Poslední královna

Může se zdát, že Andresíková svou Elišku přehrává, ale z toho co jsem o ní přečetl, šlo o pyšnou a politicky zaslepenou panovnici, takže je toto zpodobnění možná i reálné. Eliška odmítá po vzoru svého děda Přemysla Otakara podíl panstva na vládě a snaží se opírat o nedávno založená města, která Koruně patří a jsou oporou královou. Jindřich z Lipé, exponent panstva, jest protivníkem královniným a starým přítelem krále Jana. Jan Lucemburský neznalý poměrů se dostává do složitých intrik panstva, Elišky a druhé královny Rejčky. Rejčka (sama geniální námět na film) - je vdova po dvou předchozích českých králích a vládne svazu východočeských věnných měst, navíc krásná, mocná milenka Jinřicha z Lipé. Eliška ji bytostně nesnáší. Jejich konflikt (Elišky a Rejčky) rozvrací království. Král Jan zbavuje Elišku podílu na moci, předává správu páně Jindřichovi a odjíždí ze země. Potud historie, velmi slušně napsaná v románu Daňkově Král utíká z boje. Podobné partie se dočkáme i v tomto filmu a rozhodně se ta partie vydařila. 85% (18.03.2017)

Československá televizní historická inscenace o osudech Elišky Přemyslovny (1292-1330), poslední královny z rodu Přemyslovců. Příběh se věnuje etapě jejího života od svatby s Janem Lucemburským ve Špýru v roce 1310 a končí jejich rozchodem na Lokti několik let poté. Do role královny, jejíž nenávist k nepřátelům neznala míru a která svým nevybíravým hysterickým chováním a zlou povahou, jež byla zřejmě zapříčiněna duševní chorobou, od sebe v průběhu času odehnala všechny své blízké, byla obsazena J. Andresíková. Jan Lucemburský (přesvědčivý J. Hanzlík), jenž svou ženu zpočátku upřímně miloval, avšak když se mu jeho choť pletla do panovnických záležitostí a když si po roztržce vzala jako rukojmí jejich syna, budoucího císaře Karla IV., definitivně se od ní odloučil a věnoval se až do své smrti povolání rytíře. Ve snímku Z. Kubečka je jasně vidět, jak nelehkou pozici měl král Jan mezi odbojnou českou šlechtou, mezi jejíž představiteli vynikal uvážlivý Jindřich z Lipé (V. Neužil). Další významnou postavou v té době byla dvojnásobná královská vdova Eliška Rejčka, jež v té době byla vnímána jako milenka zmíněného Jindřicha z Lipé. Elišku Rejčku, mezi níž a její nevlastní dcerou Eliškou Přemyslovnou vládlo otevřené nepřátelství, ztvárnila nepřehlédnutelná M. Drahokoupilová. Tato herečka u mě platí za jednu z nejpůvabnějších českých hereček a v tomto snímku to svou přirozenou krásou, sebevědomými vznešenými pohyby, zářícíma očima a neodolatelným úsměvem potvrdila. Ve vedlejších rolích se objevil V. Šmeral jako arcibiskup, K. Urbánek a J. Kanyza coby čeští šlechticové a J. Drbohlavová v roli královniny služebné. Atentátníkem, jenž byl královnou vyzván k zabití Jindřicha z Lipé a během svého hanebného činu fatálně selhal, neboť zvolil doslova stupidní provedení, byl M. Nohýnek. K dílu pana Kubečka nemám žádných námitek, neboť výprava, kostýmy, příběh i herecké výkony byly věrohodné, a tedy i celý film hodnotím nadprůměrně. (17.12.2020)

Výborná televizní inscenace s neschematicky pojatými postavami historických osobností. V obsazení převažují méně známí herci, resp. herci vedlejších rolí. Za sebe bych vyzdvihl především nedávno zesnulou Janu Andresíkovou v hlavní roli Elišky Přemyslovny (škoda, že jich neměla více). Stejně dobrá je i Marie Drahokoupilová jako Eliška Rejčka. (31.10.2020)

Dramaturgie Československé televize byla obdivuhodná. Zřejmě se někomu zdálo, že televize natáčí málo inscenací z české historie a tak jich v roce 1974 vzniklo hned několik. Královský gambit, Králův kalich, Vrtkavý král, Břetislav a Jitka, Píšťalka pro dva a další. A také tato inscenace. Při převodu takhle hluboké historie na obrazovku se musí dialogy vymyslet, ale aby se musela i překrucovat historie, to si myslím, že nebylo zapotřebí. Původně jsem čekal, že tvůrci udělají z Elišky Přemyslovny světici a modlu. Ona taková nebyla. Byla hrdá, pyšná a tvrdohlavá. Ale že z ní udělají pomstychtivou neurotičku, to jsem opravdu nečekal. S intrikářů Jindřicha z Lipé a Alžběty Rejčky udělali zkoušené chudáky. Každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že Jindřich z Lipé poštval krále Jana proti královně Elišce díky falešnému obvinění, že chystá Eliška na hradě Lokti spiknutí proti králi, zatímco Eliška se tam ve skutečnosti schovávala ze strachu ze spiknutí proti ní a králi. V inscenaci se z Elišky Přemyslovny stala pomstychtivá intrikánka. Ateliérové stavby inscenace jsou hodně chudé, všechno je do žluta až červena a kazí to dojem z jinak dobrého zpracování, hlavně scénáře (ne, z historického hlediska). Jana Andresíková se zhostila titulní role velmi dobře a ukázala, že je opravdu škoda, že takové příležitosti dostávala jen ojediněle. (26.02.2007)

Trošku popíchnu kolegu Barta a napíšu, že každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že nikdo nemůže vědět, jak to tenkrát bylo. Filmaři si vybrali pohled alá Vaňková, takže z Elišky Přemyslovny udělali psychicky labilní ženu, která se utápí v odkazu svých předků, z Jana Lucemburského naivního floutka a duo Jindřich z Lipé - Richenza zde vystupje jako rozumný až státnický pár. Byť s tímhle podáním tak úplně nesouhlasím, nemám s ním problém. Dialogy celkem ušly a herci, o kterých to bylo především, mi také vrásky nedělali. Andresíková svou Elišku podala tak, jak měla, Hanzlík si po mladém Karlovi celkem s přehledem střihnul i pana otce, Neužil roli mocného Ronovce zvládl v pohodě a tak jediný menší problém jsem měl s Drahkoupilovou v roli Elišky Rejčky. Tuhle královnu mám zafixovanou jako středovevropskou Eleonoru Akvitánskou a to tahle herečka nesplňuje ani náhodou. Jinak celkem povedené. 75% (14.05.2016)