Dřevěná Marika

Jako natočit pohádku celovečerní stopáže podle jedné písničky o putování hudců, to chtělo asi velkou odvahu. Taky jsem si po čtyřiceti minutách říkal, kdy teda ta Marika zdřevění, jestli si jako třeba přesedí nohy, nebo co. Ta mytologie za tímhle příběhem chtěla rozvést, třeba jako v Jestřábí ženě, ne že dostanu nějaké neurčité náznaky z náhodně zpívané písničky, která vypadá, že zrovna šla kolem. Ale zase zde máme lidové stavby, kroje, zvyky, Turky, Špilberk a jeho kasemata, a ten příběh má slušný základ, žel jenom nedotažený a neprohloubený. Marika má hezká kukadla, a i když hraje zápornou roli, i Jana Epikaridis je zde čupr holka. Jašków poněkud přehrává a Jiří klika, tam nevím, jestli měl hrát takového ňoumu od začátku, když se pak zase neuvěřitelně statečně zachová, nebo prostě jen nasadil nějaký herecký kukuč a nešel mu sundat. Celkově docela pohoda pohádka, určitě ne pro děti, ale Moraváci si tam najdou své. Pokud jde o ústřední písničku, ta uhlazenější verze mi sedí víc. (02.12.2017)

Mně z tohoto filmu zůstala v paměti pěkná příroda, krásné kroje, krásná cimbálová hudba Petra Ulrycha, neobvyklý, silný příběh. Z takových skvělých ingrediencí je film sestavený, mohl se stát výrazným a zajímavým dílem, jenže já nevím - když jsem se na něj dívala, pořád mně tam něco skřípalo. Snad že mnoho scén je snímáno zbytečně zblízka, v jedné byl dokonce vidět rukáv někoho ze štábu. Také mnohdy není úplně jasné, co se děje, nejdramatičtější klíčové scény nevyzní tak, jak by měly, a hudba mně připadala, jako by byla nahraná v místnosti se špatnou akustikou či co. Být tahle pohádka lépe technicky zvládnutá, mohla být nádherná. Takhle královnou valašských pohádek pořád zůstává Pohádka svatojánské noci. (01.09.2012)

V hlavní roli skanzen, lidové či zlidovělé písně, kroje a jednoduchý příběh, odkazující k příběhům, které prabáby našich pradědů u draní peří vyprávěly, pokud je přímo neprožívaly, což bych rovněž nevylučovala. Pohádka má lidově amatérský punc, několikrát tady vzpomenutá ruka člena štábu v záběru (modrý rukáv v pravém dolním rohu, když jdou holky sbírat na začátku bejlí do lesa, to je pro ty, kdo to nepostřehli a připadají si trapně), léčení kavky je trochu nedomyšlené, údiv nad tím, že "už létá" nedává smysl, když odletěla už asi před osmi hodinami, verbování Ondráše je taky vzato hákem, nevyplývá z toho ta nutnost, ale i přes tyto drobnosti, ta upřímnost, opravdovost, která z toho čiší, drobné zádrhele naprosto válcuje. Už jen vhledem k atmosféře lidové slavnosti, kterou celá pohádka má, mi zdejší hodnocení připadá nespravedlivé. (16.08.2015)

Srdce moraváka plesá. Pěkné písničky Ulrychových a k tomu pěkná krajina a historické dřevěnky v krásném prostředí Rožnova. Škoda jen, že ta pohádka je slabší. Sestra Mariky jako by nevěděla má-li být ta hodná nebo ta špatná, chvíli tak, chvíli tak. Její charakter není dotažen do úplného konce. Je to trochu jednoduché dílko, ale díky kvalitnímu obsazení se na něj docela dobře dívá. Není to špatně strávených třiašedesát minut a přestože pohádka nezapadne do mého šuplíčku nejoblíbenějších, na to nedělní odpoledne se ke kafíčku a něčemu dobrému docela hodí. (02.12.2019)

Zpracování je až ostudně ochotnické, od hereckých výkonů přes dialogy až po kostýmy, které svou škrobenou čistotou budí dojem, že ještě před pěti minutami visely někde v okresním národopisném muzeu, přesto ten základ není vůbec špatný. Stejný příběh bych si dovedl představit v nějakém hodně syrovém podání, které by se nebálo trochy těch rozedřených rukou, mozolů a nějaké té krve. Proto dám aspoň tři. (02.12.2017)