Sezení

Sezení je podle knihy Intimní život Cheryl T. Cohen Greene a Lorny Garan. Co si představíte pod sloganem o zpovědi sexuální terapeutky, která místo slovem léčí vlastním tělem? Asi jen málo z vás si představí "jeden z nejúchvatnějších filmů roku". Ale kombinace nevtíravé režie, příjemně krátké stopáže a dobrého castingu dělá ze Sezení příjemný film na tabuizované téma, které vám ale během sledování přijde naprosto přirozené a normální. Takže pokud už jste tak daleko, směle pokračujte s knihou, ve které je mnohem více, než jen ten jeden filmový příběh. Sex není nemoc, sex je radost. (04.09.2015)

Z takovýho scénáře nebo nápadu by se dalo vytřískat o tolik víc! Jak skafandr a motýl tak Intouchables bohužel tenhle film přebíjí o třídu. Helen Hunt bohužel prošvihla šanci svlékat se před kamerou asi tak o 15 let a jediný kdo mi utkvěl v paměti je úžasná postava kněze. Něco tomu chybí, film žene docela rychlým tempem, všechny důležité, případně dojemné chvíle jsou okamžitě pryč a konec který na mě měl zapůsobit mě nechal naprosto chladným a to jsem u podobných filmů docela citlivka. I tak ale rozhodně 4*, i díky jinak vytýkanému rychlému tempu jsem se ani na minutu nenudil. (01.02.2013)

V rámci možností dobré. Což nic nemění na tom, že film, v němž se ochrnutý John Hawkes snaží přijít o panictví s Helen Hunt, nepůsobí zrovna dvakrát lákavě. Naštěstí se to vcelku úspěšně drží mezi krajními mantinely "nevkusné" a "líbivý lapač cen". Cílová divácká skupina filmu mi uniká - protože pro starší konzervativní diváky, kteří mají obyčejně rádi dojemné filmy s postiženými lidmi, jsou The Sessions nejspíš příliš sexuálně otevřené, pro fanoušky how-to-lose-virginity komedií je v nich příliš nahého Johna Hawkese a Helen Hunt ... (01.02.2013)

Teraz váham, či takáto terapia naozaj existuje, ale keďže v Amerike je možné všetko, tak predpokladám, že áno. Stretnutia v cudzom dome, neskôr v moteli sú prekvapivo otvorené, bez cenzúry, ale ešte viac pobavia stretnutia s kňazom, ktorý pri tej vážnosti situácie (okolo sexu) nájde priestor pre nejednu skvelú hlášku. Od Helen Hunt som toľko odvahy nečakal, nebolo potrebné žiadne prítmie ani dômyselné prekrývanie partií, jednoducho sa ide na vec podľa pripraveného šesťbodového plánu. Nedotknuteľní majú zaujímavú konkurenciu. –––– Som veriaci na sto percent. Ale verím v Boha so zmyslom pre humor. Šialeným zmyslom pre humor. Takého, čo ma stvoril na svoj obraz. –––– (spoiler) Držala mi penis. Svoj penis som nevidel vyše tridsať rokov. Hovorím vám toho priveľa, otče? –––– Jeho hlbšie emocionálne potreby sú mimo rozsah mojich kompetencií. (06.07.2015)

NA PRAHU ČTYŘICÍTKY PANICEM. Session už bodovalo na Sundance festivalu, diváci si ho můžou spojovat především s další silnou postavou ztvárněnou Helen Hunt. Session ale ocejchovalo zejména to, že jde o ten film, ve kterém „ten chlapík dokáže hýbat jen hlavou a dýchají za něj železné plíce“ a jak tam ta „letos padesátiletá herečka nejednou odhodí svršky“. Ta citová náklonnost, kterou si hlavní hrdina (výborný John Hawkes) dětskou obrnou upoutaný na lůžko přiláká profesionální sexuální terapeutku, je až moc nahodilá, odbytá, všechno to přišlo jen tak mimochodem mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí ale nejde o film, který by hrál vyloženě na jistotu, i když jako zástupce lapače filmových cen ho vidět někdo klidně může. Příběh založený na skutečných událostech je tu oživovaný drobnými konflikty a vlídným (i černým a sarkastickým) humorem, celek je sice příjemně odlehčený, ale bohužel lehce nevýrazný. Třeba síle Hlasu moře se vyrovnat zdaleka nemůže!! (08.02.2013)