Světlušky v zahradě

Velmi zajímavý film s kvalitním hereckým obsazením založený na problémovém vztahu syna s pedantským až občas tyranským otcem. Herecké výkon byly velmi vydařené a nejvíce mne zaujal výkon Ryan Reynoldse, který působil velmi přirozeně, klidně a roli zahrál velmi přesvědčivě. Výborná byla také kamera. Problém mi z počátku filmu dělaly přechody mezi minulostí a přítomností. To v jaké době je daná scéna jsem jednoznačně poznal až po smrti Lisy což mi moc nevyhovovalo. Lisina nevěra mi přišla víceméně nadbytečná a koncovka filmu končila až příliš skokově (Otce nesnáší x let a po shlédnutí jednoho velmi starého videa z oslavy narozenin názor změní o 180 stupňů a již velmi brzy dorazí za svým milovaným otcem.). Celkově povedený film a zasloužené 4z5 . (07.09.2012)

Moc se mi líbilo nenásilné propojení dvou rovin příběhu. Michaelovi vzpomínky versus součastnost. Hvězdné obsazení filmu opravdu pomohlo, William Dafoe se na takovéhle démonické role hodí a jeho chování coby starého muže bylo věrohodné. Jula Roberts na plátně sice moc není, ale zato ho ovládne, když se objeví. Natočit takhle smutné a depresivní téma s lehkostí a bez zbytečného citového vydírání je umění. A tenhle film pro mě umění je. (10.09.2012)

Další z mnoha těch skvělých filmů, ke kterým jsem se dostal opět díky filmovému vkusu mé oblíbené uživatelky Fridecky, další pocitově velmi silné a myšlenkové hluboké dílo, právě takové na mne vždy niterně zapůsobí, vždyť co může člověka zasáhnout více, než náhlá, neočekávatelná a způsobem tak tragická smrt toho nejbližšího člověka v našem životě, smrt matky, jakoby se svět v ten moment pro všechny, co jí znali, měli rádi, zastavil a pozvolna se začal v jejich vzpomínka odvíjet ve zpětném chodu, přes okamžiky, které nás s ní spojovaly a ovlivnily, jako bychom si právě takovým myšlenkovým návratem chtěli prodloužit ten pocit spolubytí o další a další minuty, hodiny, dny, je to sice jen pocit, ale dokáže pomoci překonat tu náhle vzniklou prázdnotu, už nám bude navždy chybět a právě jen vzpomínání nám takového člověka uchová v naší každodenní přítomnosti, a tak je dějově utvářen pro nás diváky příběh manželů Taylorových, postupně se nám v jednotlivých krátkých návratech do minulosti jejich společného života odkrývá řada problematických momentů jejich komplikovaného vztahu, jejich ne zrovna harmonického spolužití, jakoby až ta smrt nastavila všem zrcadlo prozření, jakoby až potom si všichni uvědomili, jak mnoho a nevratně ve svých životech ztratili. A tak ani mě nezbývá, než se zamyslet nad trvalou platností jedné strohé věty, ano, o co se nestaráme, čeho si s láskou nehledíme, o to přicházíme, abychom až pak pochopili, jak právě to v našem životě moc znamenalo, jak nenahraditelnou hodnotou pro náš život to bylo. (12.08.2013)

Tahle sonda do jedné americké rodiny mě hodně bavila. Willem Dafoe byl jako otec příjemný jako osina v místech, kam běžně slunce nesvítí, Emily Watson byla jako obvykle skvělá a hereckému výkonu Ryana Reynoldse tentokrát mocně pomohl plnovous, takže jsem si mohl film slušně užít. Jen mě trochu mrzelo, že tvůrci nerozvinuli některá témata, která jen otevřeli, a pak mě nechali, abych si zbytek domyslel. Já bych u tohoto snímku klidně ještě pár desítek minut vydržel, mně se líbil. (11.07.2019)

Tak a pro změnu můj oblíbený žánr - drama. Líbilo se mi na tom, jak se proplítalo dětství a minulost s přítomností a tím se rozvíjel příběh hlavně Michaela. Bylo tu dostatek dramatických scén, které byly většinou vyvolávány cholerickým otcem v hlavní roli s Williamem Defoem, ale také komické momenty - jako Michael a Kelly v posteli, během pohřební hostiny. Nejvíce se mi tady asi líbil výkon Ryana Reynoldse, kterého jsem dosud nikde pořádně neviděla a o to víc, mě potěšilo, že hraje velice přirozeně. Líbilo se mi, jak se při každé důležité chvilce v Michaelově životě, čas přehoupl na čísla, která byla stejná a nakonec to mělo opravdu význam, kdykoli, si vzpomněl na matku. Celý film byl velmi sympatický, hlavně kvůli hercům a propleteným vztahům a proto i menší role jako Julia Roberts, jako vždy půvabná a tady ještě skvělá matka, dále Emily Watson - upřímná a za každou cenu zodpovědná, nebo charismatická Carrie - Anne Moss... tyhle roličky jen potvrzovaly přirozenost filmu a že z toho opravdu sršela dramatičnost, vážnost a velké emoce. Světlušky v zahradě byly sice spáleny v ohni, ale pro mě ne. Opravdu působivé drama s do puntíku promyšleným obsazením. (10.07.2009)