Oblečen na zabíjení

PRE DOMÝŠĽAVÝCH MOŽNO NEPRIAMY SPOILER !!!!! DePalma sa snaží byť o krok pred divákom ale je bohužiaľ 20 rokov za Hitchcockom. Priznaná variácia na istý maestrov film , tak snaživá a dôsledná až si zničí moment prekvapenia ohľadom závečného twistu a navyše sa kvalite originálu nevyrovná. Ale inak veľmi pekná prácička a povinnosť pre každého filmového fanúšika. Len by ma zaujímalo kto na úvod filmu pristrihol 5 minút nemeckého 70´s porna :) (24.11.2014)

Větší či menší inspiraci Psychem nelze upřít. Hitchcockovství také ne. Nicméně, i když je Hitchcock ve filmu cítit, tak De Palma vytvořil své a osobité thrillerové krimi s přiměřenou dávkou hororové atmosféry. Od začátku je přítomno krásné mysterično, které s ubíhajícími minutami a dějem přidává na gradaci. Ale ne skokově, nýbrž postupně, nenásilně, až to člověku skoro nepřijde. Diváci podobných filmů znalý samozřejmě asi dříve či později odhalí kdo a co, ale nemyslím si, že by snímek byl až tak průhledný. Osobně jsem ale nepátral a nechal se unášet snímkem tak, jak mi byl vyprávěn a asi i proto, že jsem se ho nesnažil prokouknout a už vůbec přirovnávat k "Hitchcockovinám", jsem si ho poměrně dosti užil a sdílel napětí s pronásledovanou. Atmosféru naprosto skvěle umocňuje hudební podklad Donaggiho a dlouhé, až nervy drásající, scény jakbysmet. Hlavně scéna v galerii či poslední scéna mne naprosto dostaly a sledoval jsem je až se zatajeným dechem. Trochu chabě v tom kontrastu pak působí, až kečupoidní, barva krve, ale to beru, vzhledem k datu filmu, s rezervou. Člověka to sice do očí praští, ale zážitek nezkazí, což je podstatné. Dressed to Kill sice není mistrovské dílo, ani jím asi býti nechce, ale za shlédnutí podle mne stojí. (16.03.2014)

Čím více jste z De Palmovy "hitchcockovské" tvorby viděli, tím méně se budete pravděpodobně bavit. Pokud je to vaše první setkání, mohla by to být láska na první pohled ( nebo taky zhnusení - u De Palmy člověk nikdy neví ). Fanoušci dostanou to, co očekávají. Pino Donaggio složil jeden ze svých nejhezčích hudebních motivů. A asi nikdy jsem neviděl takhle esteticky nasnímanou břitvu. -- Pro mě osobně ale zůstává nejzábavnější depalmovkou 80. let Dvojník... (23.08.2006)

Na hitchcockovskej premise vynikajúco vystavaný thriler, ktorý v niektorých obsahových a najmä technických sférach odráža filmárske unikáty Psycho alebo Vertigo. Už len keď si všimnete scénu vraždy a minimalistický spôsob jej natočenia - "sekané" pohyby, zakrytá postava vraha - náramne pripomínajúci kultovú scénu v Psycho, musí byť jasné, že v súčasnom filme by takto prevedená vražda pôsobila smiešne, bizarne a nie umelecky. Veľmi ma tiež nadchol celkový kontrast, pozostávajúci z chladného formálneho prevedenia a chvíľami z naivnej rozprávkovej atmosféry, príznačnej skôr pre Lynchove filmy. Navyše oceňujem, že po predchádzajúcom sklamaní z filmu Dvojník, ktorý napriek skvelým desivým aspektom pôsobil príliš rozvláčne a sofistikovane, mi táto de palmovka pochopiteľným súmerným a nie ťažkopádnym dejom poriadne zdvihla adrenalín. (21.12.2011)

Tak mám za sebou první setkání se slavným režisérem Brianem De Palmou. No byla to jedna primitivní hororová kravina a ještě z větší části nudná. Slavnému Psychu Alfreda Hitchcocka jsem nadělil 3 hvězdičky a ač jde o zdařile natočený film, nemůžu se u něj zbavit jisté pachuti prvoplánového děsení diváka, stejně jako znuděného pocitu z nekonečného rozjezdu. De Palma na Hitchcockův styl přímo navazuje, či dle některých vyjádření přímo vykrádá, nicméně žeby ten brakový příběh o vrahovi v ženských šatech získal v jeho podání nový zajímavý rozměr navíc... no, pro mě bohužel ne. Spíše bych řekl, že tak silná inspirace notoricky známým filmem byla spíše na škodu, protože pointu zde divák poměrně brzy vytuší a nedokáže už ani tolik šokovat. Režisér se až nechutně vyžívá v zabijáckých scénách plných krve a současně nahoty, ale mezi tím si na chvíli u mě napravil renomé, když se mu podařilo vybudovat v druhé polovině působivou atmosféru, včetně zajímavých vizuálních nápadů (zejména s prodělením plátna, kdy v jednu chvíli sledujeme dva děje kolem klíčových osob souběžně). Ovšem i to napravené renomé si znovu stihl skazit lacině psychopatickým zvratem k závěru. No nic, pokud jde o variace na Hitchcockovy slavné motivy, pro mě osobně legendární zůstávají Chabrolovy Kloboučníkovy přeludy (1982). 35% (08.02.2021)