Znamení kotvy

♫ Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku... Od Františka Čápa (a rovněž s Hanou Vítovou v hlavní roli) mě už před časem velice zaujal film Noční motýl, natočen ještě za Protektorátu. Znamení kotvy, krásná romance z prostředí námořníků, úspěšně na tenhle styl navazuje. V prostředí lodních přístavů na Dunaji, temných nočních uliček, zapadlé hospody i velkovýpravného varieté vykouzlil režisér Čáp společně s hudebním skladatelem Jiřím Srnkou jedinečnou atmosféru pro baladu o lásce, dobrodružství a zločinu, připomínající v určitých pasážích žánr film-noir. Hana Vítová vytváří postavu ztracené a unesené dívky, trpící pod rukou rafinovaného iluzionisty a toužící po návratu, svobodě a lásce. Naděje přichází, když se seznamuje s mladým zamilovaným kormidelníkem, ale není zdaleka vše jednoduché... Výborně uchopené postavy v tomto příběhu skvěle stvárnili bardi jako Kohout, Struna, Štěpánek nebo Zdeňka Baladová, ale taky představitelé mladé začínající herecké generace Július Pántik a Vladimír Salač. Překrásná podívaná po všech stránkách. 95% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (31.12.2017)

♫ "Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku..." V tmavých zákoutích bratislavského přístavu můžeme narazit nejen na statné lodníky, ale především na tajemnou mladou ženu (Hana Vítová). Její příběh o tom, jak se dostala do područí jednoho hypnotizéra, se zdá být skoro k neuvěření. Do poslední chvíle jsem s napětí očekával, zda ten příběh bude mít šťastný konec a do posledního dechu pak sledoval, co se odehraje na palubě lodi Kormorán. Celý film Františka Čápa s minimálně částečně noir atmosférou (deštivého dne) a působivou hudbou Jiřího Srnky mě dokázal dokonale vcucnout a nepustit.          (15.11.2023)

Atmosféra prístavnej povojnovej Bratislavy, plná námorníckych krčiem, šľapiek, hypnotizujúcich iluzionistov, večne hroziacich záplav a temných siluet uličiek, hradu, z ktorého bola v povojnových časoch stále len zrúcanina. Tak táto rázovitá, námornícka nálada dokonale prebíja dej. Dominuje jej, vo filme nikde nepomenovaná, rieka Dunaj. Plná nezregulovanej, divo sa valiacej masy vody s neustále sa tvoriacimi zradnými tisíckami vírov na hladine. Za desiatky záberov dnes už dávno skrotenej, lebo zregulovanej rieky, srdca mesta, neskôr preťatého stavbou mosta s UFOm (inak takto mosta Slovenského národného povstania), ktoré sú už len archívnou spomienkou na divo romantické, v súčasnosti prevažne prestavané a často nejestvujúce miesta, musím k hodnoteniu hviezdičku prihodiť. (14.05.2021)

Vůně tajemných rodokapsů prolíná se celým filmem, když námořníci v přístavu zapletou se do podivného starého příběhu zmizení otce a dcery. Matka dcery stále ještě bloudí ulicemi města a hledá svou Pavlínku, považovaná všemi za blázna a všem pro smích. Jednoho dne však do města dorazí kouzelník a iluzionista a na plakátech je právě ona zmizelá Pavlínka. Velmi dobře natočený napínavý film, v němž prim hraje jako vždy Zdeněk Štěpánek. 80% (09.02.2014)

Naprosto nejlepší z poválečných filmů a geniální zadostiučinění pro Hanu Vítovou, která brzy spadla z hereckého nebe na dno referentky MNV. Viděno dnešní optikou - lepší, než všechny domácí filmy, které se kdy jen o Oscara ucházely. I ta Baldová je tady geniálnější, než v celé Morálce, která je sama o sobě dost hrozná. (19.02.2009)