Poslední královna

Velkoryse natočené drama posledních několika let vládnutí italské královské rodiny předtím, než italskou monarchii zlikvidovala druhá světová válka. Co filmu hází klacky pod nohy, je jeho předlouhá stopáž, s tím spojená rozvláčnost, a pak také chaos, který většina Neitalů má v tom, kdy s kým a proti komu Itálie ve které chvíli v téhle válce byla. (16.08.2014)

Výborná televizní inscenace s neschematicky pojatými postavami historických osobností. V obsazení převažují méně známí herci, resp. herci vedlejších rolí. Za sebe bych vyzdvihl především nedávno zesnulou Janu Andresíkovou v hlavní roli Elišky Přemyslovny (škoda, že jich neměla více). Stejně dobrá je i Marie Drahokoupilová jako Eliška Rejčka. (31.10.2020)

Dramaturgie Československé televize byla obdivuhodná. Zřejmě se někomu zdálo, že televize natáčí málo inscenací z české historie a tak jich v roce 1974 vzniklo hned několik. Královský gambit, Králův kalich, Vrtkavý král, Břetislav a Jitka, Píšťalka pro dva a další. A také tato inscenace. Při převodu takhle hluboké historie na obrazovku se musí dialogy vymyslet, ale aby se musela i překrucovat historie, to si myslím, že nebylo zapotřebí. Původně jsem čekal, že tvůrci udělají z Elišky Přemyslovny světici a modlu. Ona taková nebyla. Byla hrdá, pyšná a tvrdohlavá. Ale že z ní udělají pomstychtivou neurotičku, to jsem opravdu nečekal. S intrikářů Jindřicha z Lipé a Alžběty Rejčky udělali zkoušené chudáky. Každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že Jindřich z Lipé poštval krále Jana proti královně Elišce díky falešnému obvinění, že chystá Eliška na hradě Lokti spiknutí proti králi, zatímco Eliška se tam ve skutečnosti schovávala ze strachu ze spiknutí proti ní a králi. V inscenaci se z Elišky Přemyslovny stala pomstychtivá intrikánka. Ateliérové stavby inscenace jsou hodně chudé, všechno je do žluta až červena a kazí to dojem z jinak dobrého zpracování, hlavně scénáře (ne, z historického hlediska). Jana Andresíková se zhostila titulní role velmi dobře a ukázala, že je opravdu škoda, že takové příležitosti dostávala jen ojediněle. (26.02.2007)

Československá televizní historická inscenace o osudech Elišky Přemyslovny (1292-1330), poslední královny z rodu Přemyslovců. Příběh se věnuje etapě jejího života od svatby s Janem Lucemburským ve Špýru v roce 1310 a končí jejich rozchodem na Lokti několik let poté. Do role královny, jejíž nenávist k nepřátelům neznala míru a která svým nevybíravým hysterickým chováním a zlou povahou, jež byla zřejmě zapříčiněna duševní chorobou, od sebe v průběhu času odehnala všechny své blízké, byla obsazena J. Andresíková. Jan Lucemburský (přesvědčivý J. Hanzlík), jenž svou ženu zpočátku upřímně miloval, avšak když se mu jeho choť pletla do panovnických záležitostí a když si po roztržce vzala jako rukojmí jejich syna, budoucího císaře Karla IV., definitivně se od ní odloučil a věnoval se až do své smrti povolání rytíře. Ve snímku Z. Kubečka je jasně vidět, jak nelehkou pozici měl král Jan mezi odbojnou českou šlechtou, mezi jejíž představiteli vynikal uvážlivý Jindřich z Lipé (V. Neužil). Další významnou postavou v té době byla dvojnásobná královská vdova Eliška Rejčka, jež v té době byla vnímána jako milenka zmíněného Jindřicha z Lipé. Elišku Rejčku, mezi níž a její nevlastní dcerou Eliškou Přemyslovnou vládlo otevřené nepřátelství, ztvárnila nepřehlédnutelná M. Drahokoupilová. Tato herečka u mě platí za jednu z nejpůvabnějších českých hereček a v tomto snímku to svou přirozenou krásou, sebevědomými vznešenými pohyby, zářícíma očima a neodolatelným úsměvem potvrdila. Ve vedlejších rolích se objevil V. Šmeral jako arcibiskup, K. Urbánek a J. Kanyza coby čeští šlechticové a J. Drbohlavová v roli královniny služebné. Atentátníkem, jenž byl královnou vyzván k zabití Jindřicha z Lipé a během svého hanebného činu fatálně selhal, neboť zvolil doslova stupidní provedení, byl M. Nohýnek. K dílu pana Kubečka nemám žádných námitek, neboť výprava, kostýmy, příběh i herecké výkony byly věrohodné, a tedy i celý film hodnotím nadprůměrně. (17.12.2020)

Ženy na královském trůně to měly vždycky těžké. O tom nění žádnýh pochyb. Jana Andresíková naprosto přesně splnila mé představy o královně. Není to jenom čarodějnice z Arabely, ale tak si ji budeme pamatovat asi úplně všichni. Ale i Marie Drahokoupilová stála taky za to. Obě dokonale ztvárnily osudové ženy. Takže jim oběma velké díky. Možná, že ty dvě si měly role prohodit. Bylo by to ještě mnohem zajímavější. Jan Lucemburský snad nebyl tak mladičky, vždyť byl jen o pět let mladší než jeho drahá choť. Tenkrát se ale na věk pohlíželo jinak než dnes.Moc příjemná inscenace. (25.10.2017)