Podezření

Vynikající komorní drama; navíc s herci, kterých si nesmírně vážím a kteří jsou pro mně osobně zástupci zlaté éry české kinematografie. Rudolf Hrušínský se svými "fízlovskými móresy" dokáže uhranout téměr jako ve SPALOVAČI MRTVOL. Vlastimil Brodský - coby onen nejspravedlivější a nejměkčí - je dojemný... a přesto si u něj nejste jisti, co si o něm myslet. Nemohu opomenout ani Františka Husáka plus Pavla Landovského. Shrnuto a podtrženo: Smekám klobouk - na tak malém prostoru udělat takové drama. (22.05.2005)

Hry Jiřího Hubača mám rád a rovnako aj herectvo Rudolfa Hrušínského a Vlastimila Brodského. Preto som Podezření zvedavo očakával. Výsledok ma síce nenadchol, ale ani nejako mimoriadne nesklamal. Herci boli perfektní, a to nielen dvaja vyššie uvedení. Problémom bolo, že prvotný dramatický nábeh najprv zabehol do sledovania účinkov stresu na správanie sa malej izolovanej skupinky, aby sa v závere rozplynul do stratena. A práve pre ten vypustený záver nemôžem ísť vyššie než na mierny nadpriemer. Aj keď je to od Hubača a s takými hercami. (09.05.2010)

Hra Podezření nejprve vypadá jako trochu násilně napsaná, víc chtění než umění, jen se nějak dostat k pointě. Od začátku vám totiž bude jasné, že v závěru čeká jedna ze dvou možných point a jen jste zvědavi, která. Garantuji vám, že než závěr přijde, tak na jakoukoli pointu zapomenete. Ta úplně finální tečka to podle mě trochu zazdila (bez ní bych uvažoval o pěti hvězdičkách), ale ta se dá snadno odmyslet. (Ale jak píše PollyJean - to nepatřičně působící finále navíc ještě udržuje ve hře tématicky důležité alternativy.) Čtyři smutní hrdinové Matějovského Podezření jsou vlastně v podobné situaci jako postavy jeho o rok starší hry Pasiáns. A dirigentem nedobrovolné společnosti je opět Rudolf Hrušínský. Skutečné reálie života pod vražednou okupační moci ovšem dodávají Podezření patřičné grády - nikoli fantaskní modelová situace, nýbrž nedávno žitá historická realita. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl jiný film oehrávající se za nacistické okupace, který by situaci aktuální či hrozící perzekuce pojímal čistě jako situační studii. Ale čím více se zde odhlíží od okupantů, čím více zde tato mocenská zvůle plní jen modelovou funkci, tím lépe slouží také naopak k tomu, aby divák předloženou studii opravdu procítil jako něco, co se ho týká zcela bezprostředně. Specielně český divák. Ostatně ve fázi, kdy děj nejvíce graduje, vtahuje diváka nenápadně do hry, předkládaje mu jistou alternativu výkladu celé situace, aniž by se cokoli výslovně naznačovalo. (24.01.2016)

Tak nadčasové a univerzální, až z toho mrazí. Precizní studie lidských povah, kdy bojící se člověk je schopen snad všeho. Hrušínskému zlotřilci šli a ten jeho "gestapácký" Hanousek byl odporný, pokřivený charakter pak dokreslil v závěru. Otevřený konec je ponechán na divákovi, což je v pořádku. Je jasné, proč tenhle film jako řada jiných skončil v trezoru, páč soudruzi byli sice vesměs hloupí, ale zas až tak ne... (23.09.2023)

Za okupace jsou do školní třídy převezeni čtyři lidé. Nevědí proč ani na jak dlouho. Čekají, že budou vyslýcháni a tak se snaží připravit vzájemné alibi. Všichni čtyři bydleli v jednom hotelu a tak se znají od vidění. Něco se v hotelu stalo a oni mají být vyslýcháni a snad i potrestání. Charaktery se ve stresu kroutí a mění v jiné. To, co začalo jako teorie výslechu, končí jako obvinění. Po stresu se ti "hodní" lidé zase vrací do svých rolí. Padne velmi pravdivá poznámka: Lidé jsou hodní, jen když jsou k tomu nuceni ! (15.10.2010)