Podezření

Je to o lidech. O těch obyčejných, kteří se ocitnou pod tlakem a pak se teprve ukáže, co jsou vlastně zač. Takže samozřejmě nečekejte nic dobrého - tedy kromě strhujících hereckých výkonů a skvěle mrazivého scénáře. Po několika minutách jsem byl přesvědčený, že na takový film dnes nemám náladu a pustím si ho jindy - jenže potomě mě do sebe přímo vtáhl a nedal mi na vybranou. Jakmile začal Rudolf Hrušínský předvádět Vlastimilu Brodskému názorně křížový výslech, nemohl jsem se nedodívat do konce. (17.05.2017)

Tak nadčasové a univerzální, až z toho mrazí. Precizní studie lidských povah, kdy bojící se člověk je schopen snad všeho. Hrušínskému zlotřilci šli a ten jeho "gestapácký" Hanousek byl odporný, pokřivený charakter pak dokreslil v závěru. Otevřený konec je ponechán na divákovi, což je v pořádku. Je jasné, proč tenhle film jako řada jiných skončil v trezoru, páč soudruzi byli sice vesměs hloupí, ale zas až tak ne... (23.09.2023)

Hra Podezření nejprve vypadá jako trochu násilně napsaná, víc chtění než umění, jen se nějak dostat k pointě. Od začátku vám totiž bude jasné, že v závěru čeká jedna ze dvou možných point a jen jste zvědavi, která. Garantuji vám, že než závěr přijde, tak na jakoukoli pointu zapomenete. Ta úplně finální tečka to podle mě trochu zazdila (bez ní bych uvažoval o pěti hvězdičkách), ale ta se dá snadno odmyslet. (Ale jak píše PollyJean - to nepatřičně působící finále navíc ještě udržuje ve hře tématicky důležité alternativy.) Čtyři smutní hrdinové Matějovského Podezření jsou vlastně v podobné situaci jako postavy jeho o rok starší hry Pasiáns. A dirigentem nedobrovolné společnosti je opět Rudolf Hrušínský. Skutečné reálie života pod vražednou okupační moci ovšem dodávají Podezření patřičné grády - nikoli fantaskní modelová situace, nýbrž nedávno žitá historická realita. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl jiný film oehrávající se za nacistické okupace, který by situaci aktuální či hrozící perzekuce pojímal čistě jako situační studii. Ale čím více se zde odhlíží od okupantů, čím více zde tato mocenská zvůle plní jen modelovou funkci, tím lépe slouží také naopak k tomu, aby divák předloženou studii opravdu procítil jako něco, co se ho týká zcela bezprostředně. Specielně český divák. Ostatně ve fázi, kdy děj nejvíce graduje, vtahuje diváka nenápadně do hry, předkládaje mu jistou alternativu výkladu celé situace, aniž by se cokoli výslovně naznačovalo. (24.01.2016)

Za okupace jsou do školní třídy převezeni čtyři lidé. Nevědí proč ani na jak dlouho. Čekají, že budou vyslýcháni a tak se snaží připravit vzájemné alibi. Všichni čtyři bydleli v jednom hotelu a tak se znají od vidění. Něco se v hotelu stalo a oni mají být vyslýcháni a snad i potrestání. Charaktery se ve stresu kroutí a mění v jiné. To, co začalo jako teorie výslechu, končí jako obvinění. Po stresu se ti "hodní" lidé zase vrací do svých rolí. Padne velmi pravdivá poznámka: Lidé jsou hodní, jen když jsou k tomu nuceni ! (15.10.2010)

Na malom priestore ukážka toho, ako zhubne môže vplývať moc na psychiku inak spravodlivého jedinca. Človek sa o sebe hold dozvie veci najmä v hraničných situáciách, a to dokonca aj pokiaľ ide "iba" o hru. Na konci ale vysvitne, že všetko mohlo byť aj úplne inak, čo ale na povahových charakteristikách dotyčných nič nemení. Na televízny film určite dostatočné, aj na potenciálnu divadelnú hru, ale dalo sa do tej hodiny, myslím si, "vtesnať" toho ešte viac. (27.11.2019)