Trhák

>Jíši horor pičtur šou< aneb jak se za hnusákoffských časů na >blablandovskym vršíčku< trhaly žánry... Škoda jen, že je to jen takový kolchozně podbízivý a i na svou dobu pitomý blábol, i když jak vidno stádu líbivý i v dobách postnormalizačních... A že mě to ani nepřekvapuje, však stačí se mrknout na dnešní role zde šaškujících pseudokulturní kvazisvobody doživších se protagonistů, že... Víc už nic, ta druhá hvězda jen za hrstku(!) vskutku povedených scénářem daných hlášek... Jinak v igitátorovi tahle matérie i po víc jak třiceti letech způsobuje nějaký duševní trhání, nebo co... °-/ - - - - - (Poprvé viděno s pošetilostí sobě vlastní v kině v trhlých dobách, hodnocení kdysi po nějakém repete mnohé, komentíř zde jen tak čestně z plezíru jako dvastačestý - 21.1.2012) (21.01.2012)

Navzdory hvězdné účasti jsem snímek dlouho odkládal kvůli zdejšímu nelichotivému hodnocení a žánrovému zařazení do kategorie hudební. Ani jedna obava se neukázala býti opodstatněnou. Drtivá většina zařazených písní byla dobrých a zdejší hodnocení je zase jen ukázkou toho, s jakými retardy a nevděčníky musí člověk obývat tuto malebnou filmovou databázi. Trhák je neskutečně vtipná a neskutečně uvolněná záležitost. Velmi rád jsem se na 94 minut stal součástí tohoto "příběhu ze života", jak to Zdeněk Svěrák nazval. I když to na první pohled nemusí být patrné, tak tento film funguje současně na tolika úrovních a má tolik vrstev, že se tomu nechce ani věřit. Scénář je velmi inteligentní a humor zde má tolik podob, že jsem místy skoro až brečel. Smoljak pro sebe napsal jednu z nejvtipnější rolí v rámci českého filmu. Jeho role režiséra neměla nejmenší chybu a připomínalo mi to velkou spoustu jeho výstupů z DJC. Nebyl ovšem jedinou dobrou postavou. Kam se podíváte, tam je k vidění velká tehdejší hvězda, která si svůj čas na place velmi užívá. Moc příjemné polechtání bránice a pohlazení po duši, že bych se v budoucnu nenechal dvakrát přemlouvat k dalšímu zhlédnutí. [85 %] (10.10.2020)

Jednoznačně nejslabší film autorského tandemu Svěrák & Smoljak, velmi ho sráží hlavně taneční a hudební kusy estrádní éry normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let (mimo jedné čestné výjimky - píseň Nech brouka žít se povedla i s tou uvozující pasáží s Goethovou citací...). Zrazující je totiž sám koncept celého projektu - jedná-li se o parodii budovatelských agitek a přiblblé normalizační bezduché zábavy, nesmí být ve výsledku také normalizační bezduchou zábavou. Žánr hudební komedie s desítkami vyprázdněných figurek showbyznysu je prostě vyžilý formát, který naštěstí odnesl čas. Komedii Trhák zachraňuje tradiční skvělé herecké obsazení (úvodní scéna castingu je spolu s předčasným výbuchem vesnické návsi vrcholem celého filmu), slušná porce fórků a gagů, zajímavý nápad (jakéhosi metafilmu o vzniku filmu) a kdyby se z Trháku vystřihaly (skoro) všechny hudební a taneční čísla, zřejmě by šlo o další skvělou (tentokrát krátkometrážní) komedii z pera klasiků českého filmového humoru... (25.03.2007)

Trhák je pro mně těžko zařaditelná věc. Sice je to z pera Smoljaka se Svěrákem, přesto je to takové divně jézeďácky popově socialistické. Jistě, bylo tam pár vtipných míst a Dáda klapka byla sexy, ale ta muzika... Nech brouka žít a další hity z filmu si sice už našly místo coby známé šlágry z filmu, nenutily mne však shánět soundtrack či si je doma při práci popěvovat... Já nějak ty osmdesátky nemám rád. Kníráči a kotleťáci v kozačkách, ty široké límečky a kravaty.. Hanička Zagorová s další plejádou socialistických popových hvězd... Prostě podivná změť čehosi co u mne vzbuzuje dojem, že stejně jako filmovému Svěrákovi do scénáři neustále kdosi kecal až z jeho námětu vznikl úplně jiný a přeoraný film, - že se tak dělo možná i ve skutečnosti... A některým rádobyvtipným vložkám jsem se nejen nesmál, ale nechtělo se mi věřit, že jsou z per obou pánů.. Např. Jan Hraběta s kraví hlavou volající: Já nejsem býk, já jsem agronom... U mne je to bohužel jen za dvě larvící se kukly. * * (26.08.2014)

Nevím, jestli je to má nejoblíbenější hudební komedie, ale vždy měla, má a mít bude čestné místo v mém srdci. Svěrák a Smoljak tu předvedli to nejlepší, co uměli. Scénář je plný nádherných vtipů, dvojsmyslů a nápadů, které jinde neuvidíte. Vágner, Uhlíř, Skoumal a Hádl napsali skvělou hudbu, kterou si dodnes čas od času zpívám a pouštím. Obrovské množství legendárních herců, mezi kterými vyniká pochopitelně Matuška s Abrhámem, ale ani další se nemaj za co stydět. (07.09.2018)