Všichni moji cizinci

Film o trpezlivosti. O tom, kto dlhšie vydrží pozerať a ten, čo vydrží až dokonca, dostane dúhovú stužku, ktorú si môže zavesiť na uzdičku. Lebo v pohode, veď prekrútime predlohu tak, aby to šlo v súlade s modernou dobou, takže kým Japonec v origináli má tajomnú milenku a ide to do hororu, tu je samozrejme najdôležitejšou časťou, že ide o homošov. Čo by nevadilo, keby na sledovanie mnohých scén netrebalo podviazať žalúdok a dať si zo litra vodky so soľou za neustáleho žuvania zázvoru, lebo nevoľnosť sa môže objaviť v každej chvíli a opakovane a zo zážitku, ktoré malo byť kvalitné divadlo sa zase stáva len dávidlo. Čo tam po kvalitnej predlohe, keď najdôležitejšie je ukazovať režisérove chúťky, takže po hladkaní chlpáčov v rozkroku, cez pomalé lízanie prasknutých pier, rozkošné trenie si pánskych stehien jedno o druhé, nežné škrabkania na mnohokrát vyhobľovanom chrbte, krásne hranie na fujare po stiahnutí nohavíc až po slastné zasúvanie do vývodu, odkiaľ padajú len hovná, človek sa už akosi nabaží tej umeleckej potencie a pri vymieňaní kýbla pre prípad ďalších produktov akútnej vomitózy už aj zabúda, o čom ten film vlastne bol. (03.02.2024)

Andrewa Scotta víc vnímám od jeho kouzelného katolického kněze v Potvoře, tady si v dosud neobydleném londýnském věžáku krade veškeré scény pro sebe. Náhodně poznává stejně osamělého souseda, který rozbourá jeho každodenní stereotyp. Vyklíčí mezi nimi intenzivní vztah, který prolínají vzpomínky na Scottovo dětství, ve kterém přišel o oba rodiče. Potěší autentické dialogy, potěší herectví nejen ústředního dua, ale i živých a zdravých rodičů Claire Foy a Jamieho Bella. Přesto jsem se na konci sám sebe ptal, co mi sakra uteklo? Nevím, jestli tam nahoře probíhaly nějaké sluneční erupce, ale mě prostě výsledek (nejen) emočně nesemlel. (19.02.2024)

V průběhu sledování tohoto filmu má člověk spoustu otázek. Co to hlavní hrdina přesně dělá? Odehrává se to celé jen v jeho hlavě? Kdy to začalo? Proč až teď? Jak s tím souvisí ten druhý? Proč spolu nejsou častěji? K čemu to všechno povede? A tak jste tu hodinu a třičtvrtě zvědaví, místy napjatí, místy je vám s tím filmem i docela nepříjemně, jak se na vás úplně přenáší ta samota, bolest zejména Adama. Tak procítěný, přitom přirozený výkon se ve filmu hned tak nevidí a podobně přesvědčivý je i můj oblíbenec Paul Mescal jako Harry, ačkoli Andrew Scott (pro mě v podstatě nový objev, asi jsem někde něco dost zaspala) ho tu přece jen podle mě trochu převyšuje (což bude asi i tím, že má mnohem víc prostoru a je hlavní postavou). Sledovat můžete také velmi působivé vkusné intimní scény, poslouchat krásné (retro) písničky, cítit zvláštní křehkost, magii, kouzlo toho příběhu, o kterém až do konce vlastně víte tak málo, ale přesto ho prociťujete s hlavním hrdinou, jeho přítelem, ale např. i v některých silných scénách s jeho rodiči. A pak přijde závěr, ve kterém toho spoustu pochopíte, další věci zůstanou nejasné a vy si říkáte, jestli vám chybí nějaké výraznější osvětlení, výhled do budoucna. Abyste (nebo alespoň já tedy ano) došli k tomu, že vám ta niterná pocitovka sedla přesně takto, jako se postupně rozvinula a nakonec uzavřela. Na pět hvězd bych šla, kdyby mě to dokázalo celé ještě o něco více emočně zasáhnout, i tak jsem ale spokojena. 80 %. (23.02.2024)

Scénárista a režisér Andrew Haigh má nezaměnitelný rukopis a ani jeho další film nezůstává dlužen pověsti vybroušeného díla plného autentických dialogů a chemie ústředního páru. Andrew Scott, Paul Mescal, Clare Foy a Jamie Bell zde předvádějí nádherný herecký koncert a celý závěr vás emocionálně smete. All uf Us Strangers je výjimečný počin a je velká škoda, že není k vidění na velkém plátně, protože to by pro mě byly ještě větší emoce. (07.02.2024)

(7/10). All of Us Strangers je přesně ten typ filmu, u kterého uděláte nejlépe, když si o něm před jeho zhlédnutím nebudete nic zjišťovat. Film vás od prvních minut pohltí svým omamným vizuálním stylem, který dokonale reflektuje celkovou meditativní náladu filmu. Pokud od takového filmu čekáte něco jiného, než hloubavé dialogy a pomalé záběry kamery na tváře herců, tak budete zklamaní. Ale už jenom z mixu žánrů jde vyčíst, že nepůjde o snímek lehký na sledování. Když jsme u mixu žánru, tak je zde kolonka "fantasy", která je dosti zavádějící. Možná jsem během svého letošního studia literatury nepochopil, co všechno fantasy dokáže obsáhnout, nebo bych v tomto případě volil spíše nálepku "mysteriózní" žánr. Herecké obsazení je v All of Us Strangers velice skromné. To však v tomto případě rozhodně není na škodu. Ba naopak, ústřední čtveřice tak může zářit na všechny strany a že se jim to daří na jedničku s hvězdičkou. Herecký koncert zde řídí ústřední postava, kterou ztvárnil irský herec Andrew Scott. Musím smeknout před jeho hereckým výkonem, protože odehrát celý film prakticky jen na svých bedrech je úž pořádné herecké umění. Nebyl na to však sám, protože mu s tím pomáhal Paul Mescal. Tento poměrně neznámý herec, paradoxně také z Irska se začíná v poslední době pořádně probíjet do širšího povědomí a tu největší šanci dostane letos v druhém Gladiátorovi. Musím říct, že All of Us Strangers mě ujistilo v tom, že se v jeho případě o kvalitu hereckého výkonu bát nemusím. Hluboce smekám nad výkonem těchto dvou irských herců, kteří mě pohltili svou chemií, která mezi nimi proudila. Je obtížné vyzdvihnout samotné téma filmu, protože nechci nic prozradit. Mohu jen říct, že výsledná katarze byla očekávaná, ale i přesto zaútočila naprosto přesně. All of Us Strangers jsou mrazivě organickým snímkem pro náročnější diváky, kteří rozhodně nejsou homofobové a nevadí jim pomalu odkrývat hloubavé tajemství, které se nad celým snímkem vznáší. "I'll protect you from the hooded claw. Keep the vampires from your door." (25.04.2024)