Režie:
Jan MatějovskýScénář:
Miloš SmetanaKamera:
Alois NožičkaHudba:
Milan ŠolcHrají:
Petr Haničinec, Daniela Kolářová, Václav Postránecký, Zdeněk Buchvaldek, Jan Kanyza, František Němec, Václav Švorc, Václav Neužil st., Bohumil Šeda, Miroslav Částek, Karel Vlček, Jiří Zahajský (více)Obsahy(1)
Epizoda ze života Jiřího z Poděbrad, posledního krále z českého rodu... Hra Miloše Smetany zachycuje úsek ze života Jiřího z Poděbrad od korunovace po úmrtí (1458–1471) a vytváří tak portrét pozoruhodného panovníka, jehož jméno zářilo jako symbol české státnosti, jako symbol vítězného vojevůdce a rozvážného státníka; mohutné, složité a rozporuplné osobnosti uprostřed velmi dramatického patnáctého století. Třináct let samostatné vlády chtěl ze všech sil uhájit to, co vybojovalo husitství; chtěl to uhájit i v době a v prostředí, které naopak chtělo s husitstvím zúčtovat. Právě v této napjaté době vznikla Poděbradova myšlenka vytvořit spolek panovníků, kteří by konflikty řešili dohodami a smlouvami, a ne válkou. I jako otec přinesl oběť své milované zemi, když korunu českého krále nepředal svému synovi, ale polskému králi Vladislavovi. Ne nadarmo jej František Palacký nazval „knížetem míru“. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Nenechte se odradit tím, jak herci -zvlášť ze začátku- divadelně přehrávají; s přibývajícími minutami je příběh stále zajímavější. Opravdu. I pro mě to bylo dost nečekané, neboť jsem dobu Jiřího z Poděbrad doposavad vnímal jen jako takový předěl mezi husitskými válkami a Jagellonci. Až tohle dílko mi otevřelo oči, jak šeredně jsem se mýlil. Král Jiří se pro mě rázem stal jednou z nejpozoruhodnějších figur mezi českými panovníky. Něco si o něm asi seženu. ()
Portrét Jiřího z Poděbrad už je dnes v mnohém překonaný. Určitě bych ho nelíčil jako slabého či nerozhodného krále. Nebyl krve královské, navíc podobojí, jeho pozice v evropské diplomacii byla mimořádně těžká. Jeho přirozený spojenec též nekrálovský zvolenec Matyáš Korvín mu podrazil nohy ve chvíli, kdy si oba mohli být prospěšní. Jako milovník míru proválčil Poděbrad většinu své vlády a mír za něj uzavřel až nástupce Vladislav. Fakticky byl králem českým, ve vedlejších zemích nevládl. Inscenace pozoruhodná, nutno předem znát dějiny a hlavně postavy, které v ní vystupují. 70% ()
Československý historický televizní film odehrávající se v 15. století za vlády Jiřího z Poděbrad (1420-1471), jediného českého krále jmenovaného z české šlechty. Snímek začíná jeho zvolením českým králem v roce 1458 a končí smrtí, přičemž nejvíce se věnuje Jiřího konfliktu s papežem kvůli zachování Basilejských kompaktát z roku 1436, která zaručovala v českých zemích přijímání pod obojí, tedy uznávala jak víru katolickou, tak i kališnickou. Českého panovníka, jenž se za žádnou cenu nechtěl vzdát výhody náboženské svobody a současně usiloval o vyřešení všech vnitrostátních i mezinárodních sporů mírovou cestou, ztvárnil P. Haničinec. Jeho druhou manželku Johanu z Rožmitálu, moudrou ženu, s níž často rozmlouval o politických záležitostech a věrně stojící po boku až do Jiřího smrti, si zahrála D. Kolářová. Králova syna Viktorína z prvního manželství představoval J. Kanyza a Jiřího největšího politického protivníka Matyáše Korvína, který se spojil se zrádnou českou katolickou šlechtou a byl vyobrazen poněkud mdlého rozumu, hrál V. Postránecký. Ve snímku se objevili i dva papežové, Pius II. a jeho následník Pavel II., prezentovaní pro mě neznámými herci, a tito prostředníci Božích slov na Zemi se vyznačovali komickou červenou čapkou, nelítostnou snahou zrušit všechna reformní hnutí ohrožující výsadní postavení římsko-katolické církve a také potřebou omezit moc moc Jiřího z Poděbrad, který byl nazván kacířským králem. V dalších rolích můžeme sledovat královského šaška Palečka (V. Švorc), vždy moudře a upřímně radícímu svému králi a několik věrných českých šlechticů, z nichž nejvýznamnější byl zřejmě F. Němec a J. Zahajský. Režisér J. Matějovský natočil další zajímavé televizní historické dílo, kterých se od různých režisérů objevilo v roce 1974 několik. U tohoto filmu bych se přikláněl k průměrnému hodnocení. ()
Nepříliš nápaditá TV inscenace, jejímž hlavním posláním bylo zřejmě didaktické přiblížení jednoho z významných úseků našich dějin podle dobově platných školních osnov. V tom svůj účel vcelku splnila, zato po umělecké stránce to dopadlo spíš podprůměrně. O tom, že tvůrci ani zřejmě neměli žádné vysoké ambice v tomto směru svědčí i angažování většinou druhořadých nebo ještě mladých herců, z nichž (alespoň některých) se teprve skutečné osobnosti měly postupně stát. Jedinou opravdu vyzrálou hereckou figurou z tehdejší špičky zde byl jen Petr Haničinec, který jediný také celkové vyznění zachraňoval, sám na to ale pochopitelně nemohl stačit. Doslova otřesný výkon, plný až amatérsky toporného přehrávání, pak předvedla zejména D. Kolářová. Kvalitou typicky normalizační produkt, občasné Jiříkovo titulování "bratře králi" mi v uších znělo skoro jako "soudruhu králi". ()
Ryze divadelní formou zpracovaná televizní hra na historické motivy. Formě jsou tudíž přizpůsobeny i herecké výkony, takže jako filmové - či televizní dílo vyznívá tahle inscenace dosti ploše. Každopádně v kontextu tehdejší normalizační tvorby jde nesporně o zajímavý a po více jak třiceti letech i stále shlédnutelný >umělecký< počin... ()
Reklama