The Dark Room of Damocles
Obsahy(1)
Nizozemí je okupováno Německem za druhé světové války. Mladý Hennie Ducker (Lex Schoorel) má obchod s doutníky ve Voorschoten a žije vcelku v klidu a pohodě. Pak se u něho ale objeví výsadkář Dorbeck (Lex Schoorel), kterého honí nacisté a on ho ukryje. Oba mladíci jsou si podobni – jako dvě kapky vody, až na barvu vlasů. Ducker začne podle pokynů cizince pracovat pro odbojové hnutí, nejprve jde o nějaké fotografie, pak sabotáž a pak začne zabíjet německé oficíry a holandské kolaboranty. Kromě toho začne mít poměr s uprchlicí Marianne (Nan Los). Když se začne blížit gestapo, podaří se mu pomoci Dorbeckovi, aby zmizel. Po osvobození mu ale začnou problémy. Žádný hrdina odboje, zdá se, že ti, které zabil, spíše odboji pomáhali, žádný Dorbeck, aby mu dosvědčil, proč vše dělal. Ten totiž zmizel, dokonale, až příliš dokonale... zahladil za sebou všechny stopy, zlikvidoval svědky, s nikým dalším se nesetkal a postupně se ztrácejí důkazy, které by mohly jeho existenci prokázat. S Duckerem to vypadá velmi špatně a je otázkou, jestli se mu podaří prokázat pravdu. Nebo to nebyla pravda? Byl Dorbeck výsadkář nebo to byl provokatér a německý agent? A existoval vůbec? Film byl přijat na festival v Cannes. (Peabody)
(více)Recenze (13)
Tak jsem na to zpočátku jen nevěřícně zírala a říkala si, že jestli takhle nějak fungoval za války nizozemský odboj... no tak potěš... Jenže pak mi začalo postupně docházet, že tu absurdní a čím dál krutější hru nehraje režisér jen se svým hrdinou, ale že stejně tak podvratně manipuluje i s divákem. A to mě začalo hodně bavit. Když přistoupím plně na jeho hru, tak i tu poslední scénu musím brát s rezervou... ()
MOŽNÉ SPOILERY Chtělo by se mi říct, že je to na dvě hodiny roztahaná epizoda Twilight Zone v nizozemštině, vzhledem k tomu, že mi bylo brzo jasné, jak se to celé má, ale přijde mi, že zde nejde o "šokující" pointu jako spíš o vyobrazení zoufalého psychického stavu zoufalé hlavní postavy za příšerné doby, které se projeví neohroženým dvojníkem, který si se vším ví rady. V tom případě je to psychologické drama, na kterém mi sice vadí určitá roztěkanost (některá místa jsou příliš rychlá a jiná zase zničehonic zpomalí), ale i tak se mi líbí, přijde mi silné, filmařsky chytře zpracované a něco ve mě určitě zanechá, ačkoli to není film, ke kterému se budu zrovna rád vracet. Což nemyslím nijak špatně, jen to prostě není zrovna hezké pokoukání, podobně jako třeba Manila ve spárech světa. Oproti Manile se mi ale tyhle Dvě kapky vody líbí víc, ačkoli jako jediný důvod proč dokážu uvést jen to, že se mi na nich hůř hledají negativa. 4* ()
Reziser Fons Rademakers natocil posobivy fryler odohravajuci sa na pozadi Druhej svetovej. Hm, ono dnes uz WWII je preinformatizovana, fakt inforamcii o nej je prilis vela, ak to takto pojde dalej tato preinformatizovanost a ak nam budu historici dalej davat take rozsiahle a vycerpavajuce info, tak sa nepochybne dozvieme i Stalinov oblubeny obchod so zachodovymi stetkami, urcite sa potom dozvieme ci Ajzenhover prikazal vojakom pred bitkou cistit a vytirat hajzly v smere pohybu hodinovych ruciciek alebo proti smeru pohybu hodinovych ruciciek. a deskriptivnu analyzu rannej stolice kazdeho japonskeho generala, ba dokonca i samotneho Hideki Todzo-a. K Jo a hovorite ze aj nieco k filmu by som mal napisat : super filmecek, vynimocne kvalitna tema znamena i kvalitny film : 74 % ()
Pľuvajúci obraz, ako sa mimochodom tiež nazýva práve i tento mimoriadne rafinovaný, a k tomu azda i obzvláštne znepokojivý, holandský, vojnový titul z obdobia samotnej okupácie Holandska nacistickým Wehrmachtom počas II. svetovej vojny; mi vskutku v priebehu projekcie napľuval až toľko »scenáristických pľuvancov« rovno do tváre, že som tomu takmer pomaly vlastne ani poriadne nechápal, akú bohatú spotrebu «dejových slín» na mňa daný autor celkovo vychrlil, čo sa mi veru teda už hodne dlho nestalo, aby som po skončení daného titulu ostal, ako nejaký paralyzovaný pacient, ktorý tesne predtým absolvoval i poriadnu dávku elektrošokov, z čoho sa určitý časový úsek nemohol akosi vôbec spamätať... • Totižto, aby som bol predsa trocha