Paříž, Texas

Vyrabuje hlavu a zmizí. Zmizí z plátna, ale ne z vás. Paříž, Texas je tichá balada, která krouživým pohybem vyvolá pocit pomatenosti, aby se po pár zmatečných situacích stala ohromným pomníkem pro všechny osamocené a láskou rozervané obyvatele této planety. Jsem šutr, když jde o citové vydírání vyvolané úpěnlivými pohledy herců do kamer. Rychlík Paříž, Texas mě vyhodil na nástupišti, kde nebylo živáčka a nechal mě tam přes noc. A já se bál. Neměl jsem totiž nikoho, kdo by mě držel za ruku... Travis taky ne, a proto jsem s ním soucítil, až do roztrhání svého pyžama. V tu chvíli byl mým spojencem... Filmovým hrdinou! (11.03.2010)

"I'M NOT AFRAID OF HEIGHTS. I'M AFRAID OF FALLING." ------------ Najlepší film Harryho Dean Stantona, najlepší film z Texasu o Texase (ak nerátam staré čistokrvné westerny à la Fordovi Pátrači), vyšperkovanejšia road movie než Wendersova road movie trilógia, film zdanlivo tak prázdny na povrchu, až tomu nemôžeš uveriť, avšak vo vnútri jedno veľké bludisko a križovatka myšlienok, no a Robby Müller, ten je kompletne na inom leveli, to, čo robí, to už nie je ani snímanie a kamerovanie, to je prosto vizuálny jazyk, ktorý rozpráva k divákovi. Takéto filmy sa už netočia. (01.05.2019)

Pomalu plynoucí drama, které i když ubýhá hlemýždím tempem divák od něj neodtrhne oči a jeho pomalost mu pomáha k vytvoření úžasné atmosféry. Wim Wenders před námi rozehrává příběh muže, který ztratil řeč i paměť a sám bloudí vyprahlou pouští. Později ho nachází jeho bratr, který mu poví, že měl ženu a syna o kterého se teď stará on sám. Později se začne se synem sbližovat a rozhodnou se, že najdou ženu, která je oba opustila. Filmem nás provází vynikající kamera a výborná doprovodná hudba. Největší plus filmu je však skvělý výkon Harry Dean Stantona, který divák ocení především ve scénách se synem nebo při závěrečné konfrontaci se ženou. (29.08.2008)

Je to zvláštní, že mě Paříž/Texas připadala místy neúnosně zdlouhavá, a přitom mě zasáhla mnohem víc než jiné filmy, které jsem si náramně vychutnala. Je to nesmírně neutěšený příběh, který dobrý konec celou dobu slibuje, ale nikdy nepřinese. Musí být neskutečné někoho milovat tolik, že od něj dokážete odejít, abyste ho ochránili sami před sebou. Travis je tichým hrdinou, Wim Wenders filozofem duše. A ani to dítě nebylo idiot. Prostě dobrá společnost... (19.04.2010)

Několik let jsem si myslel, že Wendersův slavný film je úplně o něčem jiném. Podle plakátu a strohého obsahu jsem si představoval takový další U-Turn. O to větší překvapení pro mě bylo, když se po první půlhodině z filmu vyklubalo drama, které se čistě soustředí na osudy postav, které se snaží najít zpátky své místo v rodině. To ovšem neznamená, že by mě Paris, Texas nějak zklamal. Zvláštní film. 7/10 (26.12.2013)