. Tento film má moc nádhernou hudbu na pozadí a soundtrack také není vubec špatný. Plus jsou mi postavy hrozně sympatické - hlavně Louisa, její ztřeštěná povaha a vůbec celkový charakter se mi sem nesmírně hodí. Myslím, že se tvůrcům se velice dobře podařilo zpracovat knižní předlohu. Bylo krásné sledovat vývoj obou hlavních postav a jejich vzájemného vztahu. - "You are pretty much the only thing that makes me wanna get up in the morning." (01.03.2018)

Nehorázná sračka, která mne také navždy změnila! Někteří film přirovnávají k Nedotknutelným, ale to je obrovská chyba. Nedotknutelní byli nabití optimismem, který vléval do žil ono hřejivé teplo a radost ze života, ačkoliv ne vždy to bylo v situaci hlavního hrdiny lehké. Tahle hovadina vám jasně říká, že pokud vás v životě potká něco podobně nemilého, rovnou se máte podřezat, dokud toho jste vůbec schopni. Nebo, pokud na to máte dostatečné finanční prostředky, se nechte odpravit humánně na nějaké fajn klinice ve Švýcarsku. Tolik k úžasnému odkazu filmu (tímto zdravím všechny vozíčkáře a celý tým paralympijské výpravy) a nyní k prostředkům, jakými bylo toto poselství předáno. Ohyzdnou Emili, která se jmenovala podobně i ve filmu nejspíše proto, aby si to zapamatovala, doplňoval podobně ohyzdný a nesympatický Sam Claflin, který permanentní zácpu hrál docela obstojně, pokud to byl úmysl. Do toho hromada třeskutě (ne)vtipných scének a hlášek, které průměrného diváka se smyslem pro humor musejí doslova roztrhat! Osobně jsem tonul ve studu a neustále jsem si říkal, že už by mohl být konec. Popřípadě, že by vůbec nebylo od věci, kdyby ho ta motorka na začátku zabila. Téměř dvouhodinová délka cynického patosu naditého klišé byla totiž zhruba o dvě hodiny delší, než bylo třeba. Samozřejmě, že romantické duše při tom nejspíše chrochtaly blahem a rejdily po svých zvlhlých tělech. Mne však tento kousek zanechal naprosto chladným a jediný důvod, proč bych snad uronil slzu, bylo vědomí, že z rozpočtu takovéto pi.. skvostu by se dalo natočit zhruba dvacet dobrých českých filmů, kdybychom snad měli nějakého dobrého režiséra, který netočí jen podprůměrné paskvily podle blábolů, co splácal náš nejčtenější spisovatel. Amen. 20% (23.04.2018)

Tak tohle slaďoulinký mávání kapesníčkama ze mě sůl nedostalo. Jak se mám nekriticky dívat na herečku, která svým šíleným přehráváním dělá z hl. ženské role nenáviděnou pipinu? Je mi u zadku, že měla Emilia šklebení a dětinskou naivitu ve scénáři, když mi z její křečovitý mimiky cuká v zaťaté pěsti. Plakání na povel tentokrát nevyšlo, do kvalitních cukrkandlovejch dramedy to má tááákhle daleko. Zpátky na draky. (21.10.2016)

Byť romantické filmy právě nevyhledávám, podobně laděné snímky (Love Story, Stuck in Love, Now is Good či Hvězdy nám nepřály) si čas od času patřičně a s chutí vychutnám. Někdy je po všech těch cynických, drsných či triky našlápnutých dílech příjemné zahledět se do příběhů ze života, které nám ukazují na zranitelnost člověka, lidskou křehkost a smrtelnost, sílu citů a vzájemného sbližování. Než jsem tě poznala je velmi poutavý a emotivní film, který se umí diváka dotknout a přinutí jej přemýšlet nad hodnotami, které často v průběhu denního shonu a vytížení pozapomíná, často i skrze malicherné důvody. Obrovskou poklonu a pochvalu zaslouží Emilia Clarke, kterou si každý, kdo si počin natočený na základě úspěšného románu Jojo Moyes pustí, musí oblíbit již po pár minutách. Vyzvihnul bych také kombinování jemného humoru s vážnými a smutnými momenty, což nedělá z Než jsem tě poznala lacinou ždímačku slz a citů. (07.08.2016)

Na Emilku Clarke a Sama Claflina se pěkně kouká a na první pohled je tohle fajn romanťárna s ubrečeným koncem a povznášejícím poselstvím, že i z britské nanicovaté maloměšťačky se může stát díky lásce francouzsky šprechtící dáma potulující se sama Paříží. Pak si ale uvědomím, jak málo sexuálního napětí ve filmu je - padnou snad jenom tři cudné polibky jako v pohádce. A téma eutanázie tu nebylo pojato úplně povedeně - protiargument tu vlastně padne jen v jedné scéně od vedlejší postavy. Hlavně je tu tohle téma jenom kvůli vytřískání melodramatu a slziček, což funguje, ale představuju si, jak se na film dívá někdo na vozíčku a říká si: "To je teda super, že mi tu tenhle film říká, že život v paralýze je na h*vno - a ani výstavní prsa Emilky Clarkové na tom nic nezmění. Dík." *spoiler* Já osobně bych radši viděla konec (ne happy end), kde se oba hlavní hrdinové musí vypořádat s životem, kdy jeden z nich je paralyzovaný. (21.07.2016)