viac konkrétnejším, tak akýsi sebavedomý trafikant, ovládajúci bojové umenie v podobe juda - Hennie Ducker; jedného večera spozoruje úplne klasickú situáciu v tom zmysle, ako sa mu neďaleko domu zrazu nadnáša nejaký výsadkár, z ktorého sa náhle vykľuje voľajaký špión menom Dorbeck, ktorý by dokonca tomuto ústrednému protagonistovi, ako by nenormálne z oka vypadol; áno, presne tak, a ak náhodou teraz narážate zrovna na to, že sa podobajú, ako dajaké »siamské dvojičky,« tak vtedy zrejme ani nie ste príliš ďaleko vzdialení od pravdy; skrátka: tentoraz ste na správnej adrese! • Inými slovami povedané: predavač z trafiky sa vari odteraz namáča až po uši do akejsi spleti špiónskych aktivít, že možno aj takí James Bond & Jason Bourne - sú popri ňom ešte celkom prikrátkymi zelenáčmi v zornom poli, ktorí sa majú čo učiť, čiže tým pádom by sa dalo hádam podotknúť i to, že protagonista sa čo najlepšie naučil, ako úspešne vyviaznuť z komplikovaných situácií, nakoľko sa čoraz intenzívnejšie zapájal do nebezpečnejších procesov, keď mu to povedzme i [ne]raz kompletne prerástlo až cez hlavu, alebo dianie bolo potom dole hlavou postavené..., ale to už by som následne do spoilerov zachádzal, čo rozhodne nechcem. • Šikovné kinematografické dielo, ktorému surovú kompozíciu obrazu vzápätí vštepil i naprosto renomovaný, francúzsky kameraman - [francúzskej] novej vlny - Raoul Coutard; v podstate celé stálo a padalo - nielen na stroho strihovej, skoro až chirurgicky presnej skladbe, ale zároveň i na nadštandardnom hereckom prejave zo strany Lexa Schoorela, ktorý možnože miestami trocha viacej pritlačil na pílu, ako bolo prípustné, no našťastie ani nijako zase extra zvlášť tým nestupil ďalší priebeh môjho vypätého sledovania, ktoré sa napokon vďaka autorskému rukopisu Fonsa Rademakersa dotiahlo takmer až do dokonalosti - na báze vybrúsenia tupých hrán, s ktorými sa náramne kvalitne vyhral = kvalitná práca remeselníka. • Proste niečo i na princíp toho poznatku, že ktorýsi «filmový šmyk,» zväčša očakávate iba z ľavotočivej zákruty, no dostaví sa z tej pravotočivej, čo najmenej čakáte, keď zvyknem hovorievať: „Vždy sa stane to, čo najmenej očakávaš,” čo platí nielenže vo filmovom svete, ale aj na ten skutočný sa to vzťahuje obzvlášť... Spomeňte si na to, kedy ste boli naposledy - či už milo - alebo nemilo - prekvapení? () (méně) (více)
"Dorbeck ví všechno...Najděte Dorbecka" Válečná dramata mám rád, tak jsem se na tento nizozemský snímek dost těšil. Dostal jsem ale trošku něco jiného, než co jsem očekával. Ten příběh mladého Duckera za války mě určitě dokázal pěkně vtáhnout, mělo to napětí a mělo to i slušně psychologizující atmosféru. Ten zvrat v ději po konci války mě přiznávám dost zaskočil a musím říct i trošku naštval. Ale asi uznávám, že vypointované to bylo vskutku pěkně. V těch scénách, kde se Ducker snaží dokázat, jak to celé vlastně bylo, bych asi zpětně dokázal ocenit jistý kafkovský nádech. Během samotného sledování jsem měl ale obavu, aby to celé nevyznělo, jako že nás filmaři celou tu dobu předtím vodili za nos. Po závěrečné scény se mi sice trošku ulevilo, ale přišlo mi to takové useknuté. ()
Zajímavosti (4)
- Film navštívilo přibližně 470 000 diváků. (classic)
- Willem Frederik Hermans si původně napsal scénář sám podle vlastního románu. Podle Fonse Rademakerse by Hermans trval na „adekvátním“ zfilmování svého románu – což by vedlo k osmnáctihodinovému filmu. Rademakers proto dokončil scénář volně podle knihy sám. Příjmení hlavní postavy Hermansova románu, Osewoudt, bylo ve filmu změněno na Ducker (Lex Schoorel). Kromě mnoha dalších rozdílů je nejvýraznějším rozdílem mezi knihou a filmem přidaná závěrečná scéna, která se odehrává na atolu a zanechává diváka v ještě větším zmatku. (classic)
- Pivní magnát Freddy Heineken, který si ve filmu zahrál malou epizodní roli, investoval do filmu pod podmínkou, že jeho tehdejší přítelkyně Nan Los dostane roli. Film se stal jeho majetkem. V roce 1969 se Heineken rozhodl, že film již nebude „z osobních důvodů“ promítat. Krátce předtím se Heinekenův vztah s Nan Los rozpadl. Po smrti Freddyho Heinekena v roce 2002 byl film znovu uveden. (classic)
Reklama