Svět podle Daliborka

Oportunistická exploatace vědomě se vydávající za seriózní dokument. Svět podle Daliborka přitom nabízí několik zajímavých a palčivých témat k zamyšlení, zvoleným tvůrčím uchopením však veškeré poselství podkopává a mění jej v umělou frašku, která není vtipná. Je to něco na půl cesty mezi Policií v akci a Výměnou manželek, sledování filmu pro mě tedy bylo solidním utrpením. A vykonstruované finále, v němž pan režisér hrdinně vstupuje do potyčky, kterou sám zinscenoval, je totální tvůrčí dno. (07.08.2020)

Dala jsem si pár dní odstup, než něco napíšu. A pořád nevím. :) Je mi skoro blbý přiznat, že jsem se skoro celou dobu u žehlení smála (a byla jsem vděčná, že jsem se na to nešla do kina, protože tam bych se asi tolik smát neodvážila - inzultace by hrozila ze všech možných stran). Samozřejmě, že ten film (ano, budu tomu říkat film) je celý snímán z povýšeneckých intelektuálních výšin (Klusák získal k rozcupování vskutku příhodný materiál), o čemž nejvíce svědčil právem kritizovaný hodně ubohý závěr. Ale zase chápu, že tam pan režisér chtěl narvat nějakou bomba pointu, jinak by to celé vlastně někdo (patrně dokonce i dost lidí) mohlo chápat jen jako velkolepou oslavu vrcholné tuposti (a zlých lidí). Ale nejen Daliborka, ale bez výjimky všech, kteří se ve filmu vyskytovali (a vystavovali). V rámci svého duševního zdraví budu proto doufat, že těchto typů lidí (na hranici svéprávnosti, ale stále ještě svéprávných), je v populaci menšina. A že, stejně jako Daliborek, propásnou termín voleb. (13.01.2018)

Po pár minutách je jasné, že Daliborek prostě neví, přesněji řečeno nemá ani šajnu o tom, jak to ti germánští čističi Evropy tenkrát vlastně mysleli. Tomuto zcela zaslepenému ignorantovi československé historie by to možná došlo až několik hodin potom, co by si vyzkoušel "posbírat pár kusů" do krematoria...ale ani to není jisté, takže Klusák jen a pouze dojebal jeden už tak rozjebaný život a Daliborka můžeme po chvilce odsunout do pozadí, v tomto případě je ta ruční brzda v mozkovně zatáhlá opravdu fest. Můžeme tedy zkoumat Klusáka a jeho režii. Líbila se mi. Střih, záběry i doprovodná hudba, nicméně profláknutý fakt o zinscenování a nastrčení určitých osob vše degraduje. Toto už není povedený Český sen, ale noční můra kombinující sociální bizarnost a osvětimskou blamáž, jež lze nazvat mezinárodní ostudou a tvůrčím i lidským fiaskem. Kdyby dal Klusák vše k dispozici zdarma na youtube, divák by ho určitě přijal vlídněji, takhle nás vlastně staví do pozice Daliborka. Divák prostě neví. Jediné opravdové je snad tragikomický koncert a zároveň veřejné zdiskreditování vítěze Českého slavíka...Ortel opěvuje svého vůdce a čeští klauni se slovanskou krví v těle si hrají na germány. Mezi nimi zmatený Daliborek, který se stále snaží přesvědčovat okolí o své pravdě. Má tedy tento (ne)dokument nějaký význam? Ano! Bedlivě pozoruj a zabij v sobě Daliborka, národe český! (10.01.2018)

Na Slovensku by to skvěle zapadlo do pořadu Extrémné rodiny, kde by to vyšperkovali zábavným zlomyslným komentářem a vytvořili stoprocentně koukatelnější věc než tenhle špatně zinscenovaný trash, který možná víc než o Daliborkovi a jeho crew vypovídá o Klusákovi. Ten se tu na závěr dost odkopal coby naplněný předsudek téhle sorty lidí o “zkurvených sluníčkářích”, kteří nejsou schopni vést jakýkoli dialog, ale jenom podobné lidi zesměšňovat z pozice morálně a mentálně nadřazených a pohonit si na nich ego. Scéna z Osvětimi tak ve vás zanechá neukojenou touhu po tom nafackovat úplně všem včetně Klusáka snažícího se hrát si na hrdinu, kterého si sám v sobě zrežíroval ve snaze naaranžovat si velké finále, v němž je ale ve výsledku i on sám jednou z postav, ze kterých je vám zle. (24.03.2020)

Klusák tímto veledílem potvrdil své nesporné kvality. Tendenčního bulvárního hovada. Dva roky s astrofyzikem, jeho matkou, co po nocích rozbíjí atom, a maďarským existenciálním filosofem by za normálních okolností byla zábavně děsivá dokumentární studie majoritní části tohoto mentálně skomírajícího národa, a je úplně fuck, jestli jsou to semidebilní „neonacisté“, členové Klubu Planety opic nebo voliči Endyho Babitche. Byla by, pokud by ten rádoby manipulativní pičus zůstal v mezích dokumentace. Ale to on ne. On si takhle dva roky uměle aranžuje velkolepého müslitele a jeho bezprecedentně intelektuální famílii, aby si v epickém finále v Judassic parku mohl zafrajeřit, řádně zaponižovat tak tak vegetujícího fikuse a ukázat, jaký je moudrý sluníčkářsko sionistický kabrňák. Čímž se z toho stal idiotský pseudošvár, vhodný leda tak do hlavního vysílacího času Prímy Hnooj a TV Lopattov, aby všichni ti průměrní Čechové mohli aspoň na chvíli vypnout Volání dutých na Péesčtverkách, oprostit se od svých odporných prasnic a před nástupem k pásu se u lahváče rozhořčovat, jaké jsou ty neonnacyzmy a rasyzmy vlastně fuj fuj a plné debylů! Mohls je vzít na exkurzi do Chánova nebo Višních Lhot, ale to už by nebyl až takový tendenčně bulvární kontrast, viď? Když už musíš po stotisícáte angažovaně ohlodávat holou kost, to věčně kůl téma, najdi si na to příště důstojnějšího soupeře, milý yntelechtuáne. Třeba profesora Finkelsteina, s retardovanou opicí to bylo dost laciné. (06.09.2017)