Unaveni sluncem 2: Odpor

Nikita je pořád Michalkov, ale tady už z té hrany přehnané sentimentality "konečně" spadnul. A nejednou. Všechny ty patetické zpomalovačky a rádoby dramatické záběry, podtrhnuté občas extra nevhodnou hudbou, dělají z minimálně čtyřhvězdičkového (nenudí a ještě "to" tam trochu je) filmu hodně rozpačitou podívanou. 152minutová verze navíc působí dojmem hrubého náčrtu, který se Michalkov chystá ještě přeskládat, opracovat a obrousit. Těžko uvěřit, že je s výsledkem vážně spokojený - jako srdíčko a narciska byl vždycky, ale tohle už je minimálně na vytahání za kníry. .................. (KVIFF, 2. řada Velkýho, papa Michalkov na pódiu) (10.07.2010)

Pokračování (?) původního filmu mě zmátlo a Nikita Michalkov, jako spoluautor scénáře, riskoval přeražené kotníky, pokud by měl před Annie Wilkes obhájit podivně navazující děj. Generál Kotov byl zastřelen v roce 1936 (původní informace), v roce 1941 (nová informace), nebyl zastřelen vůbec (nejnovější informace). O jeho rodině ani nemluvím. Válečné scény ve mně místy budily dojem, že jde o parodii (defekace, zásah světlicí, Ju 87 vybavený pumovnicí atd.), na druhou stranu musím ocenit vrcholně realistickou scénu, která ukazuje, co všechno je typický chlap ochoten podstoupit, aby přemluvil ženu k odhalení půvabů. (26.02.2018)

Voľné pokračovanie po takmer 16 rokoch a veruže riadne dlhé. Dej prekypuje rôznymi zaujímavými scénami, časovými návratmi, viacerými líniami, no rozhodne vojnu neidealizuje, no a ten pátos, či priam nezmyselné detinské scény boli len vyjadrením, že človek potrebuje nádej a vo vojne to tak často býva, že sa ľudia upínajú k nezmyselnostiam, aby všetko nebolo len o zabíjaní a neporazilo ich zo všetkého naokolo. Vo filme mi však napriek tomu chýbalo niečo hlbšie. Je mi jasné, že sovietske reálie boli dosť duchovne chladné, že veci boli chaotické počas vojny a to tu podľa mňa je dosť dobre vyjadrené. Nejaký hlbší dojem z toho nemám, ale ako napísala užívateľka Jezinka.Jezinka, že je to práve o vojne, láske, viere a nádeji. (14.03.2014)

Prvotní divácký pocit po zhlédnutí Unaveni sluncem 2. naznačuje, že se Michalkov dopustil blasfemie na vlastním díle. Trošku se to podobá představě, v níž by Tarkovskij natočil pokračování Stalker 2: Invaze jako akční sci-fi. (Michalkov by v tomto duchu mohl celou ságu završit filmem Unaveni sluncem 3: Stalin vrací úder.) „Dvojka“ má s „jedničkou“ společného jen velmi málo. Oproti čechovovskými dramaty inspirované atmosféře v Unaveni sluncem, kde na sebe zlo bere podobu nepřítomného molocha operujícího skrytě v zákulisí divadla lidských osudů, nám tvůrce předkládá nesourodou směs válečného akčního eposu protkaného střídavě chtěných i nechtěným grotesknem a zároveň hlubokým patosem. Místo původní promyšlené a konzistentní koncepci působí pokračování až seriálově roztříštěně. http://www.indiefilm.cz/2011/07/23/dvd-unaveni-sluncem-2-odpor/ (08.08.2011)

20% - Takovýhle průšvih jsem od velikého Michalkova skutečně nečekal. Tento film je smutnou hromádkou zbytečných epizod bez náznaku formy. Je vidět zoufalá snaha o jakýsi pathos a nostalgii, ale bez nějakého jasného sdělení, nebo postavy, na kterou bychom se upnuli to prostě nefunguje... Scénář působí dojmem školní slohové práce jakéhosi grafomana. Jsem příliš zklamaný, abych se tu rozepisoval o špatné hudbě, mizerném herectví a ostinátním opakováním téhož. (31.10.2011)