Svět podle Daliborka

Nevím. Ale co je na tom - nalézt smutnou figuru blba typu Pepka Vyskoče, schopnou veřejně vyjevit své pomýlené a debilní nejniternější myšlenky a názory (někdy je dokonce hrát!) a natočit to? Nejprve jsem se lehce bavil nad Krupičkovou debilitou, některé názory vážně nutily k úsměvu... Epilog v Osvětimi mi ale naplno otevřel oči. Vpustit dementa, obdivovatele Hitlera a nacismu na takové místo si koledovalo o tvrdou konfrontaci s někým. Po hříchu byl Krupička konfrontován se stařičkou paní co přežila na rozdíl od jejích příbuzných Osvětim. Řekla mu to skvěle a geniálně jednoduše : ,,Vím více než vy a je mi vás líto''. Hádka kousek od plynových komor, zda v koncentráku byl bazén a vězňům se tam žilo fajn, sice možná byla bezva pro Klusáka, ale celé to místo až znesvěcovala ! A Klusákovo finální odhalení, že Krupička má židovské předky což byl evidentní podraz na Krupičku - jakási rána na komoru v závěru filmu, když už jej nepotřeboval... Věřte nebo ne, v tu chvíli mi bylo toho chudáka Krupičky i líto. Uvědomil jsem si, že byl celou dobu jen jakousi zábavou pro dokument. Pepku - vyskoč ! Jistě. Krupička je blb, nevzdělaný jedinec ze všelijakých poměrů vyrostlý. Jednoduchý člověk co neměl do dokumentu vůbec lézt a už vůbec se takle prezentovat... Jestli takhle vypadá neonacista vzor 2017, pak se nástupu dalšího Hitlera opravdu nemusíme bát. Kromě ,,chlebu a her'' pro masy dokument nic zajímavého ani nějakou zásadní výpověď opravdu nepřinesl. Nezbývá než jen věřit, že takovýchto rodin (pekelná byla i přítelkyně co si z kolejiště z appelplacu, kde se transporty třídily na ty kdo zemřou hned a na ty kdo až později, kde docházelo k trhání rodin, dětí od matek, tátů, manželů.... - brala kámen domů do terária!). Dávám za dvě hvězdy za tu možnost vidět blbost kvést a tím myslím i Klusáka. * * (09.01.2018)

Na čom podľa mňa Svět podle Daliborka padá, je neujasnenosť, či chce byť dokumentom, alebo hraným filmom, tým pádom mám problém si z neho čokoľvek vyvodiť, či odniesť. Vít Klusák je ako dokumentarista maximálne neprofesionálny, nesugestívny a neváha exploitovať duševného chudáka (obzvlášť na konci som nevedel či mi je trápnejšie za Daliborka alebo za neho). Je to škoda, pretože ide o veľmi zaujímavú a aktuálnu tému, úspešne zachycuje tragédiu človeka s dobrým srdcom vychovaného nesprávnym prostredím a hlavne - vyvoláva diskusiu - či už úmyselne (tú o náraste nebezpečného nacionalizmu v spoločnosti a jeho povahe) alebo neúmyselne (tú o dokumentaristickej morálke). (24.02.2018)

Klusák si vybral skupinku hloupých lidí s okázale špatnými názory a v řadě zjevně inscenovaných scén (kdy Dalibor žadoní o sex a předstírá nepřítomnost kamer, nebo kdy postavy přicházejí do scén s divadelním timingem - jaký je dokumentariskický smysl téhle umělosti?) nabízí 105 minut hřejivě bezproblémového bizáru, kde není o čem přemýšlet, který neobsahuje dvojznačnosti, kontroverzi ani nenastoluje zajímavé otázky, pouze a jenom ujišťuje diváka o jeho nadřazenosti nad bandou buranů, nad kterou se dá tu smát, tu je litovat, tu jimi pohrdat - ale nikdy není potřeba o ní začít přemýšlet jako o lidech. Zrůdného rozměru to nabírá ke konci, kdy Klusák využívá osvětimského panoramatu k vlastnímu zpřítomění v situaci tak uměle předpřipravené, až je z toho člověku trapně a lituje chudáka paní. Prázdná estráda potvrzující status quo. (08.07.2017)

Klusák tímto veledílem potvrdil své nesporné kvality. Tendenčního bulvárního hovada. Dva roky s astrofyzikem, jeho matkou, co po nocích rozbíjí atom, a maďarským existenciálním filosofem by za normálních okolností byla zábavně děsivá dokumentární studie majoritní části tohoto mentálně skomírajícího národa, a je úplně fuck, jestli jsou to semidebilní „neonacisté“, členové Klubu Planety opic nebo voliči Endyho Babitche. Byla by, pokud by ten rádoby manipulativní pičus zůstal v mezích dokumentace. Ale to on ne. On si takhle dva roky uměle aranžuje velkolepého müslitele a jeho bezprecedentně intelektuální famílii, aby si v epickém finále v Judassic parku mohl zafrajeřit, řádně zaponižovat tak tak vegetujícího fikuse a ukázat, jaký je moudrý sluníčkářsko sionistický kabrňák. Čímž se z toho stal idiotský pseudošvár, vhodný leda tak do hlavního vysílacího času Prímy Hnooj a TV Lopattov, aby všichni ti průměrní Čechové mohli aspoň na chvíli vypnout Volání dutých na Péesčtverkách, oprostit se od svých odporných prasnic a před nástupem k pásu se u lahváče rozhořčovat, jaké jsou ty neonnacyzmy a rasyzmy vlastně fuj fuj a plné debylů! Mohls je vzít na exkurzi do Chánova nebo Višních Lhot, ale to už by nebyl až takový tendenčně bulvární kontrast, viď? Když už musíš po stotisícáte angažovaně ohlodávat holou kost, to věčně kůl téma, najdi si na to příště důstojnějšího soupeře, milý yntelechtuáne. Třeba profesora Finkelsteina, s retardovanou opicí to bylo dost laciné. (06.09.2017)

Vít Klusák je bezesporu nejlepší český režisér propagandistických dokumentů. Zde podle mého názoru dosáhl své tvůrčí krize. Vybral si nejsmutnější existenci z Prostějova a nechal jí 105 minut před kamerou exhibovat. Autenticita již z Klusákovi tvorby téměř vymizela. Film nevyvolává téměř žádné otázky k zamyšlení, protože hlavní protagonista je tak primitivní, že ani nedokáže zaujmout či pohoršit diváka. Z tohoto hlediska považuji Klusákovu volbu za velmi lacinou. V závěru dokonce Klusák popře sám sebe, když celou dobu natáčí film bez zásahu filmářů, aby tam na konci nakráčel jako mesiáš a začal si honit ego na člověku, jehož názor stejně nezmění. Film z podobného prostředí Český Alláh má diametrálně vyšší kvalitu i autenticitu. (10.01.2018)