Kanibalové

Tenhle film je neskutečně odporný, ovšem "jen" z důvodu zcela odporného násilí na zvířatech, které je bezprecedentně sviňské. Ale krom toho? Nejsem schopnej říct, jestli je víc zajímavější film samotný, nebo to kvantum legend, co se v průběhu let kolem filmu vyrojilo, ovšem jisté je, že to byl ve své době počin jistě neotřelý a dodnes krásně funkční a přitom k tomu ani nepotřebuje ono proklamované násilí, které je z dnešního pohledu už vícekrát viděné, například ve válečnejch filmech se to střevama a násilím hemží mnohem víc (a krom nebohých žvížátek je tu jen jedna scéna, která je opravdu odporná). Jednoduše to není jen tupá exploatace, ale je tu snaha o větší přesah ve smyslu "kdo je tu ten větší divoch, oni, nebo?" (28.11.2016)

Co s tím? Podívat se, zasmát se (případně vyzvracet) a vyhodit oknem. Nebo přejít hned po otazníku k bodu číslo tři, respektive čtyři. Ač minimálně fáze podívat se a vyhodit z okna mám za sebou, příliš toho ve mně nezůstalo (myslím myšlenek, ne nějaký natráveniny, aby nedošlo k omylu, ty [bohužel?] ani nenaznačily, že by chtěly odejít). Hra na pravdu mě nebere a tenhle film pěkně ukazuje proč. Od toho je umění umění, že je umělý. A když už je umělý, tak se má řídit osobností tvůrce. A tvůrce s tím má dělat něco jinýho než jen dělat, že je to pravda. - Jo, film nese i něco jiného, nastavuje zrcadlo, řeklo by se, a jelikož nevím, jak bych ho měla adekvátně ohodnotit, sahám po odpadu, protože radši podhodnotím, než opačně. (22.02.2010)

OMG. Ruggero Deodato je ÚCHYL!!!!!!!! A nejen kvůli tomu naprosto neuvěřitelnému gorefestu a brutalitě, kvůli které se leckomu zvedne kýbl (hrdě přiznávám že jsem to ustál), ale hlavně kvůli doprovodné hudbě. Promiňte, ale ještě jsem neviděl, aby při rozsekávání těl či situaci kdy je asi 50 vyděšených domorodců v hořící chatrči a debilní američani se je tam snaží udržet, hrála nějaká uklidňující romantická hudba jak z nějaké pohádky z 60. let či z Vinnetoua. Úplně vidim režiséra jak si to užívá a šíleně se za tou kamerou gebí. Ironií zároveň je, že po otřesném chování američanů a hlavně po scéně "jak rozsračkovat želvu" jsem z celého srdce fandil kanibalům a závěrečné brutální zůčtování jsem si docela užil. Kanibalové jsou asi nejbrutálnější film co jsem kdy viděl, ne nejkrvavější, ale nejbrutálnější. Takže "Braindead" a "Cradle of Fear" se můžou jít schovat. (16.02.2006)

Chápem, že viacerí talianski hororoví režiséri nie sú úplne normálni, no pokiaľ jedinou emóciou z nejakého filmu zostáva zhnusenie (intenzívne) nad sadistickým zabíjaním zvierat (skutočným), tak akékoľvek posolstvo a kinematografické kvality idú bokom. Deodato by si to mal odsedieť a v chládku čítať fyziológiu zvierat. (10.06.2005)

I wonder who the real cannibals are... Spojení cinema verité a snímku à thèse. Srdce temnoty převedené do (post)modernity, film, který se při svých omezených možnostech neustále pokouší reflektovat sám sebe (onen dokument je vlastně přenesením principu filmu samotné dovnitř fikčního světa) a nastoluje otázku pudovosti / násilí / civilizačních mechanismů, které nás domněle drží daleko od primitivní podstaty, ale ve skutečnosti jí neustále podléhají (často ve jménu ušlechtilosti). Není to hluboce akademické, spíše jasně tezovité, místy to není natočené zvlášť obratně, ale message i smysl to prostě má - pokud dokážeme abstrahovat od pohoršení, že má někdo tu drzost ve jménu filmu zabít prasátko či želvičku, záhy zjistíme, že přesně o tomhle "spravedlivém rozhořčení" celý film vědomě pojednává. Přesněji o tom, co se za ním skrývá. (04.04.2013)